Patriot

Je vtipné, jak někteří vyčítají filmu, který se jmenuje "Patriot" přemíru patriotských řečí, scén a podobně. Já jsem s tím neměl výrazný problém, ty dvě a půl hodiny uplynuly jako voda a navíc, některé scény (první přestřelka v lese, závěrečná bitva) si budu pamatovat ještě dlouho. A během filmu mě nejednou napadlo, jestli tohle nebyla Emmerichova pocta za to, že mu dali vízum… :-) No, kdo ví… Vzhledem k tomu, že jsem se fakt bavil a taky k tomu, že dnes slavím 18ctku, tak dám čtyři hvězdičky. (14.08.2009)

Emmerich vnesl a znovuobjevil spolu s jiným Němcem Wolfgangem Petersenem do americké kinematografie zejména v devadesátých letech minulého století divácké jistoty v akčním/dobrodružném žánru, který zdůrazňoval americký patriotismus. To, že nejameričtější filmy umí nejlépe cizinci, se tak prokázalo hned několikrát. A diváci na jejich vábení dokonale slyšeli. Tu a tam to ale byla křeč, Patriot nakonec zůstal někdy na půli cesty, ale zarputilý otec-farmář-řezník-hrdina je toho tu a tam ideálním příkladem. (30.05.2012)

Emmerich to s americkým patosom a patriotizmom vie, to sme už videli v Dni nezávislosti. Asi preto si ho štúdio najalo na spracovanie príbehu, ktorý už názvom evokuje, o čo pôjde. Roland ho kupodivu nenatočil nijak ironicky, dokonca ani výrazné logické prešľapy som si nevšimol a dokázal svoj štýl upozadiť záujmom ústrednej myšlienky a štúdia. Solídny historický film, ale ak chcete skutočnú históriu, musíte sa poohliadnuť inde. (01.06.2012)

Jeden z kvalitnejsich snimku roku 2000 - Mel Gibson tradicne vytecny, bojove sceny jsou propracovane a skvele predvedene a scenar take dobre zvladnuty. Patriot nenadchne, ale rozhodne si zaslouzi misto ve filmotece a svym patriotismem mi je blizsi, nez posledni dobou hodne caste ceske paskvily a radobyumelecke filmy, typu pupendo. Ona trocha ty narodni hrdosti a sentimentu v zivote neuskodi, pani cechacci. (04.09.2003)

Zase tak šíleně se, co se patriotismu týče, podle mého na pilu netlačilo. Spíše jsem to vnímal jako osobní pomstu Mela Gibsona - a ten když má ten šílený pohled v očích, je perfektní. V tomto směru se mi především líbila scéna, kdy společně s mladšími synky osvobodí Ledgera. Za povedenou považuji hudbu Johna Williamse (jako skoro vždy). Co mi na filmu vadí, je jeho délka, dvě hodiny by bohatě stačily. (25.10.2003)