Špičák

Aneb co se nestane když laskáte poštěváčky a sledujete VHSky s filmy 'Rocky' a 'Úsvit mrtvých'.... Špičák je jednoduše definicí a esencí sociální satiry, která lukrativně využívá paradigma dominového efektu z hlediska gradace narativu. Pointa zprvu není jasná, a divák tak ani zhola nemá sebemenší ponětí, vo co tady vlastně jde - a nepomůžou vám k tomu ani unáhlený dedukce, natožpak predikce. Snímek totiž na první pohled vzbuzuje dojmy spontánní improvizace či mystifikace, která nectí jakoukoliv pragmatickou zákonitost či hierarchii fikčního mikrosvěta - mnohdy až bizarními dialogy a jejich atektonickou výstavbou počínaje, absurdní hereckou choreografií a expresí protagonistů konče. Ta zvrácená pečlivost, s kterou Yorgos vede své aktéry jako epileptické karikatury, je de facto totální bizár (viz. scénka s tanečkem), ovšem jeho pojetí minimalismu je excelentní - totéž platí pro vztahové peripetie a destrukci rodinných vazeb.... Nakonec se z tohoto prapodivnýho kolotoče vyklubal dechberoucí a zcela atypický milník dystopického subžánru, geniální sociologický experiment, a v neposlední řadě rafinovaná kritika rodičovské diktatury, kterej prostě nemá sebemenší chybu. Je to zvrhlý, klaustrofobický, nesnesitelně provokativní. Pokud tedy existuje originálnější řecká žánrovka s tak kuriózní premisou, zabalte mě do athénského saténu a upalte mě zaživa extra panenským olivovým olejem. Tak ženiálně vypointovanou scenáristickou perličku, která si navíc zaslouží nejedno zhlédnutí, nevidíte každej den - Yorgos má kreativní fištrón jak málokdo! Yorgos je král. (26.07.2020)

Scénář: Efthymis Filippou, Giorgos Lanthimos .. Hanekeho škola. A podobně jako starý Němec bude i tento mladý Řek rozdělovat publikum na odlišné tábory. Já skončím v tom neutrálním, kdy si povzdechnu nad prostým scénářem, který mnohé nechá jen náznakům a rámec nepředstaví vůbec a vše je zahalené do strohé formy převážně statické kamery, kdy se jde za až šokujícím cílem. Každopádně zajímavý, dosti jiný počin. (23.01.2011)

Alegória na totálne ovládanie jedinca. Risk, ktorý sa Lanthimosovi myslím celkom vyplatil. Ako celok síce toho snímok nemá veľa čo povedať - až moc povrchné a myšlienkovo nedotiahnuté, no jednotlivé postavičky a ich jednanie sú dostatočné bizarné a čudné, aby film zaujal a nenudil. Ide vlastne o takú jednoduchú hru na efekt s priamym ťahom na bránu bez nejakej hlbšej pointy. Avšak v tomto smere aspoň záver mohol byť premyslenejší. Slabší nadpriemer. 70/100 (04.04.2017)

Nedovedu si představit, kolikrát se každá scénka musela točit. Pronést například s kamenným výrazem větu: "Vaše matka porodí za chvíli dvě děti a psa.", to musel být takřka nadlidský úkol, který by činil problém dokonce i mně. Rozhodně bych nechtěl v tomto filmu figurovat, a to nejen proto, že by se můj falus jen tak snadno nevešel do záběru. Zvolený synátor byl tak z tohoto pohledu vhodnější volba. Veškerá obvyklá tajná místa zde nejsou tajná ani trochu. Podobná hojnost bobrů byla k vidění snad jen tady. Ale dokonce ani v tom Prasoliniho skvostu se nesměňovalo jejich olizování za svítící čelenku, a to už jsem si myslel, že jsem viděl ledacos. Co vám budu povídat? Moje puritánství trpělo! Tvůrci mysleli i na ochránce zvířat, takže i ti nepřijdou zkrátka. K vidění je moc pěkná vycpanina mrtvé kočičky. Asi každých 10 minut dojde na koitus, ze kterého je k vidění více, než by si snad člověk přál. Jinak je to celé prostě tak bizarní, že člověk nemá tušení, zda je vhodnější se smát, cítit se znechucen, či se dát rovnou do pláče. U závěrečného tanečku při oslavě výročí zadrží smích zřejmě jen ti nejodolnější jedinci. Velice pozitivně oceňuji originalitu a hlavně obrovskou odvahu vypustit něco podobného do světa a zanechat u toho své jméno. Se svým hodnocení se zabydlím někde ve středu. Nechci vypadat jako prasátko, ale myslím si, že byl prostor k zajití ještě do větších extrémů. Každopádně Řecko překvapilo. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatelka eLeR. (24.04.2016)

Ještě jsem neviděl film z Bakánského poloostrova, který by byl normální :-D ... O Kynodontas jsem si před projekcí na doporučení nic nezjišťoval (thx Rob Roy) a pak jsem se nestačil divit, na co to koukám. Tohle v jistým smyslu skoro překonává i ten nechvalně proslulej Srpskej film. Fakt hodně znepokojivý a hodně sick. Současné žánrové označení je docela dobrým vtípkem. "Mami, co je to kunda?" - "Kunda je velké světlo. Například: Kunda se vypne a Země zůstane bez světla." (23.01.2011)