Habermannův mlýn

Tento film sa tesne po premiére dostal do modrých čísel a zotrval v nich pekne dlho. Neviem, čo komu chýbalo, ale pre mňa je Habermannov mlyn jedným z najlepších filmov, aké za posledné roky vznikli v Čechách. Potešilo aj to, že slovenský režisér Juraj Herz sa na staré kolená dostáva do skvelej formy. Film ma chytil hneď od úvodu, kde davové scény s komparzistami nepôsobili trápne, skôr naopak. Cítil som mrazenie, ktoré mávam pri silných drámach. Nezachytil som žiadnu zbytočnú či trápnu scénu. Príbeh je zrežírovaný naozaj prehľadne,aj vzhľadom na veľké množstvo postáv, ktoré vo filme hrá. Veľmi pozitívne je, že aj malé postavy tu majú svoje dôležité miesto. Mylne som si namýšľal, že prvé husle bude hrať. K. Roden a nakoniec som bol fakt prekvapený, že nedostal toľko priestoru ako som si myslel. Hlavnou postavou je pán Habermann, ktorého veľmi dobre a presvedčivo stvárnil nemecký herec. M. Waschke. Scéna "jeden Nemec sa rovná desať Čechov", je veľmi silná a nie je jediná, ktorá vás chytí za srdce. Hlavný nemecký veliteľ je správne "slizký" a nesympatický. Pravdepodobne mnohým tento film nastaví zrkadlo, hlavne v posledných minútach, kde priateľ nepozná priateľa a ako svine sa prejavili aj tí, od ktorých by sme to nečakali. Je jedno, či ste Nemec alebo Čech. Téma odsunu Nemcov z českého územia je na pozadí tohto príbehu vyrozprávaná jasne a zrozumiteľne a ak by som bol učiteľom dejepisu, odporučil by som ho žiakom. Chvíľu som uvažoval o plnom hodnotení. Nakoniec silných 80%. (31.05.2011)

Po filmařské stránce se nedá téměř nic vytknout. Jenom rozehrání některých dějových zvratů a objasnit motivace vedlejších postav by neškodilo. Výkony německých herců a Rodena jsou velmi profesionální. Oproti tomu český kompars podává výkon, jako v prvním ročníku dramatické výchovy na Zuš. Juraj Herz mi po delším tápání opět připomněl, proč si ho vážím. Dokázal, že oproti některým svým vrstevníkům rozhodně ještě nepatří do šrotu. Profesionální řemeslo. (11.12.2010)

Určitě nejvýznamnější a dost možná jedno z nejvydařenějších Herzových děl od dob jeho tvůrčího rozkvětu (zakončeného Morgianou). Zároveň ale také film, který vedle loňského Protektora vypadá strašně staromilsky svým radikálním sklonem k patosu a televizně svým konzervativním zpracováním. Záslužné je, že otevírá bolestivé a stále citlivé téma odsunu Němců a zločinů páchaných na často nevinných příslušnících jiné národnosti. Méně záslužné je, že ve svém vidění světa zůstává místy křečovitý, zaťatý a patetický, byť s obráceným znaménkem (postavy českých sviní jsou vpodstatě rovnocenné typickým filmovým SSmanům). Habermannův mlýn je velice dobrý všude tam, kde se soustředí na civilní téma (Habermann jako člověk, který chce stát "mimo" ideologie, v čemž tkví jeho fatální omyl) a nepouští se do vzedmutých vln tragiky. Jakmile totiž dojde na ni (rozhovor Habermannovy ženy se Sturmbahnführerem, poprava Čechů, závěrečné scény lynčování) má v sobě film zase ten starý známý kus nepřirozenosti a kostnatých scénáristických rovnic. Vinit lze i pochybnou volbu jazyka – proč spolu proboha dva Němci rozmlouvají v českém postsynchronu a ještě s úděsnou snahou o tvrdý německý akcent? Nepříjemných výstřelků je celá řada, na druhou strana je Herz vždy dokáže kompenzovat podařenějšími momenty, kdy jsem měl pocit, že tenhle film má co řícti, jen to nikdy nedořekne do konce. Jeho největším kladem tak zůstává kvalitní řemeslné provedení, citlivá režie, stylová hudba a hlavně charismatický Březina v podání Karla Rodena, postava, díky níž Habermannův mlýn sem tam překvapivě zaklape. [55.5% :o)] (14.09.2010)

V posledních deseti letech se 2. světová válka promítla do příběhu letců RAF v Tmavomodrém světě, osudu želarské Hanule, společně s Arnem von Lieven potřísnila Krev zmizelého, byla i při tom, když se Obsluhoval anglický král, dobýval Tobruk a rozpínal Protektor. Nyní se Herzův Habermannův mlýn cíleně zabývá otázkou odsunu Němců v roce 1945, ke kterému směřuje obloukem vyprávění od roku 1937 a sleduje tak přímou linku proměny chování více národnostní obce v extrémním časech. Herz vítězí v každém možném ohledu a předkládá film tolik potřebný pro českou kinematografii už dlouhá léta. Převaha německých herců tvoří jednu z mnoha silných stránek, na kterých byla vytvořena základní působivost hrůznosti událostí na Habermannově mlýně. Zejména Mark Waschke v titulní roli zosobňuje vynikajícím způsobem kompaktní složitou postavu, která napříč desetiletími podává ruku například Schlapckemu Borise Rösnera z Albrechtické huti. Stejně tak je strhující výkon Hannah Herzsprung a několika dalších tváří. S Čechy je poněkud problém vyhnout se zavedeným škatulkám, zvláště u Rodena a Hrušínského, určitý zlom nastal u Kaisera a Dulavy. Rozhodně stojí za zmínku, že se k filmu z televize - poprvé od roku 1989 - dostala Veronika Gajerová, jejíž výkon ideálně splňuje požadavky jí zadané šablony. Bylo by zřejmě nyní možné se zamyslet nad tím, jestli nakonec Herz nepředkládá podvědomě obhajobu německé strany vůči české, ale v tomto případě by už sama taková myšlenka byla rouháním. Příběh plyne a razantně se přizpůsobuje době, které je ukrajována po poměrně velkých časových úsecích, aby bylo možné se soustředit na pointu. A zároveň je možné si najít čas i na vizuální odkazy Kočáru do Vídně... Ohledáním z více úhlů je nakonec za jediný reálný mínus možné považovat marketing výlučně se soustřeďující na osobu Karla Rodena, který tvoří v ději jen výraznou roli vedlejší, a ukrádá tak prostor hlavním hvězdám dramatu. (01.05.2011)

Legendární režisér Juraj Herz se rozhodl otevřít jednu z nejkontroverznějších kapitol českých dějin, poválečný odsun Němců, při němž se spravedlivý hněv často mísil s těmi nejnižšími pudy a spolu vytvářely nesmazatelnou krvavou stopu - tyhle první věty vystihují naprosto dokonale to, co jsem dnes v kině viděl. Z počátku jsem se sice obával, že bude film na danou '' problematiku '' nahlížet příliš jednostranně, ale to se vůbec nestalo. Nakonec tedy spokojenost, Roden jako vždy excelentní a kdyby nám pan režisér nabídl o něco delší stopáž, se stejnou gradací, i výsledným dojmem, nebál bych se film jako celek přirovnat k (pro mě zatím) vrcholu české, historické kinematografie - 80%. (27.10.2010)