Melancholie
Melancholia
Melancholia
Melancholia
Melancholia
Réžia:
Lars von TrierScenár:
Lars von TrierKamera:
Manuel Alberto ClaroHrajú:
Kirsten Dunst, Charlotte Gainsbourg, Kiefer Sutherland, Charlotte Rampling, Udo Kier, Alexander Skarsgård, Stellan Skarsgård, John Hurt (viac)Obsahy(1)
Druhý diel „trilógie depresie“ o dvoch sestrách, z ktorých tá mladšia sa práve vydáva. Svadobná slávnosť sa odohráva na starobylom vidieckom sídle. Sviatočnú náladu však pokazí náhla hrozba v podobe červenej planéty s názvom Melancholia, ktorá vystúpila spoza Slnka a pre Zem znamená bezprostrednú katastrofu. (ASFK)
Recenzie (1 200)
Slátanina s hnusnou a protivnou Spidermanovou holkou v hlavní roli. Nechala si sice spravit zuby, ale moc to nepomohlo. (Rozhodně ne tomuto filmu.) ()
Myšlienka dobrá a aj atmosféra bola celkom dostatočne ťaživá, ale celkovo príbehová linka nič moc zaujímavá. 7/10 ()
Jedna hvězdička za hvězdné obsazení. Jinak je tahle 130 minut trvajcí nuda na hranici koukatelnosti, kde se prakticky celou dobu neděje vůbec, ale lautr vůbec nic. Jo, mimochodem, řekne už konečně někdo Trierovi, že kamera se dá postavit na stativ?? ()
Typ filmu který vyloženě nemusím... i přes to mě v tomto podání zaujal. Zaujal mě trochu jiný osobitý přístup a parádní zpestření o zápletku s Melanchoií. Mě film hodně zaujal. ()
První závěry jsou audiovizuální lahůdka, poslední scéna atmosférická, audiovizuální pecka, kterou budu mít v hlavě dlouho. Jenže všechno mezi těmito body je takový divný nic, který jsem většinou ani pořádně nepochopil a trvalo mi dlouho, než jsem se zorientoval co se sakra stalo, jednou jsem si musel otevřít Wikipedii. S von Trierem nemám zatím takové zkušenosti, ale jak Nymfomanka, tak Jack staví dům se mi dá se říct celkem líbily, nebo je alespoň dokážu respektovat. Melancholii ale respektovat nikdy asi nebudu. Pokud víte co je von Trier zač, tak Vás Melancholie asi nepřekvapí, ale pokud se mě někdo zeptá, jestli to má vidět, tak rezolutně řeknu "ne". ()
Čo na katastrofických filmoch nemám rád je že vždy ukazujú danú katastrofu, kľudne aj koniec sveta z pohľadu osôb ktoré všetko prežijú a nakoniec sa šťastne vrátia domov. V tomto filme to tak nieje, čo by sa dalo považovať za spoiler ale ide o von Triera. Toto je katastrofický film podľa môjho gusta. Tento film je o kontrastoch. Dve sestry, dvaja manželia, dve planéty a dva filmy Melanchólia a Armagedon. ()
6.8/10 aneb zase jeden z filmů, který zkazila jeho délka. 130 minut, i když se zprvu nemusí zdát, může na člověka působit neuvěřitelně dlouhým dojmem. Bohužel tohle byl můj případ a tudíž i hlavní problém s filmem samotným. Melanchonie je velmi komorně pojatý portrét zániku civilizace, ale jak už jsem říkal, zbytečně natahovaný. Je mi jasné, že nám Trier musel ty postavy nějak předvést avšak, abych jen nekřivdil, sem tam se tu i nějaká scéna podaří, ne-li rovnou zazáří, jenže ne tak často, jak by měla a my potom z filmu s velkým potenciálem, získáváme jen drama o pár né moc zajímavých lidech, avšak o velmi zajímavé události. ()
Lars is Back! Antikrist byl možná ústřel jako blázen,ale Melancholie má v sobě vše,kvůli čemu tohohle dánskýho nácka tak moc obdivuju.Úžasná nepředvídatelnost všeho,co se na plátně odehrává,vrstevnatost,obrovské možnosti interpretací právě viděného a především naprosto jistá režie člověka,který má zkušenosti,přesně ví,co chce točit a nebojí se své pocity a představy realizovat do filmové podoby.Jeho práce s herci a postavami nemá obdoby,ale u Triera byly vždy nejpodstatnější pocity.A ty snad nikdy nebyly tak silné. ()
