Kvílení
Howl
Howl
Howl
Kamera:
Edward LachmanHudba:
Carter BurwellHrajú:
James Franco, Jon Hamm, Jeff Daniels, David Strathairn, Mary-Louise Parker, Treat Williams, Alessandro Nivola, Bob Balaban, Cecilia Foss, Aaron Tveit (viac)Obsahy(2)
San Francisco, rok 1957. Báseň Allena Ginsberga Kvílení se stává předmětem soudního líčení pro údajnou obscénnost. Podle strážců veřejné morálky je „neamerická“, protože otevřeně zpodobňuje homosexualitu a užívání drog. Děj filmu se skládá z několika vzájemně propletených linií, v nichž se odráží nejen reakce americké společnosti na nejslavnější dílo beatnické generace, ale i bouřlivý Ginsbergův život a jeho snaha najít co nejautentičtější umělecké vyjádření bez ohledu na konformní morálku a touha uniknout halucinogenní realitě. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (209)
Filmy založené na příběhu o umělcích se většinou nepovedou. Je těžké přenést život básníka, spisovatele nebo malíře, jejich myšlenky, na filmové plátno. A u Kvílení se to taky nepovedlo. Celá kompozice filmu je nejasná, nejednotná a celkově vám pouze odinterpretuje nejslavnější báseň od Allena Ginsberga a představí soudní spor, který díky obscénosti následoval. ()
Nečekala jsem nic moc, ale výsledek předčil očekávání. Konečně jsem začala trošku chápat nejslavnější báseň toho člověka, kterého jsem někdy v devadesátých letech viděla naživo na pražských Příkopech (a houby věděla, kdo to vlastně je). Soudní pasáž mi připadala naprosto skvělá a stylizovaný rozhovor s Frankem jako autentický dokument. ()
Spoustu let jsem si myslela že Allen Ginsberg je "Ten teplej vousáč z klipu Boba Dylana". Tohle je rozhodně o něčem jiném, ale úplně můj pohled na Beat Generation to taký není. Celkem mě jeho básně a prózy oslovují, ale tohle je hlavně reklama pro mladý aby si na ně vzpomněli. Není v tom žádná hloubka. ()
K porozumění a vhodnému ocenění je třeba knížku Kvílení přečíst. Nebo aspoň samotnou báseň "Kvílení pro Carla Solomona"....ne všichni dokážou poezii napoprvé, jen po shlédnutí filmu, pochopit. ()
Po dlhom čase som si konečne niečo pozrel a začal som rovno niečím, čo mi už dlho leží v notebooku. Ale hodnotiť nejako konkrétne nebudem. Jednoducho to neviem. Pretože ohodnotiť alebo sa teda snažiť nejako kriticky hľadieť na film, ktorý je jednou veľkou dlhou básňou, do toho nech sa púšťajú odborníci a nech ho rozpitvávajú. Mne stačilo počúvať, nechápať a potom pochopiť, obdivovať a plakať. A viac mi už nebolo treba. 80% a niekedy si dám peyote, uvidím nevidené, neuvidím videné a bude možno aj 100 ()
Přesně takhle jsem si to představovala, je to tak ... ginsbergovské! A když si vzpomenu, jak mě nějací prokletí básníci, beatnici a spol. v hodinách literatury na střední vůbec nezajímali ... páni učitelé, nechte děcka si vyložit Kvílení po svém, obětujte jednu hodinu češtiny pro tenhle film... Ale abych se jen nerozplývala, ty animace mě trochu prudily ... alespoň však nedohnaly psychotičnost The Wall. ()
