Don't Stop

Film ocení pamětníci těch úžasných koncertů konce osmdesátých let - E!E, Plexis, Visací zámek....a další. Dneska si tehdejší vyznavači punku tak maximálně vymění o víkendu dress code za tričko s punkovými motivy, pod které si ale raději obléknou teplý nátělník. To je teprve ta pravá známka punku :-)! (21.04.2017)

Punk's not dead, volové! Je hezký bejt svobodomyslnej, žít nevázaně a na všechno kašlat, zvlášť v době totality, kdy jsou všichni sešněrovaný systémem. Punk v srdci, na hlavě číro a carpe diem. Když jde ale do tuhýho a zodpovědnost volá: "tady jsem!", je potřeba slevit ze svých zásad, podržet kámoše a nenechat se ovlivnit sockou, co vás před vojnou stejně nezachrání... Ve mně po zhlídnutí tohohle českýho skvostu(!) rezonuje směsice pocitů: radost, nadšení, ale i určitá nostalgie, melancholie. Názvu navzdory jsem se na několik minut zastavila a přemýšlela. O svých současných i bývalých kamarádech, o letech, který jsou za mnou, o promarněných příležitostech. Kolik mi toho proteklo mezi prsty? Budu v padesáti něčeho litovat? Chtít se vrátit o třicet let zpátky? Kdoví. Každopádně DonT Stop je pecka. Za tu muziku, za to nadšení a ten pocit: 100%. (20.01.2013)

Jsem trochu nasranej, natočit bezkonfliktní film o punku za totáče můžou fakt jenom češi..a přitom to mohlo být takový žřádlo. Pár scén totiž ty koule mělo, ale v podivnym balastu jalovejch dialogů to ubíjelo víc jak STB v dobách největší slávy...myslel jsem si, že s Poutama se trochu prolomilo to nesmyslný bagatelizování a smířlivej tón vůči zkurvenýmu minulýmu režimu, kterej dokázal nacpat do lidí tolik sraček, že to všude kolem smrdí ještě teď, ale očividně ne. A zrovna u filmu s tímto námětem to zklamalo víc než dost. (15.06.2012)

Film je natočený pro dnešní publikum, samozřejmě musí mít mainstreamové prvky, na poblité punkáče v podchodu zabírané amatérskou kamerou by těžko někdo koukal. Tři hvězdy za nostalgii (vzpomínky na punkové koncerty z mládí se jen tak nevytratí - a to opravdu dávno před tím, než VZ vydali Známku punku), hudbu a dobový záchyt běžné společnosti (metro, ulice atd.). (06.03.2021)

Tento film nemá s punkom spoločný ani jeden chlp. Aj keď sa snažím pestovať si citlivosť voči akémukoľvek audiovizuálnemu výtvoru a nahliadať ho bez predsudkov, nenachádzam na tomto diele nič, čo by si zaslúžilo aspoň jednu hviezdičku. Urobiť aj z punkovej subkultúry bezzubý a maximalne nudný ostalgy film sa môže podariť asi len v našich končinách. Skutočne vyzerali za komunistov punkáči ako hipsterskí digheadi? Akú strašnú nudu musí prežívať režisér teraz, keď už jeho mladosť bola taká nehorázna nuda. Punk sa tu zredukoval na kopanie do škodovky a vyhrážanie smrťou dôchodcovi. A chudák Štrébl (inak výborný herec zaniknuvšieho Divadla Komedie) tu musí hrať schématickú rolu otca (takú nedostal ani Jiří Krampol v normalizačnom opuse Atomová katedrála). Ostatne ani jedna postava v tomto filme nie je neschématická. Ďalší patologický jav, ktorý možno sledovať na tomto počine, je obsadzovanie obľúbených smiešnych ksichtov do marginálnych nehereckých rolí (Marek Taclík, Leoš Noha). Rovnako sú uplne mimo aj grafické popisky, ktoré sú nielen esteticky škaredé, zvukovo nevydesignované ale hlavne hovoria úplne zbytočné radobyvtipné informácie. Všetko korunuje záverečný lynč hasičov ako z béčkového hororu. Hihňajúci sa recidivista pripomína svojou pitvornosťou postavy z Troškových filmov.......................Odpad! (01.09.2012)