Janíčko a Marienka: Lovci čarodejníc

Už dlouho jsem si tak neužil film, ve které někomu co chvíli udělali z hlavy krvavou kaši. Nikdy by mě nenapadlo, že by někdo mohl udělat z Jeníčka a Mařenky vrahy čarodějnic s takovým elánem, ale musím uznat, že motiv k tomu fakt měli. Tommy odvedl skvělou práci, ale nejvíce mě překvapil Atli Örvarsson. Od něj jsem popravdě nic nečekal, avšak jsem rád, že jsem se zmýlil v úsudku. Hudba byla totiž naprosto famózní. Další plus bych viděl ve výběru herců, a tak jen mohu doufat, že nám Gemma s Jeremym vydrží, a budou dál kosit čarodějnice hlava nehlava. Po dalších zhlédnutích to má i své neduhy, ale pořád se jedná o solidní nadprůměr. (31.01.2014)

[ Viděna a hodnocena rozšířená verze ] Béčkovost stala se ctí, s tím problém nemám, třebas stylizaci považuju za perfektní, jenže jakmile je mi naprosto putna co se děje s hlavníma postava a jakmile jsou mi v některých scénách vyloženě unsimpatiš, tak čušu problém. Absolutně nevyužitý je potenciál černého a cynického humoru, kéž by tu byl místo dost křečovitého rádoby drsňáctví ústřední dvojice (tedy když pominu scény ala tůňka a Edward). Pro mě extrémně nevyužitej potenciál, kterej snad zůročí dvojka, pořád ale solidní (hlavně díky délce, která naštěstí nenabobtnala do zrůdných rozměrů), leč průměrná, záležitost s fajn akcí. (10.06.2013)

Nejdřív jsme ti loupali perníček, teď ti rozstřílíme držku! Krvežíznivý norský režisér se rozhodl provětrat faldy pohádkovým čarodějnicím a vyslal na ně po zuby ozbrojené... Jeníčka a Mařenku. Ne, že by se jednalo o marný nápad, nicméně ve Wirkolově podání je to nápad sotva na dvacetiminutový kraťas. Na ploše celovečeráku nevyhnutelně nudí i přesto, že skončí po necelé hodině a půl - jedna dobrá hláška nebo závan povedené choreografie jednou za pět minut nestačí, pokud jsou v boji samy. Pachatelem je především scénář, protože je ve všech ohledech předvídatelný, nudný, tupý, nelogický (v kontextu sebe sama - ne že bych chtěl hledat racionalitu někde, kde je Jeníček s kulometem) a nedodává moc pevné základy nadhledu a humoru, na nichž by zápletka chtěla stavět. Tvůrci patrně svištěli jak na tobogánu, takže si nelámali hlavu ani s detaily a dočkáme se mimojiné scény, kde Jeníček střílí ze svého děla na čarodějnici, přestože metr za ní stojí houf dětí, jež se snaží zachránit. Dementní příběh je jinak přehlídkou výplachových trademarků, kdy všechno a všichni stojí přesně tam, kde se to dá čekat/kde to choreograf vyžaduje a kdy se vám chce brečet pokaždé, když kdokoliv dělá cokoliv neakčního. Triky průměrné, hudba nijaká, herci adekvátní. (03.12.2014)

Po sérii německých zpracování pohádek bratří Grimmů jsem si potřebovala něčím spravit chuť. Krvavý koktejl stříkající ze zlých čarodějek byl naprosto skvělou volbou. Plácám se po rameni a nevím ani po kolikáté v životě děkuji své kouzelnické intuici. Co si z toho člověk odnese za poučení, když už tak jsme v pohádce. Většina zlých čarodějnic žije v Augšpurku a okolí. Pokud tam nebydlí, aspoň tam jezdí na sabaty. Podtrženo, sečteno, Německo z toho vychází jako říše zla. Marcipán na podlaze Perníkové chaloupky vypadá úplně jako staré vyschlé dřevo, z čehož plyne, že se má sníst, než stihne z mandlové hmoty metamorfovat zpátky ke stromu.Třetí poučka je, že je jedno, jak mocná bílá či temná čarodějka jste, rána stromem do hlavy vás sice nemusí úplně spolehlivě zabít, ale rozhodně vám rozhodí čakry. (31.05.2015)

Záhada Blair Witch vyřešena! Už nikdy žádný turista nebude muset bloudit lesem a hystericky smrkat na roztřesenou kameru, protože Jeníček, Mařenka a jejich hi-tech hračky s nekonečnou municí spolehlivě skolí každou agresivní čarodějnici. Co jsem od filmu s takhle jeblým námětem čekala, to jsem taky dostala: temnou pohádku pro krvelačné dopěláky s poněkud šáhlým smyslem pro humor. Překlad jmen do češtiny tomu dodával ještě parodičtější formu: kdykoliv byl drsňák Renner osloven "Jeníčku", uniklo mi zoufalé zachrochtání, Mařenku jsem překousla o něco snáz (i když taky s obtížemi). Ujetá akční jízda poněkud drncala na nedomyšleném scénáři (SPOILER: např. proč ježibaby tolik bažily právě po srdci Mařky, vždyť měly přímo pod nosem jinou bílou čarodějku; nebo jak se hlavní hrdinové ocitli u dráty nafiletované letky čarodějnic pár vteřin po "nehodě" - past byla na míle daleko a Jenda s Mařenou neměli košťátka, jen vlastní nohy). Abych své dojmy nějak shrnula: docela jsem se bavila, ale na patře zůstala pachuť nevyužitého potenciálu. 65% (24.06.2013)