Špičák

Špičák měl být pomyslnou špicou dne. Důvodem byl nevšední námět a fakt, že řecká kinematografie je v poslední době jednou z nejdiskutovanějších. Ani teď, bez mála dvě hodiny po skončení projekce si nejsem jist, co jsem vlastně na plátně divadla Karlových Varů viděl. Po odchodu z budovy mi v hlavě zběsile přeskakovala jediná myšlenka - že Trier je proti Lanthimosovi slabý čajíček. Určitě je to jeden z nejrozporuplnějších filmů, co jsem kdy zhlédnul a vlastní hodnocení si budu muset ještě nechat pořádně projít hlavou. EDIT 9.7.2011: Po vytěsnění některých scén z hlavy nemůžu hodnotit níž - 80%. [MFFKV 2011] (08.07.2011)

Řecký klenot Yorgos Lanthimos nejednou představil zajímavou myšlenku, nejednou dokonale šokoval a předložil živočišné momenty. Už ve své domovině rýpal do bizarních a velmi křehkých mezilidských vztahů. A už tehdy testoval, co publikum snese. Vytvořil absurdní svět jedné rodiny, ve kterém vládne autoritativní otec, který jako jediný opouští dům s velkou zahradou a vysokou zdí. Okolní prostředí platí za to zlé a závadné, rodiče kontrolují emoce, koníčky, tužby, názory – prostě vše svých tří prakticky dospělých dětí. Dvou dcer a jednoho syna. Potomci hrají nesmyslné hry, poznávají sexualitu, v momentě ohrožení se učí štěkat, jindy za dobrý výsledek nebo chování dostanou od papá nějaký ten dárek. Ten potlačuje vše, co by mohlo ohrozit cokoliv z toho, co za dlouhé roky pečlivě vybudoval. Jenže pak začne ze své fabriky vozit vetřelce – zaměstnankyni bezpečnostní agentury, která má synkovi roztahovat nohy. Střežený režim se tak začne bortit. Civilizaci popírali už mnozí jiní tvůrci, Lanthimos nic moc nevysvětluje, nezdůvodňuje. A ani nesoudí. Nejde o herecké výkony, jde o fyzické bytí, nejde o dialogy, nýbrž o jakýsi přednes. Postavy zabírá třeba jen od pasu dolů, jednou je nechá fyzicky vyblbnout (hudebně-taneční vložka na oslavě výročí svatby), jindy je nechá nesmyslně jednat. Je to odvážné, chladné, klaustrofobické, divné. Prostě přijměme fakta a nechejme se unášet jinakostí. (24.02.2019)

Alegória na totálne ovládanie jedinca. Risk, ktorý sa Lanthimosovi myslím celkom vyplatil. Ako celok síce toho snímok nemá veľa čo povedať - až moc povrchné a myšlienkovo nedotiahnuté, no jednotlivé postavičky a ich jednanie sú dostatočné bizarné a čudné, aby film zaujal a nenudil. Ide vlastne o takú jednoduchú hru na efekt s priamym ťahom na bránu bez nejakej hlbšej pointy. Avšak v tomto smere aspoň záver mohol byť premyslenejší. Slabší nadpriemer. 70/100 (04.04.2017)

Bol som tak akosi zvedavý na rannú, pôvodnú, ešte vtedy grécku, režisérsku tvorbu, Gréka Lanthimosa, ktorý si v nej nedáva žiadnu servítku pred ústa, a servíruje mi nekonečné explicitné, šokujúce zábery, jednej päť - člennej, izolovanej rodiny, v ktorej iba tatko opúšťa „múry” luxusnej vily, aby jednak išiel do továrne, kde pracuje, alebo taktiež zariadi potešenie pre syna, keď jedna dievčina ho pravidelne, týždeň, čo týždeň uspokojuje, a tak teraz sa dostávam ku prílišnej NAHOTE, či aj na INCEST príde, a de - facto je to opodstatnené, lebo títo všetci “MAGORI” , podivní, divní jedinci sú odmalička vychovávaní vo zvrátenom duchu, keď nemajú ani šajnu, že je to v bežnom svete padlé NA HLAVU ( Cigáni to berú ako samozrejmosť ) , čiže ich návyky v súčastnosti hraničia s maximálnou debilitou, ktorú si nedokážu už vydedukovať. Skúste byť oddelení od spoločnosti, neviem, od akého veku ( najlepšie po narodení ), a keď vám k tomu rodič natlačí kaleráby do hlavy, tak sa stanete absolútne odolný voči veciam, ktoré my neoddelení pokladáme za nechutné, skazené, zvrátené... Pochopil som hlavnú myšlienku, ktorá nabáda, že je nebezpečná takáto, extrémna izolácia, pretože vtedy sa z človeka stáva, akási šelma, zviera, ktoré si zachováva svoje zvieracie pudy. ALEBO : Ak rodičia ZLE zaobstarajú výchovu pre svoje dieťa, už od útleho veku ( napríklad, keď 3. ročné DECKO bude chodiť s fotrovcami po krčmách ), tak, čo sa z neho neskôr stane ? Veľmi dobrý film, ktorý ale obsahuje samé extrémy, ktoré sú až pomaly neznesiteľné a nestráviteľné zároveň... (28.12.2017)

"Mami! Našiel som dve malé zombie..." Skutočne neviem ako sa k tomuto filmu vyjadiť, momentálne fakt nie. Chvíľami som si pri ňom spomenula na Triera, chvíľami na atmosférou veľmi podobného Borgmana, chvíľami som sa aj pristihla, ako ľutujem sama seba, že to pozerám. Ale keďže ma zaujíma všetko netradičné, všetko čo vybočuje a vidím v tom aspoň minimálnu pointu a zmysel, zvedavosť prevyšovala a ja som to úspešne dopozerala. Teda, či úspešne a bez akejkoľvek ujmy, to ukáže až čas. Každopádne verím, že ak už nič iné, tak som aspoň čo-to odkukala z pôsobivého oslavného tanca dvoch sestier a sľubujem, že získané skúsenosti využijem na najbližšej párty. (30.12.2015)