Co napsat? Výborně zahrané postavy, ktreré i přes Larsův klasický agresivní střih vtáhly celé mé tělo do děje, byly opravdu detailně proklesené a i přes některé (opět klasicky) dlouhé záběry měl film takovou naléhavou atmosféru. Možná bych od pana režiséra čekal konec lidstva spjatí s lidstvem samotným, a né srážku planet, ale co už. ()
Melancholia působí jako natahovaná kaše, bez většího spádu v průběhu filmu. Nejsem si zcela jistý o čem že vlastně je, či spíše měla být, ale není. Místy opravdu hrozná, rozklepaná kamera, která bohužel převažuje, se střídá s perfektními záběry (jízda na koni a občasné "melancholické" prostřihy). Herecké výkony jsou výborné ve všech liniích. Hudba mi na začátku filmu přišla málo "epická", jak by to u takového filmu být mělo - lépe řečeno - je vidět, že hudba není filmu dělaná na míru, nýbrž že se jedná o hudbu "externí" (z opery Tristan a Isolda). Veskrze dost jalový film zachraňuje až výborný konec, po kterém zavládlo v sále Světozoru hromové ticho. ()
Na film jsem šel s tím, že jsem o něm vlastně nic nevěděl. Snad jen, že v něm hraje Kirsten a režíroval to jakýsi Lars von Trier, o kterém jsem nejvýrazněji slyšel v souvislosti s jeho výroky v Cannes. Jinak jsem od něj předtím nic neviděl. Nicméně hodnocení zde na čsfd a zajímavý plakát:) mě docela natěšili a na samotný film jsem byl velmi zvědavý. Abych popsal svoje pocity během sledování filmu, jinak ani nevím, jak Melancholii hodnotit, prvních několik minut jsem byl lehce v šoku. Neobeznámen s Trierovou tvorbou jsem pojal důvodné podezření, že celý film se bude sestávat ze zpomalených záběrů. Ty byli sice velmi atmosférické, ale pokračovat to ještě půl hodiny, tak du asi dom:D Nakonec se naštěstí ukázalo, že tento prolog do filmu zapadá mnohem víc než se na první pohled může zdát. K mé velké úlevě po několika minutách začal vlastní film. Musím pochválit výrazné charaktery, skvěle vybrané herce, kteří do rolí pasovali. Po svěžejším začátku začalo první dění velmi těžknout, spolu s tím jak Kirsten svazovaly její ..obavy, strach? Dění na svatbě začínalo být stále a stále pochmurnější, film začínal být depresivní a plný beznaděje. Musel jsem obdivovat dokonalou kameru, hudbu, herce, výborné scény, každopádně neměl jsem z filmu dobrý pocit, nemám rád vyloženě pochmurné filmy. Začala druhá část a já konečně zjistil, proč se film jmenuje Melancholia a je to sci-fi. Tajemná planeta dala snímku zcela nový rozměr, ještě o něco tíživější. Zánik se neodratně blížil, atmosféra houstla. Beznaděj hlavních hrdinů se pomalu měnila v šílenství a Melancholia předávala temnou atmosféru i na publikum. Paradoxně, jak byla postava Kirsten v první části ta, která byla původcem většiny chmur, tak v druhé půlce byla plná klidu a smíření, na což jsem se upnul. Právě toto smíření v moři beznaděje pro mě dělá z Melancholie nejen řemeslně dokonalou práci, ale film, který jsem si už po prvním shlédnutí naprosto oblíbil. A další projekce bude jistě následovat, v žádném případě jsem nepostřehl všechno, co Melancholia nabízí, spousta mi toho utekla, když jsem se soustředil na jiné prvky. Napadá mě srovnání s Fontánou, jakožto dalším filmem zdánlivě podobného ražení. Oba filmy jsou audiovizuální skvosty s výbornými herci. Oba filmy jsou hodně melancholické, vyžadují si přemýšlení. V zásadě v obou snímcích na konci dospějeme k v lecčems podobnému závěru, Fontána je ovšem o něco nadějnější, Melancholia je mnohem drsnější, hutnější. A pokud bych měl uvést jeden důkaz, proč je Melancholia výjimečná, tak by to bylo dlouhotrvající hrobové ticho v promítacím sále po zdrcujícím konci. ()
