Profesionální manželka
Potiche
Potiche
VOD (1)
Obsahy(2)
Rok 1977, městečko Sainte-Gudule na severu Francie. Suzanne Pujole je spořádaná hospodyňka a oddaná manželka továrníka Roberta Pujola, který svůj podnik na výrobu deštníků řídí železnou rukou. Zdá se být stejně nepřístupný a despotický jak ke svým dělníkům, tak k dětem a ženě. Po stávce a sesazení manžela se Suzanne nečekaně ocitá ve vedení továrny a k všeobecnému překvapení se ukazuje jako žena činu a zdravého rozumu. Když se ale Robert vrací odpočatý a ve formě zpět, situace se komplikuje... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (74)
No teda, klobouk dolů před Catherine Deneuve. Jestliže se o někom řekne, že nestárne nebo že umí stárnout s grácií, tak o této herečce to platí dvojnásob. Na svůj věk rozhodně nevypadá. Tím si zaslouží můj nezkonalý obdiv. Určitě musí mít nějaký zatraceně dobrý recept jak stářím proplouvat jen tak jako by se nechumelilo. Takhle bych chtěla stárnout taky. Nenašla jsem při sledování filmu jediný, byť třeba sebemenší důvod nedát plné hodnocení. Film si ho určitě zaslouží a plným právem. ()
Chvílemi milé a vtipné, chvílemi těžkopádné. 1) Jsou přítomné všechny přísady pěkného francouzského filmu, ale kuchař (zde scenárista a režisér) je využívá nedostatečně. Z masa na minutkovou svíčkovou udělal průměrný guláš. 2) 29letý pěkný Jérémie Renier (syn Laurent) v těsných kalhotách potěšil oko zvrhlíka (moje). ()
Už dlouho jsem neviděla takhle dobrou komedii. Spousta vtipných hlášek pronesených s nezúčastněným výrazem a Catherine Deneuve v teplákovce, co víc si od francouzské komedie přát? Líbí se mi jak Ozon využívá barvy, je to prostě nádhera. ()
Ani se mi nechce věřit, že tenhle film natočil stejný režisér jako skvělých 8 žen. Bylo to takové plytké, žádný náboj, sem tam problesklo něco víc hlavně díky Fabrici Luchinimu a jeho poněkud cholerickému panu Pujolovi. Jinak je to ale dost podprůměrný film, což mě mrzí, když tam hráli takoví moji velcí oblíbenci. ()
Já jsem se bavila. Francois Ozon je liška podšitá, rozhodně co se týče žen a kopulujících králíčků. Svou satiru na téma ženy v domácnosti tentokrát zahalil do příjemného retro hávu, přidal herce s velkým H a jedno cameo Sergiho Lopeze. Možná by neuškodila o malinko kratší stopáž, ale mně o několik minut delší pohled na Catherine Deneuve v teplákovce vadit nikdy nebude. ()
jeden Hot a Druhy Cehy a la Francois Ozon, Depardieu neskutocne pribral a bol obrovsky - mal najmenej 140kg. 45 % ()
Ano, kupředu zpátky k laskavému domáckému matriarchátu. ___ Ozon je mistr šéfkuchař, který podává moderní nádivku v laskavém retro těstíčku přelitém pro flambování hvězdným (nikoliv hvězdičkovým) koňakem a okořeněném jemnou ironií. ()
perfektny ozon. tentoraz, v tomto farbickami vycackanom dobovom filmy by sa mu zislo vediet sa trocha hrat aj so svetlom. ()
Nadějná feministická komedie, které nechybí vtip a jistý druh ztřeštěnosti. Ženská podřízenost se zbavuje svých okovů a rozlétá se nezadržitelným směrem vzhůru. Suzanne Pujol (dobrá Catherine Deneuve), poslušná manželka, se shodou okolností dostává do situace, kdy musí rozhodovat a řídit továrnu. Nalezne v sobě slušnou dávku schopností, zbavuje se svých okovů a dostává se až do parlamentu. Z dalších rolí tu je Maurice Babin (Gérard Depardieu), komunistický starosta a dávná lehká známost Suzanne, ambiciózní a despotický Robert Pujol (Fabrice Luchini), manžel Suzanne, který jí svým chováním odhání, Nadège Dumoulin (Karin Viard), Robertova sekretářka a milenka, která se pod Suzanniným vlivem zbavuje své ženské podřízenosti, a Suzanniny děti Joëlle Pujol de la Morette (Judith Godrèche), dcera, která následuje svého otce, a Laurent Pujol (Jérémie Rénier), syn, podporující stále svoji matku. Ženská emancipace, třídní rozdíly, ke kterým se má přistupovat s lidskostí a ne s arogantním přehlížením. Zábavně bláznivé a ještě poučné. ()
Jak se z domácí puťky stane silná a osobitá žena..... ()
Čoskoro tušíte, že neexistuje pádny dôvod na existenciu tochto filmu, no napriek tomu je to celkom dobrá zábava. 6/10 ()
