Občanský průkaz
Identity Card
Réžia:
Ondřej TrojanScenár:
Petr JarchovskýKamera:
Martin ŠtrbaHudba:
Petr OstrouchovHrajú:
Libor Kovář, Matouš Vrba, Jakub Šárka, Jan Vlček, Aňa Geislerová, Martin Myšička, Jan Vaši, Jenovéfa Boková, Marek Taclík, Adam Kubišta, Lilian Malkina (viac)Obsahy(1)
Petr (Libor Kovář), Aleš (Jakub Šárka), Popelka (Matouš Vrba) a Míťa (Jan Vlček) dospievajú v sedemdesiatych rokoch minulého storočia, v dobe, kedy vyjsť na ulicu bez občianskeho preukazu znamenalo koledovať si o problém a kedy bola povinná vojenská služba pre mnohých tým najväčším strašiakom. Každý po svojom, ale aj spoločne sa snažia nestratiť v totalitnom štáte zdravý rozum a zmysel pre humor, ale rovnako aj nedráždiť režim. Prežívajú spoločne mnoho chvíľ, niektoré sú úsmevné, s nádychom absurdnej grotesky, iné dramatické a niektoré fatálne. (TV Markíza)
(viac)Recenzie (1 550)
Tohle bych pustil všem buzerantům co s oblibou odkazujou na minulej režim, "protože to bylo lepší a všichni měli práci", aby si vzpoměli jak to stálo za hovno. ()
Tak jsem po (mnoha) letech dočkal, čekání na Občanku se vyplatilo. Mám dojem, že to bude jedna z mála komedií, které přežijí zub času, a které se budou (právem) opakovat na našich obrazovkách rok co rok. Naprosto pohodová komedie z nepohodové doby. Navíc jsem si uvědomil, že potřebuju nějakou bokovku, a je jedno, která ze sester Bokových to bude ... ()
"Jménem zákona, dohonit péro a občanský průkaz." Nostalgie je svině. Já jsem mezi XIV. a XVIII. sjezdem KSČ prožil šťastné dětství, dospívání i rebelii a gumoléčbě jsem na zakázaných koncertech unikal pouze díky tomu, že jsem běhal mnohem líp než mí kolegové s trojkou v krvi. Takový adrenalin dnešní doba nenabízí, takže jsem velmi spokojený s tím, kterak se dalo s Občanským průkazem nostalgicky zavzpomínat na ty, kteří proplouvali, kteří prchali nebo kteří šli svou cestou. Jen jsem si teď uvědomil, že kdybych se hůř učil, tak jsem se mohl stejně jako Popelka vyučit zahradníkem a na čerstvém vzduchu s ochotnými zahradnicemi ... plnit plány VIII. pětiletky. ()
Ono to jde! Příjemný šok. ()
Nejde mi tenhle film přecenit. Po dloooouhém přemýšlení, dávám 4 hvězdy, ale možná to jednou změním na 3. Je to určitě povedené, ale něco mi tu pořád nehraje. Omlouvám se za strohý a nerozvážný komentář. ()
Kdyby to nebylo tak dlouhé a kdyby dokázal scénář udržet niť, mohla by to být sice stylizovaná, ale docela zajímavá historka ze svojí doby, podobně jako Pelíšky, jen o něco méně rozňuňané. Takhle to ale prostě jen "je". Co do děje se mi těžko věří, že lidé všech postavení a věkových kategorií celé dny řešili pouze a výhradně politiku, jak vyznívá zde. Není to tak trochu opak normalizace? Ale to by mi mohl potvrdit, nebo vyvrátit jen někdo, kdo tehdá žil. ()
Zase další "hořká komedie". Mam pocit, že v ČR se točej už jenom hořký komedie a nejčastěji z období normalizace. Dá se z tohoto tématu vůbec ještě něco vyždímat? Kupodivu se z toho podařilo vyždímat film, kterej bych označil jako nadpůrměrnej. Čekal jsem sračku a musim uznat, že mě to docela bavilo. Ale bavily mě spíš vedlejší postavy jako fízl Kopta, tělocvikář Dulava nebo slizoun Macháček. Mladý (ne)herci se moc nepředvedli. Dneska jsem se díval taky na film Bastardi a musim říct, že tam mi neherci v rolích žáků připadali přesvědčivější. Mam takovej pocit, že tvůrci si dali