Každý den se na nás valí ze všech stran neskutečné množství informací ať už z médií, od lidí kolem nás, z prostředí ve kterém žijeme. Necháváme si vštěpovat do hlavy blafy, které z nás dělají loutky. A když si dovolíme nesouhlasit, jsme divní, nemocní, zvláštní, odlišní. Když však dojde na lámání chleba, ti co byli ,,silní" většinou utíkají zbabělé z boje. Ti co pochybovali o pravdivosti vnucovaného se snaží ještě sobecky plánovat svůj vlastní šťastný závěr a ti nemocní co se nenechali zlákat odcházejí se ctí. Jediné pravdivé je to, co se doopravdy stane. Tak vidím já tu pomyslnou 19. jamku. ()
90%. Chtěl jsem si nového Larse vychutnat, tak jsem si udělal čas a taky zvolil adekvátní kino, kde je předpoklad, že kolem mě budou sedět jen stejně naladění (Světozor). Vyplatilo se, bez toto zvuku by to bylo o deset procent míň. Na začátku se mi z toho Wágnera skoro chtělo obsadit Polsko (to není ze mě, ale z Woodyho, samozřejmě), závěrečné hučení, dunění a vibrace byly dobrou přípravou pro katarzi, která se na několik vteřin dostavila okamžitě po potemnění plátna… Ve středu dění 4 osoby – 2 „rozumové“ (Claire s manželem) a 2 „narušené“ (Justina se synovcem). Těm narušeným se ze světa odchází mnohem jednodušeji, protože „vědí věci“. Těm rozumovým se nechce, případně radši spáchají sebevraždu. K těm narušeným samozřejmě patří i Lars, který by jinak nemohl něco takového natočit. O melancholii neboli depresi asi ví své. A Bůh je z filmu o konci světa vytěsněn úplně. V první polovině by pár střihů filmu neškodilo, závěr je doslova fyzický zážitek. Po „Prolomit vlny“ pro mě nejlepší Trier. Jenom doufám, že po pařížském incidentu nebude Lars trucovat, nebo nepodlehne melancholii... ()
Pro mě naprosto hypnotická podívaná. Melancholia by mohla mít jakoukoli stopáž, a bylo by mi to jedno. Zvlášť druhá kapitola, úchvatný konec světa, a hodně nepříjemný pocit, že jsme na tomhle světě každý úplně sám. ()
Ta atmosféra!!! ... a Tristan a Izolda Richarda Wagnera... Poslední scéna mě spolu s tlakovou vlnou doslova vmáčkla do sedačky v kině a svět se v tu chvíli pro mě zastavil. I když mám z tohohle filmu dost smíšené pocity, patří mezi jedny z mých nejsilnějších kino zážitků... ()
Přeřvaný Wagner ve Světozoru mi poměrně pokazil výsledný dojem. Prolog je působivý, ale bohužel zbytečně dlouhý. Atmosféra opět dokonale hutná, i když naléhavosti Antikrista nedosahuje. I přesto je Melancholia vyjímečný film plný nádherných obrazů, který si rád pustím znova (doma,kde si budu moct ztlumit hudbu). 3,5 * dát nejde, 3* je málo... a výjev s Kirsten Dunst u potoka mě nakonec přemluvil na 4* ;) ()
