Cabiriiny noci
Le notti di Cabiria
Les Nuits de Cabiria
Nights of Cabiria
Réžia:
Federico FelliniKamera:
Aldo TontiHudba:
Nino RotaHrajú:
Giulietta Masina, François Périer, Dorian Gray, Amedeo Nazzari, Loretta Capitoli, Franco Fabrizi, Pina Gualandri, María Luisa Rolando, Christian Tassou (viac)Obsahy(1)
Cabiria je jednoduchá a naivná prostitútka s dobrým srdcom, ktorá stále dúfa, že nájde pravú lásku, no všetci muži, ktorých stretne, ju len využívajú. Pasák jej ukradne peniaze a zhodí ju do rieky a pre herca Alberta je len hračkou na krátky čas. Ani nenápadný účtovník Oscar, do ktorého sa zamiluje, to s ňou nemyslí úprimne a zaujímajú ho len jej peniaze. Film, v ktorom podáva skvelý herecký výkon režisérova manželka Giulietta Masina, získal Oscara za najlepší zahraničný film a množstvo ďalších ocenení. (STV)
(viac)Recenzie (120)
nádherný lidský film s neuvěřitelným výkonem hlavní představitelky.... ()
Naivita a touha po štěstí je opravdu silným motivem, Masina hraje skvěle, ale chybí tomu tempo a místy nudí. ()
Nadčasový snímek o citech prostitutky, která přijímá svůj úděl přes snahu změnit svůj život. PS: Výkon Giulietty Masiny je opět famózní ! ()
Cabiria - obyčejná holka z ulice, která doplácí na svoji naivitu a spontánnost. Fellini ji ukázal věrně, jímavě a s jejími přednostmi i chybami. Technicky skvěle zvládnutý snímek, který překvapuje poetickou kamerou a výbornými hereckými výkony v cele s koncertující Giulietou Masina. Film je na můj vkus zbytečně "italsky " uřvaný, ale je to krásná filmařina. Silné čtyři hvězdičky. ()
zatiaľ druhý mnou videný Felliniho film. Po La Strade mi to padlo naozaj vhod, lebo Cesta bola možno dosť kvalitná, ale mne osobne až tak veľmi nesedela (možno som to nepozerala v TEN pravá čas). Takže Cabiriine noci ma bavili viac. Krásny príbeh, ktorý bol v niektorých momentoch zbytočne roztiahnutý, čo uberalo na dynamickosti deja a pridávalo v nesústredení, ale myšlienka bola naozaj hodnotná, pekná, citlivá, tragická až tragikomická (mne bolo v závere až do plaču, hoci na iných scénach som sa naozaj dobre pobavila), .... dostala by 5 hviezdičiek, ale s koncom filmu som nebola úplne spokojná, malo to skončiť inak. ()
Typickej Fellini, odnikud nikam a mezitím o ničem, když se podívám nad komentáře uživatelů na obsah, je zřetelné, že v něm vůbec nic nechybí, nic víc se totiž o filmu nedá říct, herecký koncert Felliniho manželky a víra v to, že celý příběh k něčemu směřuje (ono to fakt hlavu a patu má), to jsou jediné důvody proč se dá film sledovat až do konce, slabé 3* ()
Za neuskutečnou Giuliettu Masina a za všechny ztracené naděje. Můj první Fellini. ()
Giulietta Masinová neoplývala zvláštní krásou, ale byla to skvělá herečka. Ani nevím, ale pravděpodobně mě tenhle film přesně šedesát let unikal, nepamatuju se, že bych ho viděl, ačkoliv je to klasika Felliniho i italské kinematografie. Ale ten závěr mi říká, že jsem ho asi viděl. Příběh prostitutky, která nad sebou mávla rukou a snaží se žít s tím, čím je, zcela nezávisle, přesto však neodolá, když je pozvána do přepychového dobu filmové hvězdy a po představení kouzelníka podlehne iluzi, že přece jen může dosáhnout štěstí, o které si byla požádat na pouti Panenku Marii. Dlouho žijeme v iluzi i my, ale pak Cabiria vytáhne v restauraci z kabelky hromadu bankovek - a my tušíme, že to nedopadne dobře. Pak už jen honička v lese, sráz nad mořskou zátokou... Velmi dobře udělané realistické drama, drama zároveň sociální, neboť to zdaleka nejsou jen prostitutky, které trpí, ale i lidé, kteří přišli o všechno a žijí v jeskyních na římském předměstí... Krásně předvedený život v kapitalismu půlky minulého století. ()
Naprosto jedinečná Giulietta! Je ale potřeba na tento film koukat v originále, český dabing je více než protivný. Ukřičeá čeština napodobující italský temperament řeči působí strašně kýčovitě a pak čověku leze na nervy i živelnost samotné Cabirie, ale jakmile je to v italštině, tak vše do sebe naprosto zapadá a dostanete se úplně jinam. Vizuálně je to...má cenu to u Felliniho zmiňovat? - prostě krásné a geniální. U Felliniho se nemůžu nikdy -u žádného jeho filmu, zbavit pocitu jakési poetiky...ale někde víc, někde míň. Cabirie je pro mě posunuta spíše do té reality. Mně osobně trochu více sedí ta rovina Strady, Amarcordu až dokonce 8 1/2 a Giulietty a duchů. Ale tak jako tak, Cabiriny noci je úchvatný film s ohromujícím výkonem Giulietty Masiny. ()