Díky představení ředitele pardubického filmového klubu jsem ve filmu našel, co mělo být nalezeno. K tomu i obhajova a vysvětlení toho přehrávání a množství pastelových barviček. Kousavá a vtipná kritika postavení žen v takto vysoké společnosti. Asi ne náhodou se bavilo kino plné papalášů a jejich manželek :) Fajnové zjištění je, že nejen muži jsou takový sebestředný hovada, ale i ženský jsou děsný mrchy, i když to nedávají tak najevo. Je to film prostě spíš pro ženský, ale pobaví snad i většinu mužů. Jen ten konec se moc nezdařil, když se to stále něčím nastavovalo, a mě už pěkně tlačila prdel v artovém kinu. Navíc ve filmu často zmíněný francouzský název Potiche - okrasná váza do bytu bez obsahu a nějaké další hodnoty. Skvěle vystižena úloha hlavní postavy v kritizované společnosti. ()
Sice ne příliš vtipná, za to sympaticky chytrá komedie. Plno odkazů na dnešní politicko-kulturně-společenskou dobu. Emancipace, snaž až feminismus, kapitalismus versus socialismus... A to vše velmi hravou a odlehčenou formou. A přeměna hlavní hrdinky z uťápnuté puťky v úspěšnou a nezávislou ženou je geniální. Ozon se vrací do první ligy. ()
wow 56% :) Rotten Tomatoes: 83% že by to bylo tím, že pro českou společnost je feminismus něčím jako militantní skrytou hrozbou totalitního islámského terorismu? Jistěže pak tato svěží pastelová komedie přehrávající sedmdesátá léta nikomu nepřijde zábavná. Česká společnost raději neopomene hrdě dávat najevo, jak je "tolerantní" a nechutně sexistické reklamy a ironii bere s nadsázkou jako úžasně vtipné. Inteligentního humoru a vtipných dialogů si pak nikdo nevšimne? [trophy wife] "Vzala jsem si své šperky. Ostatně bez nich [stávkující dělníci] bych je neměla, tak ať si je taky užijou." "Nemohl bych dnes přespat u tebe?" "Ale jsme před rozvodem… To by advokáti neviděli rádi." ()
25. 08. 2011 (268.); Suzanne Pujol a Maurice Babin se opravdu znají z dob, kdy byli mnohem krásnější ()
Hezké kostýmy, hezké barvičky, oblíbení herci - ti ale nehrají naplno, jak to? Špatný dojem z filmu mi vytváří věkový rozdíl mezi staršími manželi... O osm let starší Denevue nevypadá vedle mladšího Luchiniho nijak zajímavě, nehodí se k němu, nebo on k ní... nevím. Milá hudba, někdy tedy až moc jednoduchá, ale dobrá práce s tradičním motivem... Škoda, že je film bez obsahu, to mě trochu vylekalo, ale pak jsem pochopil, že jde pouze o konverzační podobu komedií ze sedmdesátých let, jako by to bylo psané pro Girardot a Funése, nebo tak nějak / to by možná bylo milé /. Proč je to tak ukecané??? a žádné větě se nezasmějete?? Myslel jsem, že si všichni tři hlavní představitelé role vybírají ne podle honoráře, ale podle obsahu postavy, škoda.. mohl to být pěkný projekt. :-( ()
Velmi obstojně zahraný příběh o vnitřní i vnější vzpouře manželky mocného muže. Několik velmi nedotažených osudů. ()
lehký,roztomilý humor,udržující tempo.K tomu okouzlující Deneuve.Dobrá režie a i scénář ,kamera se taky nenechala zahanbit.Pokud závěrečnou píseň zpívala sama Deneuve tak klobouk dolů.Depardieu svoji roli trochu uvláčel ale budiž.Deneuve je svým herectvím podstatně výš a ostatní museli cválat jako koně aby jí stačili.Fajnový zážitek ()
Zdánlivě vyzobaná slunečnice v domácnosti Catherine Deneuve vyšachuje v rychlém sledu svého manžela Fabrice Luchini z pozice ředitele továrny i místního komunistického starostu Gérarda Depardieu z poslaneckého křesla. Na konci ji v duchu galadrielského all shall love me and despair milují víc než dřív. Francois Ozon, mistr žánrové aktualizace a zabíjení všech much jednou ranou, tentokrát zlikvidoval retro komedii, angažovaný feministický film a ryze současný společenský komentář - dokonce špetku muzikálu a ždibec vlahého queer bujónu. Film svůdně pitomý jen na povrchu, stejně jako hlavní postava. ()
Podívná o ostrá satira na muže, a nakonec ještě ostřejší satira na ženy. Až v polovině filmu, kdy dcera hlavní hrdinky prohlásila, že je rok 1977, jsem si uvědomila, že to je navíc i retro satira. No, díky bohu za dnešní dobu, kdy snad muži už nemají takhle radikální názory na ženskou kariéru a ženy už nemusí být takové prohnané mrchy. Líbilo se mi, že ve filmu je vždycky nějak vytušitelná pointa, která se pak nějak překvapivě obrátí v pravý opak. P.S. V kině s námi bylo asi deset mužů s holými lebkami. Naprosto jsem nechápala, co zrovna na tomhle filmu dělají? Dokonce i já, 22letá slečna, jsem se na nejnovější Ozonův počin cítila moc maskulinní. ()