Podla Triera sa Melancholia schováva za Slnkom (aky to pekny obraz), je DOBRA napriek tomu, že moze znicit Zem, ktoru sice najprv minie no nakoniec sa k nam predsa len vrati. Takze dalsi faktom teda je, ze Melancholia znici Zem - aka to pekna predstava. Trierova Melancholia je originalny a na sugestivne temne obrazy bohaty film, ktory citliveho divaka zasiahne. Kirsten Dunst je velmi presvedciva, pritazliva a samozrejme velmi pekna co sposobilo ze prvu hodinu som mal velke problemy s ustrazenim svojho pohladu neustale padajuceho do jej decentne bujneho vystrihu. Uchvatna je hned zaciatocna sekvencia filmu, ktora omracuje svojim pinkfloydovsky apokalyptickymi sceneriami a krasne eroticka je aj scena ked sa Kirsten v celej svojej NADHERE vyhrieva vo svetle (svojej) Melancholie, co jej sestra sleduje so symbolickym nepochopenim. Melancholia je typickym 9* filmom o krasnom konci sveta, ktory nekazi hlupa panika verejnosti ani prejav americkeho prezidenta a preto si ho treba uzit "WHILE IT LASTS". Thanx, Lars ()
Kirsten má depku a svoje neštestí rozhazuje okolo sebe tak samozřejmě až ji to nejde nevěřit. A i kdyby měl být konec světa, tak ji a mě to bude jedno. Budiž. ()
Ohnivá opona za divadlem života padá, spektákl končí a my herci jsme nekonečně bezvýznamní… Tleskám, pane režisére… ()
Súvisiace novinky
Kino Světozor slaví Patnáct let
Čeká vás velká nádhera a trochu i melancholie. Kino Světozor dostane občanku a oslaví to filmovou přehlídkou Patnáct. Během týdne od 24. do 30. května uvede 15 největších hitů i srdcovek týmu, který… (viac)
Best of 2011 dle vybraných uživatelů
Další filmový rok je za námi, a tak vám přinášíme přehled nejlepších filmů roku dle předních uživatelů ČSFD.cz. Uživatelé i filmy v jejich výběru jsou seřazeny abecedně. Jako vítězný snímek z tohoto… (viac)
Alexander Skarsgård jako vikingský mstitel
Byl by asi hřích, kdyby mu dříve nebo později taková role nespadla do klína. Stellanův syn a hvězda seriálu Pravá krev se ze všech sil snaží rozběhnout filmovou kariéru. Po Melancholii, remaku Straw… (viac)
Melancholická Kirsten Dunst
V restartu Spider-Mana bude její postava přeobsazena podstatně mladší herečkou, tudíž má Kirsten důvod na trochu smutku. Stejně tak Kiefer Sutherland (zrušili mu 24), Alexander Skarsgard (nezískal… (viac)
Psychicky armagedon. Príbeh pojednáva vzťah dvoch sestier a ich rodín v dvoch rozdelených kapitolách ich života. Sledujeme tak ich chovanie a správanie v priebehu dvoch hodín, ktoré sa rôzne menia aj vďaka blížiacej sa katastrofe. Melancholia si myslím neprináša nič prevratného a však má neobyčajnú emocionálnu silu. Dej je veľmi jednoduchí. Film je rozdelený do dvoch časti. Dve sestry, dve časti. Prvá časť je o Justin. Je to o rodinnej pretvárke, intrigách, povrchnej spoločnosti, ako napríklad krájanie torty, akési rituály, ktoré musia byť dodržané inak je zle. Hostia sa bavia, no nevesta Justin sa čo raz viacej trápi a uzatvára pred svetom. No vezmime si to celé od začiatku. Začiatok filmu začína spomalenými zábermi na seba nesúvisiacimi, ktoré nesú v sebe akúsi poetiku. Neodčítal som však autorské zdelenie v úvode. Mal som pocit ako by som sa pozeral na maľby. Po tomto úvode sa nachádzame v bizardnej situácii, ako šofér nedokáže z dlhým autom prejsť cez les. Tu ešte Justin nachádzame šťastnú so svojim mužom. Celé to pôsobí komicky a autenticky aj vďaka ručnej kamere, ktorá vnáša do toho akúsi dokumentárnu ruku. Máme po chvíli pocit ako keby sme sa pozerali na autentický materiál, ktorý sa deje v tej chvíli. Akúsi nervozitu do toho však vnáša strihač. Ten veselo prestriháva zábery