Melancholia

Vo filme je ukrytý istý druh geniality. Na ktorý som žiaľ ale nemal patričné dispozície a chuťové bunky. Ak mám povedať pravdu, tak som sa nudil. Nie preto, že by mu niečo chýbalo, boli tam hluché miesta, zlé výkony. To nie. Mal som ale pocit, že tomu bola nasadená príliš pomalá rýchlosť plynutia príbehu (a to som zvyknutý na pomalé filmy z Kórei). V mojom prípade by tomu hodne pomohlo ak by bol skrátený o cca 36 minút a dostali by sme sa na ten pre mňa správny čas. To by šlo aj hodnotenie o jednu hviezdu vyššie. Možno si to pozriem ešte raz, ale po pozretí jedného z u mňa najočakávanejších filmov tohoto roku sa dostavilo mierne sklamanie. Veľmi rozpoluplné pocity. Škoda... 3 1/2* (70%) (09.10.2011)

Asi som čakal niečo iné. Aspoň poslednú polhodinu som dúfal, že dostanem to čo čakám. Podarilo sa to len z malej časti. (09.10.2011)

Naprosto neuvěřitelný zážitek.Směs snad všech možných pocitů míchajících se v notných dávkách v krátkých intervalech.Naprosté sžití s postavou hranou Kirsten Dunstovou.Zaujaly mě reakce různých lidí na jeden daný závěr:(dítě-nevědomost,důvěra)(otec-popírání možností)(matka-pochybnosti)(nevěsta-smíření,řešení duševních problémů).Myslím,že zatím nejlepší filmový zážitek tento rok. (10.11.2011)

Já vám nevím. je jasné, že film má působit velice umělecky a filozoficky. A druhá půlka tomu odpovídá. Atmosféra v druhé půlce byla elektrizující a velmi hluboká. Finále je i na 5*. Ale ta první půlka. Dává nám dlouze nakousnout mdlého předkrmu na strašné, nevyvedné svatbě. Nedoporučuji dívat se mladým párům před svatbou, protože po tomhle bych se nikdy neoženil! Hodinu trvající svatební agonie. Umělecký dojem byl pro mě naprosto výrazně zastřen trochu fádním dějem kde chyběla atmosféra z druhé půlky. Ano, emoce u mě vzbudil. Nesnášel jsem jejich matku, litoval jsem hrdinky a pak ji opovrhoval, když svedlo toho mladýho ubožáka, pak jsem litoval manžela, který byl ale naprostý idiot... mohl bych pokračovat. Přes tyto emoce jsem do děje nepropadl tak snadno jako po přehoupnutí do druhé hodiny. Celkově zajímavý filmový zážitek a silné 3* (13.11.2011)

Obecně zastávám názor, že ten člověk je fakt hodně nemocnej. Přijde, všechny pošle do sraček, pohoní si tím ego, potom nám xkrát vysvětlí, jak to všechno myslel a všechno pořádně gendrově zatíží (to nejsem žádná extra feministka)... Nerada o něm mluvím nebo píšu, zdá se mi, že si to občas ani nezaslouží. Ale na tomhle filmu musím uznat, že některé dramatické mikrosituace jsou příjemně vyhrocené do tragikomické nálady - hlavně svatební část. Režijně Trier dozrává, hledá si nové cesty a občas mě i překvapí. Scénář rezonuje, je hlubší než se zdá, symbolika pracuje, dramatičnost stoupá... Velkolepost konce je dostatečně velkolepá... Přesto jakoby mu velmi dobrý výchozí materiál nestačil. Musí nám na začátku ukázat stylizované obrazy, které posléze uvidíme (jak se to slučuje s tématem?); musí nám ukázat zvrhlou nahatou K. Dunst (ne, že by nebyla pěkná, ale, kurva PROČ?)... Citlivost témat, která Trier v Melancholii otevírá, ohrožuje svojí nespokojeností, pořád mu to přijde málo. Škoda. Mně osobně se v kině udělalo zase jen špatně od žaludku, ačkoliv to mohla být daleko zajímavější návštěva. (16.11.2011)

První pětiminutovka je asi myšlená jako filtr na diváky - pokud vás tohle nebaví, vypněte to a nedívejte se dál, nemá to smysl. Asi to nebyl dostatečný filtr - možná, kdyby to bylo ještě tak o minutu, dvě delší, odradilo by to i mě. Takto jsem se bohužel díval dál. Něco tak nezvládnutého a iracionálního se jen tak nevidí. Všechny postavy jsou totálně nesympatické, kamera je roztřesená a střihy jsou na pár facek. A pokud budu citovat z obsahu filmu: Režisér Trier je pověstný precizně graduovanou atmosférou a neočekávanými zápletkami i zvraty, které ústí do ještě neočekávanějšího konce. Precizně graduovaná atmosféra? Precizně nudná nuda. Neočekávaná zápletka? Tam nějaká byla? (Krom toho, co se dočtete v popisu filmu?) Zvraty? Kde prosím vás? Neočekávaný konec? Když ho ukáže hned na začátku, tak je samozřejmě strašně neočekávaný!! V Dánsku asi neznají krásné české přísloví "Ševče, drž se svého kopyta." Trier se ho totiž evidentně nedržel, a utíká od toho, co mu šlo (Dogville) k věcem, které by měl nechat Emmerichovi, protože ten je na tyhle věci jinší machr... (26.11.2011)

