Annie Hall

Životní triumf Woodyho Allena. Jeho nejsvébytnější a nejosobnější dílo. Pro filmové vyprávění si vytvořil naprosto svůj vlastní svět, ve kterém své problémy říká divákům a panoptikálně se ohlíží za svojí minulostí (a účastní se jí). O jeho hereckém výkonu a Diane Keatonové se tak v tomto případě nedá mluvit. Představují totiž před kamerou sami sebe ze všech svých světlých a stinných stránek, jako vždy se značnou dávkou sebeironie. (23.01.2008)

Dobrá romantická komedie o vztahu, který neskončil "žili spolu šťastně až do smrti" a pravděpodobně ani "žili šťastně až do smrti"? To je taková vzácnost jako Hallové jevy. Sice jsem si přísahal, že si od chlapa, co se oženil se svojí nevlastní dcerou (s drobnými peripetiemi jako nařčení ze sexuálního zneužití nezletilé), nenechám kázat o vztazích, a zhruba do sedmdesáté minuty mě bavily v podstatě jen neutuchající hrátky s filmovou formou a občasný intelektuální humor (protože samozřejmě s sebou taky všude vodím Marshalla McLuhana;)) - ale s příjezdem do L.A. se to tak nějak zlomilo a v osmdesátésedmé minutě, kdy zazní věta o tom, že většina z nás vejce potřebuje, jsem tomu chlapovi, co se oženil se svojí nevlastní dcerou, v tichosti aplaudoval. Co se dá ještě říct jiného, než že Diane Keaton je tu naprosto úžasná... Nedělám si nároky na oceňování tohohle filmu v rámci Allenovy tvorby, protože jsem z ní dohromady nic neviděl, ale vím to, že Annie Hallovou si budu pamatovat dost dlouho na to, abych se ni ještě někdy podíval znova. A je klidně možné, že pak dostane ještě vyšší hodnocení (ačkoliv nevím nevím, koneckonců už teď jsem šťastně ženat:)) - prozatím to nechám na velmi spokojených 80%. Ale pokud je pro vás vrcholem zábavy nějaká "nenáročná" francouzská ztřeštěnost, nebo tuctové záležitosti jako Chceš Mě, Chci Tě, nebo nedej bože nějaká ta Troška české tvorby, uděláte líp, když se tomuhle filmu (dobře, nejen tomuhle filmu) vyhnete obloukem;)) (12.09.2014)

Neobyčejný film o obyčejných věcech. Ale že bych z něj byl nějak odvařenej, to se říct nedá. I když se odprostím od mírných osobních antipatií k osobě Allena, přijde mi, že se ten film snaží tvářit hrozně objevně a chytře, přičemž je úplně obyčejně ne-hloupý. Jasně, napsat a natočit film o tradičních, neobjevných věcech tak, aby v tom nemála lidí vidělo mňamku pro intelektuální elitu, musí bejt docela práce... Ale Annie Hall prostě klame tělem (formou), je uměle zajímavá a mně je to nepříjemné. (24.09.2009)

V převážné většině svých filmů nechává Woody Allen otisk sebe sama. A to nejen tím, že v nich po dlouhou dobu hrával také hlavní role. Můžeme z nich jasně vyčíst jeho názory na svět, politické preference, hodnotový žebříček a především střípky svých vlastních životních zkušeností. Annie Hallová jde v tom ale mnohem dál. Woody Allen se tady rozhodl natočit v podstatě autobiografický film o sobě a svém vztahu s Diane Keatonovou. Je vlastně pikantní, že oba dva někdejší partneři hrají po svém boku, představují sebe sama a pracovali spolu na scénáři i dialozích. Woody tady oslovuje diváky, přemýšlí nahlas, glosuje svůj dosavadní život, ironizuje své slabosti, své prohry a omyly. Je to taková kronika jednoho vztahu, ze které se dá dodneška čerpat, protože má do značné míry univerzální charakter. Oba partneři jsou hodně odlišní a, jak už to bývá, právě ta jejich odlišnost je nejvíc přitahuje. Na druhou stranu totéž ale přispívá k rozpadu jejich soužití, zvlášť když ani jeden z nich není dostatečně trpělivý a tolerantní. Woody v podobě svého alter ega Alvyho Singera se nedokáže zbavit své snahy partnerku převychovat a předělat k obrazu svému a Annie Hallová alias Diane Keaton se nedokáže zbavit svého bohémského stylu života a přelétavé povahy. Tomuhle filmu přikládal Woody Allen velkou váhu a nesnažil se tam jenom nacpat dostatek vhodných fórků a gagů, ale měl ambice k hlubší umělecké výpovědi o partnerském vztahu a životě. Určitě patří v rámci jeho tvorby k nadprůměru, jakkoliv nejde o úplný umělecký vrchol, protože scénář nedrží úplně pohromadě, ten film zkrátka tak nějak není kompaktní. To už tak chodí, když je hodně snahy. Ať je to jak chce, Woodymu se povedlo udělat film, který patří mezi jeho fanoušky i nejširší diváckou obcí k těm nejznámějším. Celkový dojem: 85 %. (24.02.2014)

Výborný film, ktorý sa obsahovo zameriava čisto na vykreslenie dvoch hlavných postáv a histórie ich vzťahu . I všetky vedľajšie postavy, či už povedia jednu vetu alebo sú pre dej významnejšie sú podriadené práve tomu, aby vykreslili nejakú črtu neurotického Allena alebo živelnej Diane Keaton. Cieľu rozpitvať vzťah neurotika a voľnomyšlienkárky je podriadené všetko od A po Z. Alvyho siahodlhé monológy ponúkajú pohľad z jeho strany, na vykreslenie pocitov a osobnosti Annie potom Allen použije nekonečné množstvo režisérskych nápadov od vychádzania z tela, či prítomnosť postáv v scéne z minulosti až po jej vnútorný monológ. Takto vlastne síce máme pocit, že príbeh rozpráva Alvy, ale vidíme veci i zo strany Annie, preto film pôsobí z hľadiska uhlov pohľadu oboch pohlaví veľmi vyvážene. Humor snímku je v prvom rade intelektuálny. Nie je to komédia pri ktorej sa bežný žrút popkornu bude smiať na plné ústa, svoju cieľovú skupinu však Woody poteší najmä inteligentnými hláškami plnými irónie a sarkazmu. Annie Hall stojí za pozornosť, už len kvôli tomu ako trčí z neskorších Allenových filmoch v ktorých postupy i typy postáv, s ktorými tu začal pracovať, už len so striedavými úspechmi donekonečna variuje. 10/10 (29.12.2006)