Predátori

Kdybych chtěl použít silné slovo, asi bych jako první vytáhnul ‚zklamání‘, ale ‚mrhání potenciálem‘ se s denním odstupem jeví jako příhodnější. Antal je talent, popřít to nelze, neboť jsem měl dvě hodiny pocit, že se sleduju nefalšovanou ‚osmdesátkovou‘ řežbu. Napomáhá tomu dobrá kamera, potažmo geniální Debneyho soundtrack (ty domorodé bubínky prostě fungují i po třiadvaceti letech). Horší je to s přítomnou partičkou. Pravda, nemůžu čekat psychologické drobnokresby, ale… sakra, to se to nemohlo natáhnout o pár minut navrch a dozvědět se o nich něco víc? Dá se to omluvit všelijak, třeba tím, že v době vzniku prvního dílu se akční filmy netočili jinak, jenže jak se vypořádat s jedním náhodným přeživším a magorem se skalpelem? A co si víc, těžko přijmout za srdcovku film, u něhož se musím hodně tlouct do hlavy, abych z ní vykřesal vzpomínku na nějakou výraznější akci. V tomhle ohledu budu netrpělivě očekávat Director’s cut na DVD. Do té doby váhavých 3 a ½. PS: První půlka za plnou palbu. (09.07.2010)

Z jedničky si to vzalo vše (ale opravdu skoro vše) dobré a funguje to. Líp to asi dopadnout nemohlo a Adrien Brody ukázal, že má i na akčního hrdinu. Nimród Antal pod Rodriguezovým vedením prostě jen zrecykloval osvědčené postupy z jedničky a já jsem rád, protože mě na to fakt bavilo koukat. Jenže John McTiernan to tenkrát všechno vymyslel a tomu já říkám režijní mistrovství. (22.07.2010)

Hodně velké překvapení, které se minimálně u mě svezlo na silné nostalgické vlně, ale nejen to. PREDATORS je bezpochyb kvalitní a dobře zvládnutá záležitost, mám za to, že sám Roberto Rodriguez by to takhle dobře nedal a je jen dobře, že z producentské sesle předal režii Antalovi, který natočil hodně svižnou a profesiální akci, která původní film nestahuje do nechutného paskvilu (Av.P), ale naopak s respektem cituje klasiku. Rozšíření původního mýtu bylo samozřejmě nezbytné, ale dojem nekazí, zjevení Laurence Fishburna a pár logických děr se pak snažím přehlížet, třeba i na úkor dobře vybranému teamu, který vede precizní (a hodně hodně překvapivý) Adrien Brody, kterého jsem si v témhle roli nedokázal překvapit, ale klobouk dolů. Minimálně jednu hvězdičku si pak zaslouží hudba Johna Debney, která se nesnaží být inovativní, ale přesně a účinně používá legendární Silvestriho motivy, které už v prvním dílu tvořily polovinu filmu. 80% !!! (06.12.2010)

Kde je hranice mezi poctou a kopií? "Predátoři" stojí v lepším případě přesně na hraně uvedených dvou netvůrčích principů. Co zůstane, když se z filmu odstraní všechny inspirace či pocty původnímu "Predátorovi"? V zásadě nic kromě sekvencí s Laurencem Fishburnem a Topherem Gracem. Pouze ty totiž ze snímku dělají něco jiného než vágní připomínku ikonického osmdesátkového fláku. "Predátoři" tak vlastně představují jednu z prvních vlaštovek trendu, který se výrazně rozvíjí poslední dva roky, tedy oslovování divácké nostalgie. Kino se stejně jako televize stává médiem věčného návratu, kde diváci chtějí stále to samé. Alespoň, že "Predátoři" oblékli do starého hávu mladé herce (navíc dobré) a ne starce jako geronto-truc projekt "Postradatelní". (25.07.2012)

Film, u kterého jsem po dni úplně zapomněl, že jsem ho viděl. Neprojíždět profil Adriena Brodyho, tak bych to možná nikdy neohodnotil a to by byla škoda, protože zrovna tenhle pokus o natočení původního Predátora pro dnešní publikum je fail inter-galaktických rozměrů. Nevadí mi ani tak skutečnost, že akce je nezáživná, až to bolí. Hlavní problém vidím v postavách a obsazení. Rodriguez sice točí (a nechává jiné točit) filmy podle svého gusta, ale koho proboha napadlo obsadit do role bad-ass mariňáka Pianistu? A co to "šokující" odhalení na konci? Pojmout to jako love story mezi Bragou a Brodym by mi už možná vonělo víc, než tahle hokus pokus míchanice, která se snaží uspokojit jak nostalgického fanouška, tak pubertálního mládež. (15.12.2010)