víc záležet na tom, aby (ne)herce oblíkli do hadrů typickejch pro 70. léta, než na výběru samotnejch (ne)herců. A když už jsem nakousnul ty dobový reálie, tak jsem se musel smát, že v každý ulici je zaparkovaný bílý Volvo Amazon. Já myslel, že se to mělo odehrávat v Praze a né v Göteborgu. Co se týče samotnýho děje, tak ten je celkem o ničem. Parta mániček se schází na různejch místech, chlastaj nějaký hrozný patoky, nadávaj na komunisty a poslouchaj "stouny pyčo". Cartman by asi řek akorát "zasraný hipíci". Ale jakmile mě film začal nudit, tak v zápětí přišla nějaká ta lepší scénka, takže těch skoro 2,5 hod docela uteklo. Jak jsem napsal, považuju to za nadprůměrnej film a klidně se na to podívám za čas znovu. Ale dodávám, že žádnej zázrak to fakt neni a divim se, že to nabralo hodnocení přes 80%. ()
Velmi vydařená reflexe doby, která se opírá o naprosto špičkové herecké výkony (skvostná Geislerová, výborný Myšička) a představuje nejlepší film věnovaný době komunismu od... Pelíšků? Scéna v podchodu je každopádně hodně silné kafe... Škoda jen, že se občas dost stříhalo, postava Macháčka jde zcela do outu. Přesto ale jeden z nejlepších českých snímků za hodně dlouhou dobu a také jeden z nejlepších filmů tohoto roku. Dobře, Trojan! ()
A 15... 16... 17... 18 jim bylo let. ()
Po šedesátkách (PELÍŠKY) a osmdesátkách (PUPENDO) uzavírá Jarchovský (podle Šabacha) tuhle volnou retrotrilogii sedmdesátkovým OBČANSKÝM PRůKAZEM. Ta stejná pohodová poetika a poselství, které se tentokrát obešly i bez Hřebejka a osobně nevidím moc rozdíl. Dost se mi líbilo vylíčení vztahu hlavního hrdiny a jeho otce (výborný Myšička) nebo postavička policajta (Kopta), který by se v jednu chvíli s hrdiny kamarádil a vzápětí je mlátí pendrekem. ()
Velmi svěží nahlédnutí do temné minulosti. Nejvíc mě zamrzelo, že velmi svižný začátek vystřídal trochu těžkopádnější konec. Jsem opravdu rád, že se objevil další film, který mladší generaci, ale i těm co už zapomínají, připomněl, jak moc to tehdy stálo všechno za hovno. Měl jsem to štěstí, že jsem se narodil až v 80´ letech a nemusel to prožívat naplno. A fakt mě rozčiluje poslouchat některý lidi v průřezu všech generací (tedy hlavně starých, ale i mladých), že to vlastně tehdy nebylo zas tak špatný, a že pivo stálo jen 1,50. ()
No, od předešlého režisérova počinu Želary je to krok zpátky, přesto rozhodně nejde o zklamání. Hořká, úsměvná, dobře ohudebněná a herecky obsazená oddechovka, které se dá více vytknout snad jen rozvláčnost směrem k závěru a zbytečně dlouhá stopáž. Se čtveřicí mladých hrdinů jsem problém neměl, celkově mi postavy přišly dobře napsané, jen role Martina Myšičky mi přišla dost divná. Spolužačce: "Nosit pětky denně domů nemusí být zlozvykem, zvláštně přihlédnem-li k tomu, že je nosíš pod trikem". ()
Mládežnická revolta v komančské rezervaci, při které se pila míchaná ohnivá voda, poslouchaly bubny západních šamanů a hledaly neválečné stezky, jak z toho pryč. Jarchovský skrz Šabacha zase pumpuje hořkosladko, ve kterém tentokrát díky věku a nevinnosti aktérů to alespoň trochu dobré prostřednictvím společných zážitků otupuje to zlé. Huhňající neherci v hlavních rolích do toho vnesli opravdovost nejistoty a snaživého amatérismu, což je zajímavý kontrapunkt k v tomhle směru elegantně učesaným Pelíškům. Kam náhle zmizel Macháčkův uvědomělý konfidentský soudruh? Utopil se snad v mastnotě svého účesu? ()
