AweDuckling

Není to film, na který se stačí jen dívat... Je nutné ho procítit. Děje tu příliš není. Je to báseň. Emotivní. Audiovizuální. Je lepší prokázat svou lásku druhému člověku tím, že se ho ze všech našich sil budeme snažit zachránit, tak jak to zkoušel Tommy, nebo že s ním budeme každou možnou chvilku po zbytek jeho skutečného života a využijeme co nejlépe společný čas, co nám zbývá? Vyznění je prosté: je to vědomí vlastní smrtelnosti, která dává lidské existenci smysl a naplnění... A nutno dodat, že píseň "Death is the Road to Awe" od Clinta Mansella je prostě naprostý soundtrackový skvost!

Strašně zvláštní film. Vlastně mám z něj dost smíšené pocity. Ale zážitek to byl vskutku nevšední a silný. Už hodně dlouho mě žádný film tak nezaujal a svým způsobem "nedostal"... Ta kombinace uhrančivého a atmosférického obrazu a úžasné hudby... Tak excelentní herecké výkony... Tolik lásky... Tolik temnoty, melancholie, deprese... Podivné, děsivé, ale temně krásné.

Hudba je výborná, pro mě naprostá srdeční záležitost - Enya snad odjakživa patří mezi moje největší oblíbence. Ale její samotné videoklipy jsou svou vizuální formou kvalitativně docela proměnlivé.

Není to vyloženě špatný film, když ho neposuzuji v žánru "komedie" - komedie to opravdu není. Vtipné okamžiky tam téměř nejsou a i tak jsou to momenty spíš trapné, divné a především trpké - ale takhle už to v životě občas je, takže v tomhle ohledu film funguje lépe, než kdyby to byl sled (více či méně) uměle naroubovaných extra zábavných chvílí (tak jak to je u většiny více či méně zdařilých komedií). Ale porce absolutní nereálnosti, naivity, u některých vedlejších postav přehrávání, umělosti, někdy taky předvídatelnosti a nudy tam stejně je a spolu s nevyrovnaným tempem a divnými časovými posuny to film docela sráží. Snaží se to zachránit jen ústřední herecká dvojice, které to spolu překvapivě dost sluší; a jejich vztah byl zobrazen příjemně uvěřitelně . Konečný verdikt: Jako trochu nenáročný snímek na jedno zhlédnutí náhodou to bylo strašně fajn a super (hlavně druhá polovina filmu).

A Good Day to Die Hard. Namake-upovaný "děda" Bruce Willis padající vzduchem, na sobě bílé elegantně propocené a zakrvácené tričko, se supermegadrsným výrazem ve tváři, v jedné ruce samopal a v druhé ruce druhý samopal, po boku svého skoro stejně drsňáckého synáčka - špiona ("Mám tě rád, synu!" "Já tebe taky, tati!"), za zvuku ohlušující střelby a ve světle mohutných výbuchů, v radioaktivním prostředí ponuré Pripyati, na dohled od vybuchlého Černobylu. Ano. To zbylo z kultovní legendy Johna McClanea. "Kulervoucí" akční nářez a příšerně stupidní příběh (a dialogy).

Pilot: 60 %. Vypadá to sice zajímavě (zápletka s disociativní poruchou osobnosti, hlavní postava je "sympaťák"), ale také naprosto průměrně. Škoda: seriál byl zrušen po dvou odvysílaných epizodách.

Osvěžující krimi akční thriller se zajímavým příběhem, s příjemnou trochou nadsázky a taky humorem. Velké překvapení!

Tenhle seriál rozhodně není dokonalý, to ani náhodou. Ale hrozně mě baví - a to je hlavní. Zábavná a nenáročná oddychovka. Zajímavé postavy (a sympatičtí herci) a zajímavý příběh, slušná dávka napětí a akce, děj je pěkně temný a má spád. Ollie je skvěle rozporuplný hrdina a Stephen Amell je jako herec neskutečný sympaťák. A můj mega-oblíbenec John Barrowman je zase perfektní "záporák"!

Výborný začátek vypadá hodně slibně, Ralph je velký sympaťák, ale pak to začne být předvídatelná nuda, hlášky přestávají být vtipné a malá Vanellope začne být přímo otravná. A konec? Klasika. Fajn pohádka, ale na jiné Disneyovky (z těch novějších třeba na výborné Tangled) to ani zdaleka nemá. Dávám 70% a kvůli opravdu skvělému úvodu a pár výjimečně zábavným momentům zaokrouhlím nahoru.

Ta atmosféra! Výborné policejní drama, v němž Jake Gyllenhaal a Michael Peña předvedli (jako perfektně sehraný tým!) vynikající herecké výkony. Drsné policejní drama o drsném údělu policistů v South Central v L. A. Silný film, který vás dostane. Film plný rozličných emocí, které cítíte spolu s hlavními hrdiny, bok po boku se smějete jejich slovnímu špičkování v autě, radujete se s nimi, když jsou oni šťastní, ale také doslova tajíte dech, když jsou v nebezpečí... a dokonce i slzy se vám derou do očí. Jednoznačně palec nahoru za ruční kameru - v mžiku vás doslova vcucne do děje, nepustí až do konce a emocionálně vás smete.