Hviezdna brána

V r. 1995 som na Hviezdnu bránu zašiel do kina a premietač omylom pustil Andreho (áno, toho tuleňa).  Toľko k vtipným zážitkom z natáčania. Hviezdna brána v tých časoch pre puberťáka predstavovala splnený sen. Teoreticky. Medzihviezdne cestovanie, drsní mariňáci, humor, prísľub sexu s tajuplnou cudzinkou, megahustý Kurt Russell ako vojak, ktorého služobnou búchačkou sa zastrelil jeho vlastný syn (!), samozrejme mimozemšťania a nesmeli chýbať lasery, pretože lasery boli TOP. Prakticky ale už vtedy pre mňa táto snímka predstavovala sklamanie. Začína sa to viac, než len dobre. Skvelá atmosféra, vynikajúci retro úvod z Gizy roku Pána 1928, prekrásna hudba Davida Arnolda, mrazivé pyramídové tajomstvá, vzrušujúca exotika, kvalitné efekty. Vtiahne to do deja. Kameraman Lindenlaub si užíva nekonečné piesočné "more", egyptskú fascinujúcu mytológiu. Spader sympaťák, Viveca Lindfors parádna mentorka (herečka žiaľ o rok neskôr zomrela) a chémia medzi Spaderom, Russellom a vojakmi žije. Potom použijú bránu... a stále je to super. Už nie až tak, ako začiatok na Zemi, ale pohoda. Bohužiaľ, má to nad dve hodiny a od chvíle, čo vojaci nadviažu kontakt s pôvodným obyvateľstvom, stáva sa z toho vzťahová klišé telenovela, v ktorej si len budete povinne odškrtávať nutné zvraty typu vzbura alebo vzťah drsného zabijaka a nevinného mladíka, ktorý určite len náhodou pripomína Sedem statočných. Situáciu síce zachraňuje mrazivý zloduch Ra v podaní Jayea Davidsona (ktorý sa bohužiaľ následne zo sveta filmu vyparil), ale už to proste nie je ono a všetko smeruje k nevyhnutnému, ale nudnému akčnému vyvrcholeniu. Posledných 40 minút sa strašne vlečie. Ako fanúšika Votrelcov ma potešila scéna z pyramídy, postihnutej púštnou búrkou, ktorá dosť dýcha atmosférou masakru mariňáckeho oddielu z Cameronovej kultovky (ktorú o 4 roky vykradol aj Predátor 2). Inak dosť bieda. Postavy sú neoriginálne, celé je to jedno veľké klišé, predvídateľné scény, očakávané momenty. Mariňácke komando vyzerá ako keby dal drsňák Rumcajs dokopy tím z Raťafáka Plachtu a Cypíska. Ale oproti seriálu bomba. Ten prišiel namiesto plnohodnotnej dvojky, o ktorej sa dlho hovorilo, ale nikdy nevznikla napriek tomu, že jednotka pri rozpočte 55 miliónov na celom svete zarobila temer 2OO. Sranda je, že Djimon Hounsou tu vtedy vystupoval pod pseudonymom "Djimon". Kino Považan NMnV 1994 (01.11.2004)

Po všech stránkách průměrné sci-fi, tak kde se vzala ta zvýšená oblíbenost? Snad pouze hudba se vznáší lehce nad průměrem. Příběh mě docela zklamal. Je to takové to klasické: ,,Najdeme super vědátora, který za 14 dní rozluští 7 obrázků na nějakém šutru, které otevírají hvězdnou bránu a potom hurá poznat novou kulturu a při té příležitosti je i sebe zachráníme před zlým padouchem. Samozřejmě se někomu z výpravy na nové planetce zalíbí, tak proč tam nezůstat." Docela mě zklamalo mimozemské obyvatelstvo. Ve své podstatě to byli pouze klasičtí Egypťané, kteří mluvili jazykem podobnému tamějšímu mrtvému jazyku, takže pro super vědátora nebyl problém si s nima za chvíli plynule vykládat. Přitom s obyvatelstvem i s živočišstvem té planetky si mohli tvůrci tak vyhrát. Centrálním prvkem nemusel být uhlík, ale klidně něco jiného, tíhové zrychlení mohlo být také úplně jiné, tím pádem obyvatelstvo a živočišstvo mohlo nabrat zcela nové tvary a velikosti. To, že si tvůrci zvolili jako lidi Egypťany a vystačili si s jedím univerzální zvířetem přičítám zaostalé technice tehdejší doby. Trošku mě film zklamal. Né zase moc, protože jsem od něj vlastně nic zázračného ani nečekal. Takže 2* budou tak akorát... (20.07.2012)

Postavy pronášejí věty, kterým ani tvůrci zřejmě nerozumějí, hlavně, aby to vypadalo záhadně a chytře. Příběh je komplikovaný až z toho začínají vstávat vlasy na hlavě. Triky jsou vypiplané, na svou dobu samozřejmě velmi špičkové. Hudba burácí, David Arnold se s ústřední melodií vytáhl. Roland Emmerich si bral inspiraci v klasických sci-fi kouscích i béčkových slátaninách, oproti kterým ovšem dostal zatraceně hodně peněz. Jenže je to právě německý řemeslník, který má mnohdy velké problémy s tempem, který s postavami pracuje tak, že se po čase stávají nezajímavými a chybí jim vývoj, a zaškobrtává také s tím, aby nám až na několik výjimek nabídl trvalejší napětí a zájem o dění v dalších minutách. Není to proto ta typická devadesátka, na kterou by se člověk při četném reprízování těšil. Já rozhodně ne, protože zmiňované tempo bylo zejména v první polovině hodně bídné. (07.01.2017)

Já to tvrdím taky - film nebyl ideově špatný, ale jeho potenciál je pořádně využit až v seriálu, který si ponechal všechno dobré ze své předlohy, včetně dokonalé symfonické hudby Davida Arnolda. John Williams se se svými Star Wars může jít zahrabat, protože Stargate je hudebně stejně silná od začátku až do konce, kdežto u SW stojí za ponechání v playlistu tak dvě tři skladby (Williams prostě témata umí, ale s tou "výplní" už to tak slavné není). A mimochodem, Andersona mám mnohem radši než Russella... I tak, za řemeslně precizní, na dvouhodinovém prostoru nenudící sci-fi s výbornou atmosférou (zase ta hudba), si Emmerich tentokrát zasluhuje 80%. (25.01.2003)

netusim preco je tolko ludi zaujatych voci praci rolanda emmericha. ano, z dalekosiahleho hladiska toci sracky, ale ja sa chcem predovsetkym bavit a obcas aj totalne vypnut a nechat sa unasat niecim velkym, pricom nemusim zapinat mozog. to je pripad aj hviezdnej brany, ktora podla mojho skromneho nazoru nie je vobec zla a to co chcela aj splnila. preto jednoznacne styri hviezdy. (25.06.2007)