[imdb: 7.6/10] | me: Československý film, ktorý stojí za to. Nejedná sa o kult, ktorý by spôsobil rozruch na našej filmovej scéne, ale je to film, ktorý pobaví a zaujme. Pohľad na vtedajšiu dobu očami vtedajších teenagerov. Veselo aj smutne, jemne aj tvrdo. Herecké výkony hlavnej skupiny síce balansujú väčšinu času nad priepasťou ochotníctva, ale na celkový dojem nemajú negatívny vplyv a film si tak ponecháva svoju tvár. Celkovo: Spokojnosť. ()
Tě péro! Teenageři za bolševika aneb spusťte mařenu! /// Čtveřice kluků provokuje rodiče, má problémy ve škole... Nejde tady však o revoltu proti režimu, ale spíš o rebelii puberťáků proti všemu a všem. Kdyby se léta jejich dospívání odehrávala v současnosti, ztratil by film na zajímavosti. Vznikla by jen lepší variace na tupé Snowboarďáky a ostatní nadržené teenage filmy. Éra komunismu nabízí bizarní, komické a děsivé události, se kterými se kluci snaží popasovat. Do atmosféry 70. let vás to vtáhne od prvních záběrů - masky, kostýmy, rekvizity jsou poctivě dobové. Uslyšíte množství různých odkazů a narážek, od gramodesek Deep Purple, přes vysněné džíny z Tuzexu až po plakát Vinnetoua a povinné hodiny ruštiny. Zažijete kárné řízení, ale i hřejivý pocit z právě získaných výjezdních doložek./// Ústřední čtveřici tvoří mladí neherci a já se jim klaním. Tak uvěřitelnou a hlavně přirozenou mimiku/gestiku a opravdové emoce jsem dlouho neviděla. Místy jsem měla pocit, že kukátkem opravdu sleduju kluky, jak sedí ve „starym tráboši“ na louce a popíjí lacinej mok. Z herců stojí za zmínku super slizký J. Macháček alias taťka peďouš a volnomyšlenkářská učitelka - fešná K. Boková, které skvěle kontrastuje s obstarožními soudružkami učitelkami (čti soužkami)./// Film nemá konzistentní dějovou linku, která by se postupně rozvíjela a na konci gradovala. To spolu s poměrně dlouho stopáží může nudit. Asi záleží, z jaké generace jste a co jste z normalizace zažili/co jste vyslechli. Já osobně jsem se do filmu nesmírně vnořila, protože dobu znám z podrobného vyprávění, na Black Sabbath jsem vyrostla a modrou knížku už mi taky ukazovali. Je až neuvěřitelné, co byli někteří lidé ochotni udělat, aby ji získali. Diagnóza 307 hadr. A 15 mi nebylo zase tak dávno, abych si detailně nevybavila matčiny kontrolní pohledy, když u nás někdo nocoval, nebo svolání do pokoje po „rodičáku“./// Myslím, že tohle bude kultem. *spoilery* Je tu několik naprosto skvělých hlášek, ať už na spolužáka-bonzáka - „Polib nám prdel, Daňku“, nebo „vypíčení priorit“. Pár situací me hodně rozesmálo (wc mísa, výslech, slabikář). Perfektní jsou také básničky, které vymýšlí jeden z kluků, někomu můžou připadat pouze vulgární a obyčejné, ale takové skládal v pubertě snad každý:) /// Kromě humorných scén je jich hodně i temných a tragických. Ať už je to cesta do vysněné „Jugošky“, nebo starší bratr, který dostal na den opušťák. Mistrovsky zvládnutá je scéna, kdy příslušníci VB zatýkají v podchodu na nádraží účastníky ilegálního koncertu. Obušky dopadají na vyděšená těla mladých, kteří jsou pak dovlečeni do autobusů.*konec spoilerů* Cítíte strach, bezmoc a vzápětí hořkost a znechucení, jak je vůbec něco takového možné. Do maxima O. P. zase tolik nechybí. Několik scén ale zpomaluje už i tak poměrně volné tempo filmu a otec Petra (výborný divadelní herec M. Myšička) mluví někdy až moc./// V době elpíček, popíjení francovky a front na maso ad. jsem sice nežila a místy jsem si říkala, že to muselo být vzrušující, ale nebýt konformní a chcát proti větru chce odvahu a charakter. A já nechci vědět, jak by se chovali moji blízcí či vzdálení. Tenhle film vám prostě natrhne... občanky! () (menej) (viac)
