Nafukovacia panna

Koncept pomalého rozprávania podporovaný pomalými jazdami kamerou je zjavný od prvých minút. Nečakajte žiadnu prechádzku ružovým sadom, jedná sa o silnú existenciálnu drámu, kde sa rozpitváva pocit osamelosti a nezdolná túžba po teple ľudského srdca. V tomto zmysle sú azda najsilnejšie scény so starcom. (02.10.2010)

Motív nafukovacej panny ako oddanej životnej partnerky, večne mladej, neodvrávajúcej a vždy povoľnej, sa odrazil niekoľkokrát v umení. V literatúre, hudbe a tuná aj vo filme. Každá z variácií, ktorú som mal možnosť vstrebať, bola nejakým spôsobom prínosná. Hirozaku Kore´eda zachádza ešte ďalej a nafukovaciu spoločníčku oživuje. Vkladá do jej chladného a prázdneho tela srdce. Srdce naklonené láske poézii a videopožičovni. Film plný metafor týkajúcich sa partnerstva, životnej prázdnoty, odcudzenia, samoty, narodenín a umelého spôsobu života, ktorý je len náhradou skutočného žitia. Skvelý nápad, podporený humornými momentami, je trocha rozdrobený prílišným tlačením na pílu poetizujúcej stránky, či už sa jedná o jednoduchý obdiv k prírode a životu, filozofujúce myšlienky alebo posmutnelú melanchóliu zániku, kedy duša jednoducho vyfučí z tela. 70%. Poznámka: Top veta z filmu je táto: "Nepodarilo sa mi nafúknuť Juničiho." (09.01.2021)

Nafukovacia panna mohol skončiť ako zaujímavý bizár, ktorý by mal potenciál sa stať kultom, avšak Kore´eda prispôsobuje tému svojmu autorskému cíteniu a tak tu máme vzťahovú drámu, festivalovú artovku, stále však s príjemnou atmosférou, občas reznutej melanchóliou, a nakoniec aj trochu toho bizáru. Kore´eda však nezabúda, že jeho film musí mať myšlienku a že primárnym cieľom je ju správne predať (nielen) svojmu publiku. Že sa zameriava na japonskú spoločnosť neznamená, že by západný divák nepochopil, o čom je reč a že až tak rozdielne problémy vo vzťahoch a v našich moderných, ale často osamotených životoch, neriešime. (08.02.2024)

Hirokazu Koreeda opět přichází se sociálním dramatem, ve kterém se mu daří s jemností jemu vlastní až poetickým způsobem reflektovat problémy současnosti. Vyprávění skrze nafukovací pannu může zpočátku vyvolávat otázky o laciné podbízivosti, personifikaci tématu vyprázdněnosti a zbytečnému sexuálnímu podtextu, nicméně Koreeda k ničemu takovému nesklouzává. Nevolí cestu humoru, ale podává děj s vážností a nejen díky odzbrojujícímu hereckému výkonu Bae vdechuje nafukovací panně život a umožňuje divákovi, aby chápal veškerá její životní dilemata a dokázal se do ní vcítit. (09.05.2015)

Film o prázdné nafukovací panně a prázdnotě v našich životech a srdcích. Po předchozích filmech od Koreedy jsem se těšil a věděl, jak dobře dokáže reflektovat mezilidské vztahy v Aruitemo aruitemo osamělost v Dare mo širanai a sebezpytování životů ve Wandafuru raifu. Bohužel mi ale tento film zatím přišel jako jeho nejpovrchnější, přestože se s úspěchem vyvaroval předvídatelnosti a klišé moderních lovestory, bohužel ale za cenu nejasných motivů a konání hlavních postav. Mrzelo mě, jak málo se dalo vedlejším příběhům, které mě zaujali možná ze všeho nejvíce (hikikomori, přestárlá úřednice...). Stačilo je trochu lépe propojit s hlavním dějem a opodstatnit jejich význam; hned by se na to koukalo lépe. Byl jsem také zvědavý na hudbu od World's End Girlfriend... tentokrát se nepustil do výraznějšího experimentování a tak se filmem nesou melancholické melodie s jedním výraznějším motivem. Musím také pochválit Bae Du-na, která nafukovací pannu ztvárnila velice uvěřitelně. (26.03.2010)