Kvílení
Howl
Howl
Howl
Kamera:
Edward LachmanHudba:
Carter BurwellHrajú:
James Franco, Jon Hamm, Jeff Daniels, David Strathairn, Mary-Louise Parker, Treat Williams, Alessandro Nivola, Bob Balaban, Cecilia Foss, Aaron Tveit (viac)Obsahy(2)
San Francisco, rok 1957. Báseň Allena Ginsberga Kvílení se stává předmětem soudního líčení pro údajnou obscénnost. Podle strážců veřejné morálky je „neamerická“, protože otevřeně zpodobňuje homosexualitu a užívání drog. Děj filmu se skládá z několika vzájemně propletených linií, v nichž se odráží nejen reakce americké společnosti na nejslavnější dílo beatnické generace, ale i bouřlivý Ginsbergův život a jeho snaha najít co nejautentičtější umělecké vyjádření bez ohledu na konformní morálku a touha uniknout halucinogenní realitě. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (209)
Oproti básni podává autorské vysvětlení a dokreslující animace pomáhají uvtořit jasnější obraz. Bohužel, ani to mi nepomohlo... ()
Když jsem film viděla ve svých sedmnácti,považovala jsem ho (slovy Allena Ginsberga) za kupu sraček. S odstupem času mě jeho dadaistický existencialismus fascinuje. Místy jsem se sice trochu nudila, ale musím říct, že ilustrace i vášnivá recitace i hudební podkres filmu dodávají na tempu a při pasáži o Molochovi mi běhal mráz po zádech. A James Franco je sympaťák. ()
Bajecny scenar, elegantne usporne vyuziti basne, rozhovoru a zaznamu ze soudniho preliceni. Uchvatna animace doprovazejici recitaci Kvileni, vyborny pribeh, tedy k dokonalosti chybi snad jen detaily (v jednom ze zaberu z rozhovoru se napriklad mihne nahore v zaberu kamery mikrofon z nataceni) a o kapanek mene sebejistoty v jinak skvelem projevu Jamese Franca. ()
Za me ne a nikdy vice.. ()
Vizuálně působivá podívaná pojednávající o Ginsbergově nejvýznačnější básni v různých časových paralelách, kterou James Franco provází už od začátku, kdy ho vidíme vstupovat v roce 55 na pódium a číst na veřejnosti Kvílení poprvé, se následně mísí s rozličnou animovanou sekvencí, z nichž některé animace působí dost podivně. Nejzajímavější mezi nimi je část vedená ve formě interview, kde máme šanci nahlídnout do Ginsbergova života, který se kříží s jeho filozofií. Část soudního procesu představuje šedivou šablonu všech soudních dramat, kterého se Ginsberg ani neúčastnil, takže je to spíš takové „o nás bez nás.“ 70%. PS: Stále si nejsem jistý, do jaké míry si je James Franco Ginsbergovi podobný, ale ty vousy s brýlemi to docela šikovně zamaskovaly. ()