Ale ano, stále to funguje. češi točí tři druhy filmů a, z dob komunismu - které se většinou povedou. b, z dob nacismu - které se taky často povedou. c, ty ostatní, které jsou většinou sračky, čest výjimkám. Tenhle film patří do první skupiny a povedl se na výbornou. Trojan je jeden z mála režisérů, kteří dokáží natáčet konstantně dobře, a nezaváhal ani tentokrát. Boj party mladých čerstvých občanů proti režimu, postupně se vyostřující od uličnických kousků do boje téměř o život, je podán v několika dost rozdílných oddílech, film tak působí dost rozkouskovaně, ale hlavní dějová linie to celé spojuje výborně a tak v tom nevidím problém. Vypravěčský styl byl také vskutku dobrý nápad, takové filmy mně zaujmou okamžitě a tak mají hned plus k dobru. "dětské" postavy nijak kvalitně nehrají, ale jsou to děti, takže se spíše prostě chovají tak jak mají. Dospělí pak standart, s výjimkou skvělého Myšičky, jehož kreace v druhé polovině filmu nemají konkurenci. Potěšil i skvěle zvolený soundtrack, hlavně Dylanova ústřední písnička a jak jsem už napsal, vývin filmu spolu se stárnutím hlavních postav. Scéna na nádraží úžasně mrazivá.. ()
Svůj soud záměrně formuluji výlučně na zážitku ze zhlédnutí předmětného díla, tj. z OBČANSKÉHO PRŮKAZU jako takového. PRŮKAZ je nesporně filmem generační zkušenosti, generace, která byla příliš mláda na to, aby do svého vědomí integrovala prvky a tradice Pražského jara, a na druhé straně příliš dospělá na vlastní výraznější živé účastenství v počátcích něžného listopadového převratu. Dost přesně ji vystihuje rok narození čtyř protagonistů filmu: 1959. Úzký záběr reality, který jí film vymezuje, je i její výstižnou charakteristikou. Kdybychom hledali jeji předchůdce, nalezneme je ve Škvoreckého prózách typu SEDMIRAMENNÉHO SVÍCNU či NYLONOVÉHO VĚKU. Odsouzena k sice chabě zajištěné, ale přece jen jistotě hmotné existence, žije naplno svou generační virtuální realitou. I ona sdílí postupný rozpad hodnot, v jejichž znamení předlistopadový režim po 21. srpnu vznikal, s jistotou, kterou si sice neuvědomovala, ale bez které by vůbec její představa protestu nebyla představitelnou ani udržitelnou (jistotou faktu, že teror padesátých let se nebude opakovat). Od generace "zlatých šedesátých" let se odlišuje menším hladem po vzdělání a o poznání větší jednorozměrností svého vnímání světa. PRŮKAZ plně sdílí přednosti i nedostatky časové řady obdobných děl, kterou kdysi, před osmnácti lety, zahájila ŠAKALÍ LÉTA (nejvíc patrné je to na retrospektivní scéně v Masně, kam vtrhne ruská "báryšňa", aby vykoupila zásobu masa - podobná scéna se mohla stát v Bubenči "hanspaulské generace", zatímco parta se schází delší dobu na svazích hlubočepského Žvahova, jak naznačuje i pohled do ne příliš vábného vysvědčení jednoho z protagonistů; navíc první posrpnová léta byla charakterizována relativně velmi solidním zásobováním; podobná scéna by patřila spíše do let 1961-1963, kdy regály byly opravdu "vyholené" a problémem bylo sehnat - do bandasky - mléko a do papíru balené máslo). To nemění nic na tom, že i tak se jedná o dílo v polistopadovém kontextu viditelně nadprůměrné, které nejenže nezápasí se základy filmařského řemesla, ale naopak nabízí celou řadu mimořádně zajímavých a divácky vděčných scén. ()
