Zvláštny deň

V pomerne dosť rozsiahlom, bytovom komplexe to najskôr vyzerá tak, že sa takmer nadobro vyprázdnil, keďže sa skoro všetci jeho obyvatelia premiestnili na "prehliadku" do Ríma, ktorú organizuje sám Duce, kam si vlastne pozval nielen samotného Führera, ale samozrejme aj jeho ďalších, vplyvných kumpánov, medzi ktorých sa napríklad zaraďuje i taký (budúci) šéf Luftwaffe, Hermann Göring. Skrátka, schyľuje sa k veľkej udalosti, keď Hitler dňa 6. mája 1938, navštevuje práve toto „večné mesto”, čo priam najideálnejšie v tomto ponímaní priamo zaznamenávajú, hneď z kraja úvodné, archívne zábery, do čoho sa postupne vkomponuje, vskutku brilantná sekvencia z bytu okolo šarmantnej žienky domácej, Antonietty Tiberiovej, ktorá musí najprv pobudiť všetkých svojich šesť detí, nakoniec i svojho manžela-zanieteného fašistu, aby ich vystrojila na túto, naprosto nevídanú a neslýchanú slávnosť, pričom sa následne, snáď automaticky, zaradia do zapáleného davu, kráčajúc rovno do centra mesta. Okrem spomínanej Antonietty, ktorá sa očividne stará iba o domácnosť, ako nejaká slúžka, tak som si k tomu ešte všimol i to, že úprimná domovníčka a nejaký záhadný chlapík, ktorý sa volá Gabriele, ostali trčať doma. Možno si dokonca povedali, že im úplne postačí počúvať rozhlas, nakoľko ani nemusia vystrčiť päty z domu? Počas niekoľkých hodín sa z reprákov neustále ozýva priamy prenos z tejto exkluzívnej návštevy, čiže my diváci sme na tom podobne, ako naše postavy. / Teraz ostáva pomyslieť už len na to, ako sa Sophia Lorenová s Marcellom Mastroiannim vlastne po "prvýkrát stretne", teda aký, konkrétne zvláštny súbeh niekoľkých  okolností, sa o to v tomto, mimochodom, mimoriadne zvláštnom dni postaral? Dalo by sa taktiež podotknúť, že keď sa tak už aj stane, tak sa zvyčajne z tohto prostredia vôbec nepohnem, t.j. maximálne "pendlujem" medzi dvomi kvartýrmi, chodím po schodisku, alebo tiež najzaujímavejšie scény pozorujem na streche. Tam nastane i zlomová informácia, ktorú divák tak trochu predsa už dávnejšie vytušil. Vrátim sa ale ešte o kúsok naspäť, predchádzala tomu akási náhoda, alebo náhody proste ani nejestvujú, a všetko sa tak malo stať? \ Pre malú zaujímavosť by som doplnil, že dcéru Mariu Luisu si zahrala skutočná vnučka Duceho, čiže Alessandra Mussoliniová, čiže tým pádom sa režisér Ettore Scola, vari zaslúžil o väčšiu autenticitu? / Snímok je predovšetkým určený viacej vnímavejšiemu publiku. (12.10.2022)

Pro většinu Italů historický den, o kterém měli v úmyslu za iks let vyprávět svým dětem a vnukům. Minimálně dva lidi se však všeobecného veselí a průvodů neúčastní - prostá žena v domácnosti Antoinetta a bývalý rozhlasový hlasatel Gabriel. S jejich náhodným setkáním se současně střetávají dva světy: Svatá prostota, naivita, avšak také frustrace z machistického prostředí na straně Antoinetty a zoufalství pramenící z naprosté ostrakizace na straně Gabriela. Jejich vztah, odehrávající se ve velmi krátkém časovém úseku několika hodin jednoho zvláštního dne, velmi výstižně poukazuje na život a možné role obyčejných lidí v totalitním systému. Jinakost je démonizována (homosexualita, volnomyšlenkářství), většinou vítězí hrubá síla (všudypřítomný rozhlasový přenos z vítání Hitlera, nevěrný manžel), primitivní vlastenectví, vzájemné šmírování a nedůvěra (sousedka) a nakonec i lhostejnost k druhé lidské bytosti. Zvláštní den poskytl dvojici Lorenová/Mastroianni netypické role, se kterými si poradili tak, že ani čeští obrozenci nevymysleli vhodné adjektivum, kterým by se tito herci v tomto filmu dali pochválit :-) Není co vytknout, Zvláštní den je zážitek. __ (Dlouho mě nepobavilo nic tak, jako komentář na imdb.com k tomuto filmu od přispěvatele s nickem Bo Schreurs - Ve filmu opravdu nikdo neumře, není tam žádná akce, žádná nahota, prostě nic takového. Je to prostě nuda pro lidi, kteří od filmu čekají akci, zabíjení, krev a nějakou tu děsivou scénu... ) (14.02.2010)