z rôznych uhlov aj keď skáče po filmovej osi. Bežný divák to však nepostrehne, ale cíti akúsi nervozitu, nevie to vysvetliť, ale niečo mu v tom vadí. Myslím si, že je to práve to čo chcel režisér dosiahnuť, aby mal človek zmätok, akýsi nepokoj. Niet lepšej udalosti ako je svadba, kde sa môžu predstaviť a zároveň prejaviť charaktery postáv. Na svadbe sa strieda radosť zo zármutkom, celé je to nesvietené do akéhosi šerosvitu. Miestami na mňa to pôsobí dosť depresívne aj keď ľudia sa bavia a usmievajú sa. Hlavná postava Justin, nevesta, akosi upadá čo raz do väčšieho tranzu. Absurdné je však keď prichádza k rozhovorom, že väčšina postáv, hovoria hlavnej postave, aby bola šťastná. Celú tu dobu ju čosi trápi no nikoho nezaujíma, že čo. V strede filmu som si kládol otázku, čo je vlastne šťastie? Pretvarovanie sa medzi hosťami, len aby zakryla pocity. Vzťahy sa nárastom času filmu rozpadajú a stupňujú. Na jednej strane sa rozpadajú vzťahy na druhej sa riešia úplne triviálne veci ako je: koľko fazule je v jednej fľaši. To celé má taký spád, že po nevydarenej svadbe ľudia odchádzajú a sestra Justin, len prizerá na vnivoč usporiadanú oslavu. Prehlási, že svoju sestru nenávidí. Má to za následok, že z Justin v druhej polovici príbehu sa stane troska. Vyhasnutá hviezda. V druhej časti je nám predstavená Claire sestra Justin a taktiež je objasnené pozadie prvého príbehu. Je to skôr náznakovo povedane, kedy divák si ma domyslieť do akej značnej miery to je fakt. Cele toto je o strachu, obavách z niečoho neznámeho, hoci tie dve deje dokopy nesúvisia spočiatku priamo, no významovo áno, podľa mňa. Obe sa boja niečoho neznámeho, len nie je to, iste. Taktiež obe žijú v ilúziách šťastia, tvária sa že sú šťastne, no vo svojom vnútri nie sú. Tak ako aj my. Veľa krát sa tvárime šťastný i keď nie sme. Bojíme sa zlých snoch, obávame sa z neznámych veci. To ľudia podľa mňa vnímajú pri tomto filme. Spočiatku druhej polovici príbehu vidíme sebaistú Clair, ktorá pomáha svojej sestre opäť sa postaviť na nohy. Rozhodne je zaujímavé ako sa na konci filmu ich duševné stavy prehodia. Zo sebaistej Clair sa stáva čo raz viacej depresívna matka z hroziacej sa katastrofy a z Justin spočiatku ženy bez vízie sa stáva silná žena. Je to však klam. Justin je sama pretvárka. Jej je všetko jedno. Vie že to čo príde nezmení a od začiatku je pripravená na to najhoršie. To je to, prečo je tak pokojná a neberie to už tak tragicky. Ako hroziace nebezpečenstvo sa blíži tak aj obavy postav sa stupňujú. Geniálne pohrávanie sa s pocitmi postáv. Pre mňa zaujímavý bol rozhovor sestier. Spoločne viedli rozhovor o tom, či je, alebo nie je svet zlý. Či sme, alebo nie sme sami vo vesmíre. Kto si zaslúži zomrieť a kto nie. To sú základe otázky človeka, kedy začne vnímať svet okolo seba. Skôr či neskôr každý jeden človek si tieto otázky položí a snaží sa na ne sám zodpovedať. Jedna si je istá svojimi vtreniami druhá však jej neverí. To je normálne, lebo každý ma svoju pravdu, nikto sa nedá len tak ľahko ovplyvniť. Záver filmu je o úteche a zamyslení sa. Ak by sme stáli pred niečím podobným ako postavy vo filme, ako by sme sa my zachovali? Čo posledné by sme urobili my? Otázky ktoré ponúka tento film je mnoho. Jedno však je isté, že režisér Lars von Trier sa vie zahrávať s ľudskou mysľou, pomocou filmu ako je Melancholia. () (menej) (viac)