| Scenár: Petr Jarchovský | Hudba: Petr Ostrouchov | Produkcia: Ondřej Trojan | Distribúcia: Falcon | Ďaľší emócie vykrádajúci český počin - ale v tom najlepšiom slova zmysle. Mňa osobne daná tematika vie vytočiť viac než dosť, takže sa mi často stáva, že namiesto sĺz mám hnev v duši a zároveň úctu a obdiv k tým, ktorý to nevzdali a nepoddali sa onému režímu. Ku koncu filmu to pre mňa trochu gradačne nefungovalo (preto za 4), vrcholom je určite scéna v podchode. Skvostný herci až k neuvereniu na československé pomery... ()
Se snímky jako je Občanský průkaz, ve mně vždy svitne malá naděje, že přece jen ještě stále, při mizerném stavu naší kinematografie, existují poctivé a kvalitní kousky opravdové filmařiny. Ústřední čtveřice hochů je skvěle typově vybrána, mě zaujal především Matouš Vrba. Z počátku mě sice trochu tahala za uši mluva ústředního hrdiny, který celý příběh vypráví a přišla mi docela amatérská, stejně jako některé dialogy mezi kluky. Postupem děje jsem si na to zvykla a ke konci mi to už vůbec nevadilo. Pak jsem si všimla, že ani jeden z nich nemá s herectvím žádné zkušenosti a zřejmě ani žádný vztah k filmu jako takovému. Myslím, že vzhledem k tomuto faktu byly jejich výkony velmi slušné i přirozené. A takovou čtyřku neznámých tváří vždy ve filmu uvidím raději, než většinu současných českých, mladých a provařených tváří. ()
Hodnocení Občanského průkazu má pro mě dvě roviny. Ta první - forma - mi přijde hodně průměrná, ať už z hlediska hereckých výkonů nebo roztříštěného scénáře či použité úrovně humoru. Nesdílím nadšení mnohých ohledně výkonu party kluků v hlavních rolích, schází jim charisma i herecký talent. Taková Věra Plívová Šimková sice nebyla žádná hvězda režie, ale její filmy fungovaly díky jejímu talentu pro výběr dětských představitelů, ze kterých dokázala dělat hvězdy jednu za druhou. A jestli se dá o seriálu Bylo nás pět říct, že je jeden z nejlepších v historii ČT, pak je to právě díky výbornému castingu a skvělým dětským hercům. Totéž platí v případě Občanského průkazu i o hercích v dospělých rolích. Srovnejte si herečky Aňu Geislerovou a Simonu Stašovou v rolích maminek a bude vám jasné, co mám na mysli. Geislerovou bych sice neoznačil za špatnou herečku, ale její hvězdná pozice souvisí spíš s vizáží a působením médií než se špičkovým charakterním herectvím. Občanský průkaz se sice pokouší o typ nostalgické tragikomedie, jako byly například Pelíšky, ale ten typ humoru mi přijde tak nějak násilnější a prvoplánovější. Tzv. reálný socialismus může být vděčný terč humoru nejrůznější úrovně, byl plný absurdity, pokrytectví a hlouposti, ale zdaleka ne takového druhu, aby vysoký policejní důstojník byl analfabet, jak se snaží Ondřej Trojan ve svém filmu předkládat. Tohle a spousta jiného u mě nefungovalo. Ta druhá obsahová rovina filmu je složitější a zaslouží trochu hlubší rozbor. Občanský průkaz řadím do kategorie nepříjemných pozérských filmů, které si na něco hrají a něco předstírají. Při vší úctě k řadě komentářů, které se rozplývají nad tím, jak dobře film zachycuje životní styl a atmosféru 70. let, takhle to prostě