Rozmýšľam, čo sa mi na tom filme páčilo, aby som dala aspoň tri hviezdy. Ale nič exkluzívne mi nenapadá. Ach jo...škoda. Vidím skôr viac nedostatkov. Ukecané, statické.... Ešte na začiatku, keď vyskočili noty zo stroja, som si povedala, že super! ale potom už žiadny taký úžas neprišiel. Súd ma iritoval, lebo vôbec nebol objektívny, ale mal spád skôr k tomu, že vyhrá názor "báseň nie je obscénna." Neviem, ako to bolo naozaj, či si tvorcovia ten súd domysleli, ale vidím to tak, že asi hej. No a neviem načo boli niektoré pasáže básne čítané dvakrát. Akoby len predlžovali čas, raz vidíme animáciu a počujeme Ginsberga čítať a potom zase to isté, len "naživo" na čítačke. A niektoré tie reakcie publika boli prehnané. (som fanúšik beatnickej literatúry). ()
Pokus o dokumentární snímek vypovídající o životních hodnotách beat generation. Recitace básně Kvílení Johna Franka nikdy nebude tak autentická jako Ginsbergova. Film občas nudí obzvláště soudními dohady a slovíčkařením o relevantnosti užitých výrazů ve Kvílení. Co však drží film nad vodou, jsou povedené animace při recitaci. Vypadají opravdu dobře a podtrhují vyznění básně obzvláště ve druhé části věnované Molochovi. ()
Davno som nevidel taky zaujimavy film. Basne mam rad. Poea mam rad. Ginsberga mam rad. Kvileni mam rad. ()
Veľmi náročne a zároveň zaujímavo spracovaný životopis, ktorý je najmä vďaka animačným scénkam natočený rovnako divoko a výstredne ako samotná Ginsbergova báseň. Osobne nie som priaznivec poézie a takejto besnej už vonkoncom nie, no ako neznalec som bol potešený hromadou vyrozprávaných veršov, ktoré dokážu svojou silnou nezrozumiteľnosťou a odvahou upútať, čo bolo v podstatne hlavným problémom celého procesu. Film sám o sebe nie je ničím výnimočný, ale vďaka obrovskému množstvu dobrých myšlienok a skvelému Francovi v hlavnej úlohe dokáže uspokojiť. /60%/ ()
Za nejsilnější moment tohoto filmu považuji scénu, ve které Allen Ginsberg líčí ve vzpomínkách okamžik, kdy si uvědomil absurditu žití lidí v západní společnosti. Neustále se nechat táhnout systémem někam, kam nechceme, ze strachu, že pokud tak neučiníme, ocitneme se na okraji, vyvrženi většinou. Homosexuál považuje svoji orientaci za nemoc, skrývá ji či se chce stát rovnou raději heterosexuálem. Mladý spisovatel před obavou z chudoby dává přednost práci v byznysu. Kvůli konvencím, předsudkům a mantinelům nastaveným masou neprožíváme naplno či rovnou zahazujeme své krátké lidské životy. Jsme tu pouze jednou, víckrát tu nebudeme. Cesta ke štěstí a svobodě vede skrze překonání strachu, vymanění se z okovů Molocha. „Jaká sfinga z cementu a z aluminia jim rozrazila lebky a pozřela jejich mozky a fantazii? Molochu! Samoto! Špíno! Šerednosti!... Molochu těžkopádný soudce lidí!... Molochu, tvé oči jsou tisíc slepých oken!... Molochu, tvé fabriky sní a krákají v mlze! Molochu, tvá láska je nafta a kámen bez konce! Molochu, tvá duše je elektřina a banky!... Molochu, v tobě sedím opuštěný! Molochu, v tobě sním o Andělech!... Molochu, to ty jsi vstoupil do mé duše tak záhy! Molochu, tys mě vyplašil z mé přirozené extáze! Molochu, opouštím tě! Probuď se v Molochovi! Světlo proudí z oblohy!“ Režiséři Rob Epstein a Jeffrey Friedman natočili zdařilou uměleckou příručku, jak číst Ginsbergovo Kvílení, která by však zasloužila delší stopáž, důležitá setkání slavného básníka s Jackem Kerouacem, Nealem Cassadym, Peterem Orlowskym a dalšími členy beat generation působí příliš schématicky. ()
