Pes Baskervillský

Tak jsem konečně shlédla ono slavné zpracování Psa baskervillského s Peterem Cushingem, a mohu říci, že mne zdejší vysoké hodnocení tohoto snímku upřímně překvapuje. Nabízí se přitom opět srovnání s výtečným zpracováním z roku 1988 s Jeremy Brettem, které ční nad tímto starším filmem jak co do výběru hlavního představitele, tak co do věrnosti knižní předloze. Cushing není špatný a je zjevné, že byl zvolen i s ohledem na úplně první zobrazení Holmese v magazínu Strand. Nechybí mu ani energie, ale je bohužel málo impozantní a vzhledem k výšce představitele sira Henryho i figuře dr. Mortimera v přítomnosti ostatních postav zcela zaniká, což se u Bretta nestává. Ten na sebe strhává pozornost doslova v každé scéně, v níž se objeví, a to bez ohledu na to, jakými skvělými herci je v danou chvíli obklopen. Cushing zároveň nevyzařuje takovou autoritu, aby mu člověk nedokázal odporovat, jak je tomu v případě knižního Holmese i jeho filmového protějšku v Brettově podání. Cushing tak místy působí až jako pouhý Watsonův doprovod. Výběr dr. Mortimera je tradičně špatný, sir Henry je pak dosti arogantní a nepříjemně působící, a k tomu poněkud prkenný. Co se děje týká, hned úvodní scéna je nepřesná (Hugo dívku v knize nezabil, tvůrci zde navíc vsadili spíše na ruiny nějaké církevní stavby než na dolmen), což ale není zásadní chyba. Zamrzí chybějící scéna příjezdu na Baskerville Hall a seznámení se s Barrymorem a jeho ženou, která má ve verzi s Brettem atmosféru sama o sobě (v této verzi tu už prostě oba jen jsou a nepůsobí na rozdíl od Watsonova prvního dojmu nijak divně). Navíc ve verzi s Brettem je sídlo autentické, na rozdíl od zde očividných kulis. Rovněž blata působí ve verzi z roku 1988 věrohodněji a mají lepší atmosféru. Pak už následuje celá řada nesmyslných odlišností od předlohy, od menších a pominutelných až po ty do nebe volající (SPOILER): viz rádoby dramatický pavouk, návštěva cínového dolu (ten je v knize zmíněn až v závěru jako možný cíl prchajícího Stapletona), kriminální čin dr. Mortimera, srdeční slabost sira Henryho, Stapleton pozve na večeři i Holmese a tomuto pozvání zabrání Holmesovo zranění nohy (Holmes naopak předstíral, že s Watsonem odjeli do Londýna, neboť pro usvědčení pachatele a likvidaci psa bylo klíčové, aby se sir Henry vracel večer přes blata sám.), Stapletonova dcera (místo manželka), pomstychtivost slečny Stapletonové, protože ji prý chtěl sir Charles zneužít, opět chybí linie Laury Lyonsové a jejího otce podstatná pro smrt sira Charlese, zcela nemístné chování slečny Stapletonové (v ohozu lehké děvy sedící na skalisku s vykasanou sukní před cizím mužem, což je v absolutním rozporu nejen s knihou, ale v případě slušně vychované mladé dámy i v rozporu s viktoriánským obdobím), ze Seldena je zde udělán pomalu Jack Rozparovač, entomologem je místní kněz, který studuje pavouky (entomologem byl ve skutečnosti Stapleton a studoval motýly, což byla jedna z věcí, která ho prozradila), Watsonova honička slečny Stapletonové, Watson topící se v močále atd. atd. atd. (KONEC SPOILERU) Teatrální provedení, absence důležitých postav a občas nějaký ten prkenný herecký projev pak celku nepřidávají. Ve výsledku tak film působí až jako komické melodrama, které je téměř urážkou Doylova díla. Ve verzi z roku 1983 s Ianem Richardsonem bychom také našli přehršel rozdílů oproti předloze, přesto je snímek s Richardsonem předloze celkově přece jen věrnější. Zde bylo pole přeoráno tak důkladně, že by sir Arthur své dílo možná ani nepoznal. O rozdílu ve filmových kvalitách obou filmů ani nemluvě. Váhala jsem mezi jeden a půl a jednou hvězdičkou za úvodní scénu, ale když vidím zdejší nemístné hodnocení, nemohu než hodnocení snížit. 0,5-1* Za mne tedy jednou a dost. A když Psa baskervillského, tak jedině knize věrnou adaptaci s Jeremy Brettem. (21.02.2024) (menej) (viac)