Annie Hall

Prvni film od Allena, ktery jsem videl (to je ale ostuda...) a musim rict, ze je fajn. I presto ze film zcela stoji na dialozich Woody nam je zprijemni animovanou Snehurkou (respektive zlou kralovnou, ktera rozhodne nema menstruaci) nebo treba myslenkami hlavnich postav v prubehu jejich dialogu a dalsimi vychytavkami. Nektere sceny jsou skutecne cool, i kdyz obcas uz jsem trochu intelektualne nestihal. Woodyho suchohumor se misty zacina trochu prejidat, ale nikdy ne tak docela, pak prijde na odlehceni nejaky vizualni vtipek (slunecni bryle, koks ...) a vse je zas ok. Celkove jsem z filmu mel velmi dobry dojem a vsem, co se intelektualniho humoru obavaji, mohu jen doporucit (03.02.2005)

Woody Allen jako vždy skvělý. Je to taková vážnější komedie o jednom problematickém vztahu. Zajímavé myšlenky a názory na život, občas pronášené přímo do kamery, jsou střídány přakvapivě šílenými scénkami, jako je vraždění pavouků v koupelně, zmaření "kvalitního kokainu z Kalifornie" nebo boj s korýši. Allen dosáhl toho, že divák "spadne" do děje, aniž by tu šlo o něco jiného než je obyčejný život. A to je umění. _____ Malá perlička z pamětí Luise Buňuela: "Nakonec dodávám, abych skončil se svými americkými plány, že mi Woody Allen navrhl, abych hrál sám sebe v Anny Hallové. Nabízeli mi třicet tisíc dolarů za dva dny práce, ale musel bych zůstat týden v New Yorku. Po určitém váhání jsem odmítl. Nakonec hrál sám sebe Mac Luhan v hale kina. Později jsem ten film viděl a vůbec se mi nelíbil." (26.10.2005)

Jakýkoli náznak hlubšího smyslu šel naprosto mimo mě. Snímek je hrozně hlučný a při tom nic neříkající. Dialogy vyplněné táhlými a ukňouranými 'ehm' 'ohhh' 'yeah' 'hmmm' jako dominantní vyjadřovací prostředek mi cuchaly nervy. Jak říct nic mnoha slovy, to je pro mě Annie Hall. Woody Allen mě natolik zahltil švitořivým vykecáváním, že jakákoli špetka humoru byla ta tam. (05.03.2011)

V převážné většině svých filmů nechává Woody Allen otisk sebe sama. A to nejen tím, že v nich po dlouhou dobu hrával také hlavní role. Můžeme z nich jasně vyčíst jeho názory na svět, politické preference, hodnotový žebříček a především střípky svých vlastních životních zkušeností. Annie Hallová jde v tom ale mnohem dál. Woody Allen se tady rozhodl natočit v podstatě autobiografický film o sobě a svém vztahu s Diane Keatonovou. Je vlastně pikantní, že oba dva někdejší partneři hrají po svém boku, představují sebe sama a pracovali spolu na scénáři i dialozích. Woody tady oslovuje diváky, přemýšlí nahlas, glosuje svůj dosavadní život, ironizuje své slabosti, své prohry a omyly. Je to taková kronika jednoho vztahu, ze které se dá dodneška čerpat, protože má do značné míry univerzální charakter. Oba partneři jsou hodně odlišní a, jak už to bývá, právě ta jejich odlišnost je nejvíc přitahuje. Na druhou stranu totéž ale přispívá k rozpadu jejich soužití, zvlášť když ani jeden z nich není dostatečně trpělivý a tolerantní. Woody v podobě svého alter ega Alvyho Singera se nedokáže zbavit své snahy partnerku převychovat a předělat k obrazu svému a Annie Hallová alias Diane Keaton se nedokáže zbavit svého bohémského stylu života a přelétavé povahy. Tomuhle filmu přikládal Woody Allen velkou váhu a nesnažil se tam jenom nacpat dostatek vhodných fórků a gagů, ale měl ambice k hlubší umělecké výpovědi o partnerském vztahu a životě. Určitě patří v rámci jeho tvorby k nadprůměru, jakkoliv nejde o úplný umělecký vrchol, protože scénář nedrží úplně pohromadě, ten film zkrátka tak nějak není kompaktní. To už tak chodí, když je hodně snahy. Ať je to jak chce, Woodymu se povedlo udělat film, který patří mezi jeho fanoušky i nejširší diváckou obcí k těm nejznámějším. Celkový dojem: 85 %. (24.02.2014)

Zase jedna komedie z kategorie "jestli se nezasměješ, jsi blbec". Na začátku to bylo celkem vtipný. Třeba ta scénka ze školy nebo ten magor ve frontě v kině, tomu jsem se i zasmál. Jenže potom už akorát Woody Allen a Diane Keaton spolu kecaj o hovně a do toho je občas nějakej "intelektuální" pokus o humor. 20% (06.02.2010)