nebylo a s vědomím určité nadsázky a provokativnosti si ho dovolím označit za stejně pravdivý jako Okres na severu. Ten totiž taky představuje pravdu těch zatrpklých stárnoucích a umírajících členů KSČM, kteří si pamatují 70. léta právě takhle. Československo 70. let totiž nebyla žádná brutální diktatura, která by stála na tancích a vojácích Sovětského svazu. Sovětští vojáci totiž zůstávali v kasárnách a z řady dobrých důvodů jim bylo všemožně bráněno v kontaktu s místními obyvateli a místní kulturou. Normalizaci prováděli čechoslováci, fungování režimu zajišťovali místní a jeho charakter určovalo chování místních obyvatel. Jde tu o to, jaký měl systém skutečnou podporu a jestlli tady bylo skutečně 15 milionů trpících obětí, jak o sobě tvrdili nadšení občané po Listopadu 89. Systém znormalizovaného Československa totiž nestál na pendrecích, jak by snad mohlo divákům Občanského průkazu připadat, ty se používaly opravdu výjimečně, stál spíš na pragmatismu, předstírání, drobných výhodách, konformismu a zbabělosti. Byly tady miliony těch, kteří sice systémem, jeho nejvyššími představiteli a oficiální ideologií hluboce opovrhovali, ale zároveň ochotně využívali všech výhod, které režim přinášel a poskytoval. Ať už šlo o mizernou pracovní morálku, o nejrůznější drobnou "privatizaci majetku v socialistickém vlastnictví", o systém protislužeb, známých, klientelismu, o nesporné sociální výhody v podobě tzv. gulášového socialismu apod. Byl tady sice smrádek, ale zároveň klídek. Člověk měl jistotu, že za 20 let bude pořád na svém místě a jeho život bude stabilizovaný. Kdyby bylo Československo otevřené světu, už o hezkých pár let dřív by muselo řešit útlum řady průmyslových odvětví, zavírání šachet, vyrovnávat se s ropnými krizemi apod. Systém zároveň poskytoval jednu obrovskou výhodu - absenci vlastní odpovědnosti. O které jiné zemi by se dalo říct, že její vůdci a instituce byli cílem těch nejkrutějších žertů a zároveň kde jinde byl takový klid bez stávek, demonstrací, nejrůznějších občanských protestů apod. Československo představovalo jednu z nejstabilnějších měkkých diktatur svého druhu. Jenže postihnout tu šeď, pokrytectví, malost a bezpáteřnost je o něco těžší než ukázat zmlácenou omladinu na nějakém koncertě. V 19. století si vousatí intelektuálové představovali, že pojem o své minulosti budou budoucí generace získávat v muzeích. V 21. století víme, že muzea představují takové hezké pomníčky, které nikoho moc nezajímají, a že pojem o historii získává drtivá většina díky filmům. Občanský průkaz bude považovat generace, která tuhle dobu nezažila, za více méně pravdivou výpověď o té době, i když je jen málo filmů, které bych označil za více zavádějící. A už vůbec tenhle snímek nepředstavuje snahu o nějaké vyrovnání s vlastní minulostí. Neanalyzuje systém, jehož oporou podle Trojana a Šabacha jsou jednoduše policajti nebo kreatury, které jsou jasně identifikovatelné a izolované. Ve skutečnosti a paradoxně největší oběti normalizace byli majitelé průkazek komunistické strany, kteří byli během čistek vyškrtnuti a vyhozeni ze svých funkcí a pracovních pozic. V drtivé většině skončili na dělnických postech, zatímco bezpartijní často ze systému výrazně těžili a využívali např. nedostatkové zboží k obohacování. Celkový dojem z tohohle pokřiveného pohledu na vlastní dějiny: 40 %. () (menej) (viac)