Nezastaviteľný vlak

Milion tun vážící, 800 metrů dlouhá a vysoce explozivním materiálem napěchovaná vlaková souprava, kterou nikdo neřídí. Tony Scott to rozjíždí ve velkém. V žebříčku nejoriginálnějších akčních filmů by se Nezastavitelný nedostal ani do první stovky. Děj je nehorázně p ř e d v í d a t e l n ý a malinko jej omlouvá pouze inspirace skutečnými událostmi. V ohrožení jsou životy dětí, zvířat i hrdinných státních zaměstnanců. Od Scottova předchozího drandění po kolejích (Únos vlaku 123) se film neliší povahou hlavní postavy (rozumný průměrňák, z něhož se stane hrdina), na Scotta málo psychedelickou vizuální stránkou, množstvím patosu ani křečovitým zdůrazňováním rodinných hodnot, ale výhradně absencí padoucha. Spouštěčem celé akce je prosté selhání lidského faktoru. Za blbce tentokrát nejsou ani policajti, jakkoli rozkošně zbytečná vzdušná pirueta policejního auta nechybí, špatná rozhodnutí činí akorát jeden nadřízený, kterého proletářský hrdina svými činy nakonec posadí na jeho buržoazní zadek. Nezastavitelný vážně působí jako óda na rukama a nohama pracující lid, nad čím se ale zásluhou konstantně vysokého tempa nebudete mít čas zamyslet. Kamera je neustále v pohybu, záběry jsou i během nedlouhých dialogových scén velmi krátké, skoro celou dobu navíc musíme svou pozornost dělit mezi několik paralelně probíhajících akcí. Scott proměnil hlavní omezení vlaku, schopného jet pouze dopředu nebo dozadu, v hlavní přednost akčních scén (celý film je v podstatě dlouhou akční scénou). Míjení v poslední vteřině bylo stejně dechberoucí naposledy v němých groteskách, z nichž nelze nevzpomenout minimálně na Friga na mašině. Zatímco Keaton pracoval předně s šířkou záběru, Scott více využívá jeho hloubky, jako by měl nakročeno ke stereoskopickému formátu. To by teprve byla jízda. Žel už nebude. Nezastavitelný Tony Scott dojel. 75% Zajímavé komentáře: Traffic. Deverant (17.11.2012)

Zejména v posledních 30-ti minutách solidní adrenalinová práce. Sice už to tady jednou bylo a v lepším provedení (Končalovského ´Splašený vlak´), ale jinak má tahle akční jednohubka jeden velký trumf a tím je neokoukané prostředí železniční dopravy. Scott si s akcí tyká a pak i to nezbytné klišé kolem rodinných peripetií ústřední herecké dvojky se dá bez újmy přežít. (25.12.2010)

Tony Scott se na nás opět řítí a nyní k tomu využívá vskutku originálních prostředků. Tentokrát to nejsou drsňácké postavy nelítostných gangsterů či odhodlaných zastánců zákona, ani děj prosycen krví, těžknoucí pod množstvím prostřílených kulek či touha po kruté pomstě. V tomto případě si vzal Tony do parády v podstatě jeden hlavní "prostředek", který si po celý film rozhoduje nemilosrdně po svém. Nejde s ním vyjednávat, je nebezpečný, je zběsilý, je toxický a hlavně, je "Nezastavitelný." Vlak číslo 777. Od začátku do konce je tento film akcí našlapaným adrenalinovým zážitkem. K tomu Tony přihodil "trendy" moderní technické vymoženosti (všudypřítomné mobilní přístroje, zde kupodivu všechny funkční, s absencí otřepané "není tu signál" linie, či generace mladistvých, zde v podání Denzelových dcer, vychovávána MTV) a také tradiční klišé. Fádní rozhovory o vztahových poměrech ("Pořád jí volám." či "To je mi líto."), rodinné odloučení, problémové vztahy hlavních hrdinů s dcerami a manželkou. K nápravě a usmíření samozřejmě v závěru filmu dojde, jakmile se o jejich hrdinných skutcích jejich drahé prostřednictvím obrazovky s vysokým rozlišením, dovědí. Denzel Washington coby dlouholetý zkušený veterán a Chris Pine jako mladistvý nováček vytvořili skvělou dvojku. A volba Rosario Dawson do role řídící seřadiště, či co to bylo, byla výborná. Stejně rychle, jako se na Vás v úvodu přivalí snůška množství klišé, tak se po chvíli docela úspěšně "vzdálí" a na tu hlavní kolej nastupuje "neřízená" podívaná. (05.08.2011)

Když už selžou všechny pokusy, jak zastavit lokomotivu s vagóny plných toxických sraček, jeden z našich hrdinů vlítne do lokomotivy a jednoduše ji zastaví, což mohl udělat někdo jiný už po deseti minutách děje. Holt ale Američané mají rádi tyhle přeslazené happy-endové příběhy, tak jim je nechejme. Jinak je nový Tony Scott sice relativně svižný, ale ze židle i přes reálné manévry, které díkybohu v drtivé většině nahradily zelené plátno, rozhodně nezvedá. Prostě mašina se rozjede a stále větší banda lidí se ji pokouší zastavit. A kvůli tomu evakuují celé jedno město, aby pak ve finále mohly davy lidí čekat pár metrů od kolejí.. Fyzickou akcí poctivé a přímočaré to tedy sice je, ale toho chlapáctví a správňákovství tam na mě bylo poměrně dost!! Navíc kdokoliv upozadí Rosario Dawson, tak dělá velkou chybu.. (22.10.2011)