Lars von Trier opäť potvrdil aká vie byť severská kinematografia tvrdá...ukážka silného, sugestívneho ponoru do životnej situácie, vcelku veľmi ťaživej. Nádej zmietaná otázkami sa zračí v prejavoch za pochodu Wagnerovej hudby. Ladenie filmu melancholické, ponuré, už vzťahy (paradoxne ukázané pri svadbe, podobne ako to kedysi drsne ukázala Rodinná oslava Thomasa Vinterberga) sú ukážkou jedného konca.... Čo príde nakoniec však nebude žiadne vykúpenie, lež neisté vnútorné zmiatanie sa vo vlastných kŕčoch pozemskej malosti, prekrytej spomienkami na hrdosť, dôstojnosť, nádej, túžbu... (11.12.2011)

Fuha, to co bolo? Buď som to totálne nepochopil, alebo proste to bol slabší (skôr veľmi slabý) odvar Triera. Znudene som vkuse pozeral na hodiny a očakával kedy ma to konečne vtiahne do deja. Keď sa tak dlhšie nedialo, nervózne som čakal na koniec. Absolútne ma tento jeho počin nevtiahol do deja a nepreniesol na mňa žiadny emocionálny náboj (s vypätými scénami sa nemôže ani na kilometre zrovnávať s Dogvilom alebo Breaking the Waves). Musel som sa veľmi premáhať aby som film vôbec dopozeral. Druhá polovica filmu ma síce chytila viac, ale nič prelomové sa nedialo. Usúdil som len, že išlo o poukázanie na vypäté situácie - strach z konca sveta, strach zo svadby, neistá budúcnosť atď. ale proste nič, prázdno, žiadna emócia, aj keď postavy na plátne kričali, plakali na mňa sa žiadna melanchólia nedostavila. Keby tam neboli aspoň nahé zvodné krivky Kirsten Dunst a keby to nebol Trier (pretože Trier je moja srdcovka), tak by ten film u mňa dostal odpad. (28.12.2011)

Jsem rád, že jsem nakonec film viděl v kině. Těšil jsem se na něj moc. Úvodní sekvence mi připadala trošku zdlouhavá, ale obrazy, které Trier nastavuje, jsou velmi působivé. Z Kirsten Dunst pan režisér vyždímal, co se dalo. Nevím, co dodat, já osobně jsem byl uchvácen. Golfové hřiště má maximálně 18 jamek,ne? Snad někdy pochopím. ENJOY!!! (30.12.2011)

Veliká estetická óda na zánik, lépe řečeno, takový "valčík se smrtí". Druhá část pro mě byla jednoznačně o mnoho lepší než ta první, byť jsou navzájem podmíněné (jedna pro druhou nepostradatelné). Trier přišel po Antikristovi zase s něčím trochu jiným (protože atmosféra u Antikrista je skutečně budována jinak), což se mi zamlouvá. Dvě hodiny filmu jsou poměrně náročné, ale celé to postupné budování atmosféry konci filmu jen prospívá. (29.01.2012)

Už od počáteční zpomalené scény s krásnými obrázky, která nezaujala už tolik jako v Antikristovi (černobílá mrdačka ve sprše a dítě padající z okna - co je lepší?), jsem měl pocit, že ten film nebude jakkoli gradovat, ale pomalu se uzavírat do čím dál tím větší nudy dokud nedojde k emocionálně chladnému závěru, který je vizuálně možná hezký a myšlenkově depresivní, ale opravdu chladný jak pele v ledu. Někdo nad tímhle vlhne a dá se říct, že to chápu (záleží na náladě), ale já ne. Nebavilo, ale oceňuji osobitý režisérský styl. (18.02.2012)

Stravitelnější než Antichrist a o něco méně úmorné. K tomu výborně hrající Kirsten Dunst a magická Melancholia v oblacích. Tento film skutečně něco říká a navíc má nádhernou obrazovou stránku. Melancholie je skutečně cítit, a kdyby nic jiného, to přesně mi od filmu stačilo. Svatební část je jako z jiného světa a to nejen v rámci děje. Ještě nikdy jsem od Triera neviděl tak klidně odvyprávěnou pasáž. (27.03.2012)

Ta atmosféra! Perfektní hudba. Melancholia je film, který třeba zhlédnete jen jednou, ale zapamatujete si ho. Zajímavé spojení sci-fi a dramatu. (14.04.2012)

