Blue Valentine: Milostný príbeh

Chci se na to podívat ještě jednou, protože mám takový dojem, že je zde zaděláno možná i na plný počet, ale nerad bych se unáhlil :) - - - Oproti jiným "indie snímkům" (tenhle vágní pojem nemám moc rád - důležité však je, že mluvím o vymezení na základě stylu filmu) se film Dereka Cianfranceho liší hlavně svou celkovou náladou a vyzněním (vizuálně třeba vůbec nevybočuje z trendu). Namísto odlehčené a příjemné atmosféry je svět Blue Valentine hodně pesimistický a depresivní. Nejde však o jednoznačnou negaci, ze které by vznikal převrácený princip kýče. Naopak, postavy jsou prokreslené a zároveň i do jisté míry nejednoznačné - přitom na příběhu samotném je strašně vidět, že Cianfrance opravdu pro řadu scén vycházel ze svých životních skušeností - jsou tak výstižné a přitom interpretačně bohaté (oproti doslové popisnosti většiny filmů). Jinak lineární příběh je navíc chytře rozsekán a na přeskáčku poskládán - ve filmu tedy neustále přecházíme z přítomnosti do minulosti. Tím se Dereku Cianfrancovi podařilo jednak vybudovat patřičnou fatalitu celého vztahu (radostné chvíle seznámení jsou vzápětí konfrontovány s vyčpělým vztahem v manželství), ale také obě pomyslné poloviny filmu vzájemně propojit drobnými detaily (z filmařského hlediska opravdové lahůdky), přičemž obě časové linie končí naprosto zásadním zvratem pro vztah hlavních hrdinů - což závěr snímku tedy ještě umocňuje. Ale samozřejmě nejde o pouhé laciné (omlouvám se za toto slovo-floskuli) dolování emocí! To je až vedlejší produkt filmu, který je až příliš reálný a ve svých postřezích velmi pravdivý... - - - Nakonec jsem si řekl (nemůžu si jinak pomoct), že musím napsat i jedno z největších komentářových klišé na CSFD: Ryan Gosling a Michelle Williams hrají naprosto perfektně :-) EDIT: Tak po třetím zhlédnutí jsem si jist, že jde téměř o dokonalý film! (21.01.2011)

Tesknota nepachtítcí se po obdivu, ba si dokonce myslím, že se krčí v srdci, aby tklivě doznívala. Příběh o páru plujícím vlastním Vesmírem, o pláči, který ustál v soubojích s časem, o vyprchání prvotního "wow" a snubáku, který prvoplánově doletěl do příkopu. Jsem přítel a milenec, ale jak dlouho to vydržím? Film nervově labilní, skvostně napsaný a pro mě absolutně zahraný. Vztah není domovem, je pouze přechodným bydlištěm, které projde časovou devastací, a pak, když se staneme dospělými, utvoříme si charakter, hodnoty. A ty tvoří člověka samotného. Film tisíce a jedné otázky. Film s jedinou odpovědí: nic není forever! Tělo se mi při sledování křivilo v útrobách a škytavě plakalo. Snad aby se nezamilovalo, nebo co. I přesto podlehlo; Gosling&Williams zvolili přetěžkou cestu a stvořili mimořádný pár ("You and Me, baby"). A herecky dosáhli to heaven. Budu je mít vmemorovaný do smrti! (10.02.2011)

Jako by vás někdo postavil před dva hádající se lidi a vy jste nemohli odejít... Film o obyčejném životě dvou obyčejných lidí, kteří se bláznivě milovali, ale čím šílenější jejich zamilovanost byla, tím rychleji vyprchala. Scénáristé chtěli ozvláštnit děj prolínáním minulosti a současnosti, ale způsob, kterým to dělají, učinil film leda tak nepřehledným a troufám si říct, že i předvidatelným. Jediné, proč tenhle film stojí za pozornost, jsou herecké výkony Michelle Williams i Ryana Goslinga, který se krásně změnil ze sympatického mladíka v slizkou odpudivou gaučovou bramboru. (13.02.2011)

