Amarcord

Úžasná Felliniho freska maloměsta s mnoha minepizodami spojujícími se do kompaktního díla. Film, byť se odehrává v 30. letech, zůstává svým poselstvím nadčasový, což u autobiografických snímků není samozřejmostí. Snímek je extraktem Felliniho citlivosti k životu a k subjektivnímu pocitu člověka, který se zde zhmotňuje do prosté radosti z bytí. (08.10.2011)

Tento filn jsem poprvé viděl jako náctiletý rádobyintelektuál na ČST2 při přehlídce Felliniho filmů a pak po 20ti letech v klubovém kině. Propastný rozdíl ve vnímání. Po těch 20ti letech jsem si to neskutečně užíval. Naplno prožíval všechen humor, poezii i laskavost. Prostě nádhera. Jeden z mých Top 10. Všechny ty postavičky: Vrčící maminka co se jde zbláznit a zasebevraždit, nonšalantní nefachčenko strýček, vzteklý tatínek co si jde urvat hubu až ho nakonec fašisti nalejou ricinovým olejem, prdící a na šukání vzpomínající dědeček, bláznivý ženskou chtějící a kamenující strýček močící skrze nohavice, číča Gradisca, prsatá trafikantka a hopsající blikající auto ve stodole plné pubertálních tužeb. Nádhera. Každý v sobě aspoň část některé z těch postav máme, každý jsme v nějaké podobě něco z toho zažili. A pokud ne tak snad ani nejsme živoucí bytosti. Čestné místo v mé DVDtéce (29.10.2011)

Příběh se odehrává v italské vesnici ve třicátých letech dvacátého století. Hormony náctiletých se bouří. Rodina, církev a kamarádství prověřují základy lásky a loajality. Vzestup fašismu je za dveřmi, sex na každém rohu. Vzpomínky, velké i malé přetrvávají. Pyšná žena v červeném přitahuje pohledy úkosem a obdiv. Vnadná trafikantka podceńuje fantazii dospívajících chlapců. Duševně omezený strýček nalézá útočiště na stromě a oznamuje : " Chci ženskou " ! Momenty a události spojené pamětí... a legendární filmový tvůrce je ve vrcholné formě **** (25.07.2012)

Ztřeštěná komedie o partě kluků z italské vesnice, kteří zrovinka prožívají svou pubertu a Felliniho pohled na své dospívání. Italská atmosféra, která se mi zdá nepřekonatelná a snad ani nelze lépe vyjádřit italský chaos, pohoda a pohostinost, tedy italská mentalita. Podle mě jeden z nejkrásnějších vyznání svému dospívání, svému rodišti a těžko uchopitelná italská představa života;-) Abych ale nepůsobila tolik záhadně, řekla bych, že se jedná o italskou komedii, která pohladí po srdci a rozesměje svým pubertálním způsobem:-) (03.09.2012)

Možná trochu jako české Pelíšky. Až na to,že protože to není české není mi to tak blízké. Ale je to legrační a milé. A výborná hudba. (13.02.2013)

Velkolepá mozaika: archetypální maloměsto, nebe, moře, žena jako nezvladatelný přírodní živel (žena jako matka/prostitutka/nymfomanka), procitající sexus, mohutné "hrabalovské" panoptikum (a la Městečko, kde se zastavil čas) zdařilých figurek - všechny ty ženské postavy, učitelé, kněz, spolužáci, příbuzenstvo, věčně se hádající, avšak až do konce spolu setrvávající rodiče... Mollové tóny celkově utlumeny, leč přesto: příchod totality, brutální fašounský výslech, bílý býk v mlze jako symbol smrti (Nohavica: "z mlhy u cesty se vynořili dva bílí buvoli/něco jim zpívám/ale můj hlas zní tak tiše") - celá sekvence v mlze je mistrovskou ukázkou toho, jak vypadá velká filmařina, co znamená vyprávět v obrazech. Smrt matky Titty (autobiografické maestrovy projekce?) přivádí mladého hrdinu k moři - tak jako Zampana ze Silnice, tak jako Marcella ze Sladkého života... Každá věta, každý detail tu má svou roli (doporučená četba např.: Zdeněk Zaoral: Federico Fellini). Fellini má ale, zdá se mi, kompaktnější a celkově více strhující filmy (třeba Darmošlapové, Silnice, i Sladký život). (11.01.2016)

Autorov pokus o portrét talianskej rodiny a obyvateľov celého mestečka, so všetkými ich radosťami aj starosťami, novotami aj tradíciami išiel úplne mimo mňa. Štylizačne miestami zaujímavé, symbolicky prvoplánové, dramaticky prehrávajúce vzhľadom na sebaúčelnosť a roztrieštenosť scén, a teda neschopnosť priblíženia postáv divákovi. Komediálne to nestojí za reč. (03.06.2020)

Výborný, lidský film. Jeden zvFelliniho nejlepších. (16.05.2023)