Prosím koláč plný deprese - Dobrá, jedna Melancholia už se nese!!...Pro mě velmi emotivní film, nad kterým často přemýšlím...nemohu se vyhnout srovnání s Mallickovo Stromem Života...obě dvě díla v sobě mají hluboká sdělení, které si jeden divák může vyložit jinak, než divák co sedí vedle něho...je to prostě klubko plné emocí, strachu a neuvěřitelně krásných obrázků...a ta hudba!! 80%. (29.05.2012)

Mám rád filmy, které jsou poomaallééé, a které v sobě očividně skrývají nějakou myšlenku či dokonce spoustu myšlenek.. Ale tenhle film byl uuuukruuuutněěě pooomaaallýýýý... zbyyyyteeečněěěě naaataaahooovaaaanýýý, a moc přínosných myšlenek jsem z něj taky nepobral.. Škoda, čekal jsem trochu něco jiného, už dlouho jsem si u žádného filmu neříkal, jak zbytečně mi ukrajuje minuty života. :-) Lars von Trier se tudíž nestává mým oblíbeným režisérem.. (05.07.2012)

Ne tak film o konci světa, jako spíš film o umírání a o vědomí blížící se smrti. Na rozdíl od ostatních filmů, které se snaží vyrovnat s tímto veskrze depresivním tématem, a které např. popisují boj člověka s nevyléčitelnou nemocí, Trierův příběh se snaží nabídnout univerzální pohled. Právě tento pohled zdůrazňuje hlavní motiv příběhu, kterým je beznaděj. Říká se: Zemře-li jeden člověk, narodí se jinde další. Ani filmy popisující válku, holocaust, genocidu… jakkoliv strašných událostí se týkají, nejsou, pokud jde o smrt a umírání, z mého pohledu tak depresivní jako Melancholia, právě proto, že obsahují alespoň špetku naděje (někdo může přežít, „život jde dál“). Beznaděj, kterou Melancholia vyvolává, vychází tedy nejen z blízkosti smrti a její nevyhnutelnosti, ale též z faktu, že se týká všech (nikdo nepřežije, „život nejde dál“). Kdyby existoval způsob, jak živé bytosti přestavit smrt asi by to byl tento. Těší mě… Sympatické je (pokud se v této souvislosti dá tohle slovo použít), že Trier ví, co chce říct a zbytečně se nezaobírá omáčkou okolo (např. rozpadem sociálních vztahů). Zbytečný mi přišel jen důraz na morální aspekt blížící se apokalypsy (svět je zkažený atd., lidi jsou svině a přesluhují – hrají 19. jamku). Formálně je film členěn do prologu a dvou částí. Prolog obsahuje vizuálně zajímavé, stylizované obrazy z doby bezprostředně přecházející katastrofě, a to z pohledu univerza. Stejné záběry, ovšem bez stylizace jsou obsaženy v části druhé. Z důvodů, které jsem popsal výše, obsahuje prolog též samotnou srážku Melancholie se Zemí. V části 1. - Justine, přijíždí hlavní hrdinka po svatebním obřadu spolu s manželem na panské sídlo své sestry Claire a jejího manžela, na kterém probíhá svatební oslava. Postupem času je čím dál tím více zřejmé, že Justine trpí hlubokou depresí, ke svatbě a k ostatním se chová lhostejně. Tento stav se navíc stále prohlubuje, což podtrhuje těkavá kamera s častým přeostřováním. Justine symbolizuje rezignaci (jak říká mladý Alvy Singer: „Proč dělat domácí úkoly, když se vesmír rozpíná.“), která v další část přechází ve smíření. V části 2. se těžiště příběhu přesouvá na druhou ze sester - Claire, která symbolizuje naději a strach. Dozvídáme se, že Justine, kterou považují za duševně nemocnou pouze vidí to, co si ostatní odmítají připustit. Veškerá technika přestává fungovat a člověk je odkázán sám na sebe. Zbytek filmu je konfrontací postav s nevyhnutelným koncem. Manévr planety Melancholia nejdřív život dává, aby jej v zápětí vzal. Všichni „tančíme se smrtí“ (i když někdo možná upřednostňuje partii šachu). A i když jde vlastně jenom o Armageddon bez Willise, Afflecka a happy endu, musím říct, že Melancholia se mi trefila do „nálady“ a hodně na mě zapůsobila. (22.07.2012)

Kdyby konec světa nastal po úvodních titulcích, mám dvě hodiny života k dobru a můžu čučet z okna na parkující auta, což je mnohem více naplňující. (09.08.2012)

Ale tak jo, na emoce to zahrát dokázalo. Jen ta Kirsten Dunst byla jednou z nejotravnějších postav ve filmu za posledních minimálně deset let a kdyby neukázala prsa, tak by to bylo takovejch minimálně 25 let. (27.09.2012)

Asi jsem podprůměrně inteligentní....nic jsem v tom nehledala a tak sem ani nic nedostala! (21.01.2013)

to, co píše chrustie, jsou MOJE SLOVA JAK VYŠITÝ!!!! (27.01.2013)