Nejlepší film 45. MFFKV, s kterým jsem měl tu čest. Howl se skládá z několika částí, které se vkusně prolínají. Nejintenzivnější je grafická část, která představuje poněkud expresivně obrazy z Kvílení doprovázené zdařilou recitací. Druhou částí je rozhovor s Allenem Ginsbergem, který je doplňován důležitými okamžiky jeho pozoruhodného života. Nakonec jako třešnička působí soudní přelíčení o tom, zda by se Ginsbergovo Kvílení mělo zakázat z důvodu ohrožování mravnosti. U této části bych vyzdvihnul skvěle napsaný scénář a argumentaci. 80% ()
Nebýt těch animovaných sekvencí, mohlo být i 5, protože Ginsberga i celou jeho generaci mám rád. ()
film o básni? môj obdiv k tvorcom za to, že sa to nezvrhlo na klasický americký autobiografický film o Ginsbergovi s typickou línou "ťažké detstvo - búrlivá mladosť - zrelá dospelosť". budovanie napätia s výslednou katarziou prenechávajú na samotný text básne podfarbenej sugestívnymi obrazmi (vzdialene mi to evokuje The Wall) a dokazovanie obscénnosti diela v onom slávnom súdnom procese. medzitým rozpráva Allen v podaní Jamesa Franca vo svojom súkromnom tvorivom vákuu, už oddelený od osudu svojej tvorby, ktorá si teraz žije vlastným životom. je to koláž a vzhľadom na povahu Vytia mi štýl rozprávania pripadá veľmi výstižný: rytmom básne sú slová a jazz, prečo by tieto nemohli vytvárať aj rytmus filmu? niektorí v tom zákonite uvidia pseudointelektuálskosť - čo to slovo však značí? nerozumiem textu/filmu a preto sa uspokojím s nižším štandardom? v každom prípade sa hľadá chyba všade len nie v divákovi a ten je pre túto snímku podľa mňa kľúčový. mal by ním byť fanúšik poézie, záujemca s otvorenou mysľou pre asociácie. film totiž nie je nič iné než pocta výnimočnému dielu 20.storočia. to podstatné totiž nie je na plátne, ono sú to tie slová vytlačené na bielej stránke knihy. ()
Po druhom pozretí vo veľkej kinosále zvyšujem na maximálny počet- hýbe to mnou čím ďalej, tým viac. ()
Viděl jsem nejlepší filmy své genrace.... (herdek, to je klišé...) 4/5 ()
Hluboký výsměch celé generaci beatníků. Zamlčená fakta, pravda zabalená do alobalu a přehnaná líbivost. Zoufale nevkusně vykreslená atmosféra 50tých let, sterilní herecký výkony, představitel Ginsberga bez charisma. Proč neřekli, jak obrovský vliv měl ve Kvílení Burroughs? Že byl Allenovi mnohem větší inspirací, než celý Jack Kerouac? Co drogy, které hrály v celé tvorbě neopomenutelou roli? Prostě se to kritice dere do anusu. Je mi z toho nanic. Jediná světlá stránka filmu jsou animované části a fakta, která člověku neznalému světa beatníků můžou otevřít nové obzory. ()
Už som si myslel, že začínam Ginsberga chápať, keď zrazu... prásk ho. Tento film sa asi ťažko dá pochopiť na prvýkrát, treba ho poriadne prežuť, až potom prehltnúť. ()
Tři roky jsem to odkládal, tři roky nevěděl zda se do tohoto díla zakousnout a nakonec nelituji, že jsem našel tu odvahu se zaposlouchat do nádherné dada poezie pana Ginsberga v perfektním filmovém ztvárnění se skvělými herci a poutavým hudebním i animačním doprovodem. Bravo já tenhle film vřele doporučuji a jdu si objednat Kvílení, protože mi to nestačilo. ()
Tak tohle je pro mě absolutně nekoukatelný, už po 10 minutách jsem zažíval nesnesitelnou nudu.. ()