Na dvojici rozhádaných manželů jsem zapomněl poměrně rychle. Udržet si lásku na celý život je setsakramentsky těžké, alespoň o tom se snaží snímek vyprávět. Ale pod slupku se nedostane. On má údajně potenciál dělat řadu věcí, jenže ustrnul ve stereotypu, v podřadných pracích a taky tak trochu v alkoholu. Ona, nadějná studentka medicíny, už nechce dál snášet jeho styl života, místo lásky přichází deziluze, pohrdání, odcizení. Jenže ostrý střet dvou reálných povah (po několika retrospektivách) nemá takový dopad, jaký bych si přál. Je lepší bojovat, nebo vše opustit, což je dnes absolutně běžné a snazší? To ať si každý zodpoví sám.. Tahle nekonečná deprese s tím ale nepomůže. Je mi líto, ale když někdo řeší mnohdy uměle vytvořené problémy, místy vecpané a chtěné, navíc v ne zrovna šťastném zpřeházení časových linií, tak nemůže očekávat palce nahoru. Ryan Gosling a Michelle Williams jsou fajn, i když o nějakých blyštivých cenách bych zrovna nemluvil. Snaha o realistické drama s řadou otazníků.. (17.07.2011)

Why do I save all of this madness / In the nightstand drawer / There to haunt upon my shoulders zpívá Tom Waits v písni, podle které je film pojmenovaný, a skvěle tak vystihuje nečekanou hloubku postav, jejichž některé pohnutky známe a jiné ne, a v jejichž životě se mnoho nemění a přesto je všechno jinak. Brilantně napsaný a natočený celovečerní debut (!) Američana Dereka Cianfrance (*1975) - který tak svou vymazleností připomíná jiný bravurní první film, a sice Single Man (2009) od Toma Forda - sleduje ve dvou časových rovinách vzestup a pád jednoho vztahu, který diváka uhrane svou opravdovostí a upřímností. Cianfrancův portrét "obyčejného" manželství se obejde bez tradičních berliček (smrt, nevěra, nemoc,...) a velmi přesvědčivě zachycuje nuance každodenního života, lásky, hádek, práce v příběhu, kde se jako v životě postav mnoho neděje, ale na jehož konci je všechno jinak (analogie se psem v úvodní scéně - tušíte, že tam byl, ale najednou tam není, a nikdo neví proč, jen víme, že chybí). Dlouhodobá autorská (Cianfrance film chystal 10 let) i herecká (oba protagonisté spolu měsíc žili) příprava se bohatě vyplatila, film je ve výsledku neuvěřitelně realistický (přirozené dialogy - viz báječná zpívací a stepovací scéna na ulici či rozhovory stěhováků o ženách atd. atd.) a v detailech skvěle propracovaný (funkčně opodstatněný asynchronní střih nebo natáčení scén z mládí na 16mm v kontrastu s chladnou digitální kamerou současnosti, aj.). Nelze nezmínit omračující výkony jak Michelle Williams (nominace na Oscara i Zlatý Glóbus), tak Ryana Goslinga (nominace na Zlatý glóbus), jejichž postavy jsou jak samy sobě, tak divákovi sympatické i nesnesitelné (to je umění!), ale přesto nám na nich záleží, protože se v nich poznáváme. Navrch může Cianfrancův snímek sloužit jako pocta filmům, co se obejdou bez efektů. Kdybych tomuhle filmu nedal pět hvězd, tak už nevím kterému jinému. Favourite quote: "How can you trust a feeling when they disappear like that?" "I guess the only way to find out is to have feelings." PS: Zdá se, že kritika většiny uživatelů tu směřuje k tématu, méně ke zpracování. Jistě, deprese není pro každého a navíc - chce to čas. (19.11.2011)