Silně pocitová záležitost je tento příběh o dvou osamělých duších, který je svedl dohromady v jeden Zvláštní den pouhá náhoda. Ona opuštěná v duši, ačkoliv byla obklopena velkou rodinou a on, osamělý a vyhoštěný vzhledem k tehdejšímu postoji k homosexuálům. Chvílemi jsem měla dojem, jako by to by tam jemně probleskla osobní zpověď Marcella Mastroiannniho a o Sophii Loren se nedá psát jinak, než jako o královně filmového plátna, která zahraje cokoliv s gracií jí vlastní, jak už tady píše jedna uživatelka. On to nebyl ani tak zvláštní den pro Itálii, ale jeden nezapomenutelný den Antonietty a Gabriela. Byly momenty, kdy splývala její duše s tou mojí a její smutek v očích při závěrečném finále, byl všeříkající a nádherný. Kdo někdy něco podobného prožil, pochopí i hloubku tohoto téměř zapomenutého filmu. (29.06.2014)

Zvláštny film o jednom zvláštnom dni je výborne vystavaný a rovnako výborne zahraný. Skvelo využíva pomalé a neodvratné zblíženie dvoch nespojiteľných ľudí na pozadí monštruóznej oslavy návštevy Hitlera u Duceho. Film má komorné ladenie a napriek tomu mu dobré dialógy zabezpečujú potrebný spád a očakávanie, k akému finále dej dospeje. Mastroiani sa s Lorenovou stretli vo viacerých filmoch, ale v máloktorom tak vynikla drobnokresba v ich hereckých prejavoch. Niečím mi film pripomenul Madisonské mosty. (25.08.2020)

Komorní, vyloženě až delikátní film - nebál bych se říct až fassbinderovského ražení (kdybych nevěděl, že to natočil E. Scola, klidně bych věřil tomu, že je pod tím ve skutečnosti podepsán právě R. W. Fassbinder) - který jsem zhlédl s velkým zájmem. Film jsem si vyhledal proto, že se jedná o Mastroianniho nejlépe hodnocený film na ČSFD - nu, bezprostředně po zhlédnutí si jsem skoro jistý, že jsem s ním už viděl lepší filmy (zdejší vysoké hodnocení Zvláštního dne - samozřejmě nic proti tomu - si vysvětluji tím, že vyšel na DVD v Levných knihách, což mu u domácího publika zajistilo alespoň jistou elementární obeznámenost, na rozdíl od Mastroianniho jiných snímků, které jsou mnohdy jen velice těžko k sehnání - a potom, ó ano, samozřejmě, zasazení děje do časů WW2, na které jsem osobně už extrémně alergický, ale mainstreamový divácký vkus odjakživa miluje cokoli, co se týká Hitlera), ale přesto byl pro mě i tento výjimečným diváckým zážitkem. A to samozřejmě především díky ústřednímu hereckému duu Mastroianni & Loren (zde ve svých 43 letech pozoruhodně zestárlá a změněná téměř k nepoznání - ten, kdo ji zná z jejích starších rolí, se skoro zdráhá věřit, že je to skutečně ona - člověk jí tu roli matky 6 dětí vyloženě věří každým coulem; přesto přese všechno je stále svým způsobem žádoucí) - oba jsou naprosto excelentní a nechali vzniknout skutečně silnému a sevřenému filmu - na malé ploše jednoho dne a jednoho domu se zde podařilo vyvolat velké emoce a působivé drama, plné výtečných dialogů a silných momentů - samotný závěr mi z nich kupodivu ani nepřišel jako ten nejzajímavější, ač film korunuje hořkou tečkou, kterou nejde dlouho dostat z hlavy. Jako vždy platí, že toto je film pro lidi, kteří ho dokáží docenit, a kteří o něm před zhlédnutím vědí co nejméně - osobně považuji za hrozné, že je zde v textu distributora naprosto bezostyšně vyzrazen jeden z ústředních motivů, který zásadně mění vyznění celého filmu. Za sebe tedy říkám, nic o tom filmu nečíst, nic o něm nevědět - a jedině pak může na člověka maximálně zapůsobit. Za mě silné 4 hvězdy a respekt ke způsobu, jakým je to natočeno - prostříhat to venkovní akustické dění s dějem uvnitř domu muselo být strašně pracné. (27.08.2016)