V závere filmu som veľmi súcitila s Cabiriou.Frederico Fellini,hlavne vďaka úžasnému,prirodzenému herectvu svojej manželky Giulietty Masiny,odmeňuje diváka nádhernou záverečnou scénou. ()
Fellinimu se do příběhu o jedné italské prostitutce, v podstatě velmi tragickém, podařilo napěchovat tolik radosti a naděje, že jsem opět uvěřil v existenci světlých zítřků. Nino Rota tuto náladu perfektně přeložil do hudebního jazyka, jenž empaticky podkresluje herecký koncert Giulietty Masiny, která bravurně balancuje na hraně karikaturnosti (zběsilá gestikulace, mimika, typicky italská uřvanost), když to ale příběh vyžaduje, dokáže neuvěřitelně zjemnit a zcitlivět. Cabiria v jejím podání je stejnou měrou otravná jako okouzlující, a právě proto tak reálná a lidská. Finále filmu je perfektním příkladem splynutí všech zmíněných elementů v naprosto geniální celek. Silnější emocionální katarzi jsem u filmu už dlouho nezažil. 10/10 PS.Nečtěte obsah na čsfd, je v něm vyzrazený téměř celý děj. ()
film nabitý hereckou aurou gulietty masiny. smutný príbeh, ktorý bol pre mňa dokonca silnejším ako v la strade. ()
Herecký koncert Giulietty, ktorý zároveň chytí za srdce a rozcíti. Chaplinovsky tragikomická postavička uprostred (neo)reality krutého sveta. ()
Takové třeštiprdlo se jen tak nevidí - úplně by se hodila do nějakého němého filmu se svými ohnivými gesty, epes rádes mimikou a vytřeštěnými kukadly. Její výstup jsem si moc užila (je to prakticky můj první shlédnutý Felliniho film). Konec byl sice hořce smutný, ale ta jiskřička na konci ukázala, že i přesto život stojí za to. ()
Pro mě spíš slabší Fellini, ale v té dnešní šedi ještě pořád nadprůměr. Ta poetika dobrosrdečných prostitutek mě moc nebere, ale druhá polovina se štramáckým nápadníkem a solidně zvládnutým koncem to spravila. ()
Celý film mi připadal jako velká ilustrace k poválečnému existencialismu, konkrétně přechodu od neautentického k autentickému bytí. Ta filosofie je mi ale protivná a tím byl poznamenán i film, jakkoli sám o sobě dobrý. S malou výhradou: vykreslí-li se (křesťanská) víra jako laciné čekání na zázrak, není těžké ji odmítnout a zesměšnit. S pravou podstatou víry to ale má pramálo společného. Je to jako vykreslit lásku coby slepou zamilovanost. ()
Alegorie života a věčného návratu, tak kde vše začíná.... ()
Ne nejsem intelektuál, do kaváren nechodím, a filozofům nerozumím. Můj kamarád Arthur se mnou kamarádí proto, aby se mohl v klubu filozofů chlubit, že zná osobně prosťáčka z lidu (on používá výraz že zná obecního blba). To jen pro vysvětlení, že to nepíšu proto, že mezi intouši se sluší obdivovat Felliniho. Přesto jsem na tento film koukal a nevěřil, že někdo natočí něco takového. A na konci - skoro mi ukápla slza. Prostě tenhle film je podle mě opravdu úžasný. ()
Film,který aspoň podle mého názoru převyšuje Silnici Cabiriinou všeobjímající láskou. ()
Přesmutný příběh ženy, které osud dal jen touhu po lepším životě, čisté srdce, vůli žít, holou řiť a spoustu modřin – zkrátka akorát tolik, aby pokaždé když se objeví šance na zlepšení, neudržela nervy a jako zoufalý gembler vsadila v té rozvrzané ruletě zvané život všechno na nulu. Snad že se šance na lepší život jeví rovna zázraku a vsadit vše tady a teď není hazardérstvím a vyznáním víry v život, naději a lásku. Dal bych snad jen čtyři – ale bravurně „prokouklá“ náboženská pouť a emocionálně devastující předposlední scéna – „vyznání nastávajícímu“ a… Ale scény ne-scény, režie, kamera, příběh… copak to, ale!!! – ó, cara mia Guilieta Massina, jak ta hraje, jak ta dokáže strhnout a přesvědčit… (Samozřejmě to není nic pro ty, kdo nezkousnou italské vyjadřování emocí a teatrální gestikulaci, ale o moc přijdou.) Přijde mi, že to co hraje nemohlo být ve scénáři, nemohl vidět Fellini..., přijde mi, že ten film v něco velkého proměňuje, až ona. Já nevím, chci, aby to působilo jako nekonečně velkolepý kompliment, ale když o ženě řeknu, že mě její výkon upomínal na Chaplina, když o ní řeknu, že v žádném případě nepůsobila jako krásná, žena, ale dokázala být víc než pouze krásná… Ženy přeci nechtějí být jako Chaplin a chtějí být prostě jen krásné… Asi. Říká se to. Přesto trvám na tom, že to byl kompliment, pokus o něj…, tak jsem to myslel… Tak jsem holt popleta, no. P.S. ve srovnání s Fellinim a jeho pohledem na „ženskost“ a „krutost“ života je Lars von Trier (při všem respektu) jen obyčejný (jeminkote, že by opovrženíhodný - nepřeháním to trochu?) psychopat. ()