Sedem

David Fincher je se svou filmařskou osobností, stylem a precizností jako Stanley Kubrick současnosti. Sedm je pro mě jeden z nejlepších filmů a jeden z nejlepších a nejoriginálnějších thrillerů vůbec. Mistrovské dílo. Dva zcela odlišní detektivové, Brad Pitt jako nováček a drzý, sebevědomý chlapík, který chce svůj první velký případ a Morgan Freeman jako zasloužilý, rozvážný muž, který se chystá na ukončení své kariéry, společně začnou vyšetřovat neobvyklé a brutální vraždy. Vydají se na nejnebezpečnější cestu, jakou kdy oba podnikli. Na jejímž konci na ně bude čekat něco zcela neočekávaného a strašného, co zcela změní je, i jejich životy. Ale koho z nich více? Dvě role, které považuji za ty nejlepší, jaké kdy Brad ztvárnil, se zároveň obě nacházejí ve dvou filmech Davida Finchera, z nichž oba dva patří mezi mé Top. Fincher dokázal svým umem z toho "Hollywoodského krasavce a megastar" sedřít ten dokonalý, vypucovaný lak a celý ten hvězdný status a obchodní značku, co jméno "Brad Pitt" představuje, dokázal ukázkově ve svých filmech "vyválet ve špíně". Zrodily se tak dvě postavy, z nichž obě jsou drsné, ale každá jinak - Tyler Durden a David Mills. Neustálý déšť, melancholické počasí, město a místnosti zahalené v šedi a ponurosti vytvářejí tu správně hustou atmosféru a dodávají filmu za použití chladného barevného ztvárnění, krásně depresivní rozměr. Celému snímku také vévodí podmnivá hudba Howarda Shorea a geniální vrah se svým plánem, který neskončí, dokud nebude potrestáno sedm smrtelných hříchů. Ohromující jsou konverzační scény mezi Davidem Millsem a Johnem Doe. Závěr filmu je mrazivý. David Fincher moc dobře věděl, co točí a jak. Možná si pomyslel totéž, co říkal John Doe: "Toto bude mé mistrovské dílo..." (07.05.2006)

Ten film je jak silná deka, která vás bez možnosti úniku přikryje na celých 127 minut. Zažil jsem hodně diskuzí na téma, jestli takový film může být označen jako dobrý, od estetiky ošklivosti až po estetiku zla. Ale i já dávám plné hodnocení, protože si myslím, že ten film onu pomyslnou hranici ještě nepřekročil a ve své třídě mu může konkurovat snad jen "Mlčení jehňátek". (29.09.2005)

Devadesátky přinesly dva nejlepší filmy o pátrání po sériových vrazích - Mlčení jehňátek a Sedm. Kde ten první sází na strohou formu a vrahy nám průběžně ukazuje, druhý tlačí na styl a atmosféru a vrah je v něm většinu času přítomný jen svým dílem. Základem je samozřejmě Walkerův kvalitní scénář s dobře napsanými postavami a pamětihodnými vraždami, Fincherova efektní, atmosférická režie a spolehliví Pitt a Freeman před kamerou. (27.05.2016)

"Lidi musíte praštit palicí a pak najednou zjistíte, že jsou velmi pozorní." Tak v tom má John Doe pravdu a mě svými kousky hodně zaujal. Oni se snažili i oba detektivové, ale kukuč trpělivýho Somerseta mě chvílemi nudil a naspeedovaný Mills si zase občas zasloužil tyčí do palice. Já jsem měl jedinej problém s tím, že jsem se nikdy neprošel Dantovým Peklem a tak jsem se občas ztrácel v náznacích. A jelikož pravidelně páchám dva ze sedmi smrtelných hříchů, tak se začínám ohlížet, jestli mě nějakej pozemskej Bůh nehodlá sejmout obzvláště trýznivým způsobem. Takováto detektivka mi zkrátka chutná, ale přesto bych občas vyměnil pečlivý budování atmosféry za lehký zvýšení tempa. (19.07.2011)

Víte, bývaly doby, kdy jsem se do her typu GTA nebo Hitman logoval jako John Doe. Teď už to nedělám. Jsou filmy, které ve vás nechají hodně hluboký dojem - a já mám hodně rád Gwyneth Paltrow. Fincher je možná blázen, ale díky němu mě Brad Pitt přesvědčil, že opravdu umí hrát. A o Fight Clubu si povíme někde jinde... (24.01.2003)