The Doors - When You're Strange
When You're Strange
When You're Strange
Réžia:
Tom DiCilloHrajú:
Johnny Depp, John Densmore (a.z.), Robby Krieger (a.z.), Ray Manzarek (a.z.), Jim Morrison (a.z.), Adolf Hitler (a.z.), Janis Joplin (a.z.) (viac)Obsahy(2)
Dokumentárny film o legendárnej skupine The Doors prináša dosiaľ nezverejnené zábery z rokov 1966 - 1971, zobrazujúce obdobie od vzniku kapely až po záhadnú smrť Jima Morrisona. Významná postava amerického nezávislého filmu, režisér Tom DiCillo mieri hlbšie pod povrch ich príbehu, spätý so slávou, ale aj drogami a alkoholom, a snaží sa zobraziť Doors ako skupinu, ktorej dôraz na umeleckú slobodu a odmietanie kompromisov boli zdrojom inšpirácie pre celé generácie muzikantov i milovníkov dobrej hudby. (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (165)
Sledovat Doors, tóčo kolem nich a hlavně samotného Morrisona bylo milé, ale proč to všechno, jsem se nedověděl. Co se to v té zemi za mořem vlastně dělo? Kde se tam vzal on? Jak se z muže, o němž v komentáři mluví Morien, stal v posledním období chlapík s tváří druholigových československých kulturákovo-táborákovo-zábavových skoroexistencí? ()
Nemůžete shořet, pokud ve vás není oheň....Skvělý dokument, Tom DiCillo to prostě umí. Seskládané střípky ze záznamů koncertů i osobních, nepublikovaných záběrů života kapely, záznamů z nahrávání desek...jo, uměli to, do mrtě. Škoda té prokleté 27, která dohnala Mr.Mojo Risin v Paříži (hřbitov Père-Lachaise se o to více stal poutním místem a Jimův nenápadný hrob nejvyhledávanějším bodem v jeho uličkách). ()
Je chvályhodné, že sa podarilo vytvoriť dokument uplne bez hovoriacich hláv, pre hudobnú skupinu je to takto aj vhodnejšie. Autori si naozaj dali záležať a neobišli nič z búrlivého Jimovho života. K dokonalosti mi tu akosi niečo chýbalo. –––– Kdyby dveře vnímaní byly čisté, člověk by uzřel vše, jak to je: nekonečné. ()
The Doors patří a vždy bude patřit mezi mé nejoblíbenější kapely. Každý člen skupiny byl něčím unikátní - zpěvák neuměl příliš zpívat a sám se považoval spíše za básníka; kytarista začínal na elektrickou kytaru, do té doby hrál jen flamenco na španělku; klávesista chtěl vykompenzovat absenci bassové kytary tím, že hrál současně na dvoje klávesy - na jedny hrál basovou linku a na druhé hrál melodii písně a bubeník přešel k The Doors z jazzové kapely. Všichni tito mimořádní hudebníci vytvořili tak zajímavou směsici, kterou už těžko někdo překoná. Vždyť za 54 měsíců kariéry zvládli mnohem víc, než se většině podaří za celý život. Teď ovšem k dokumentu. Hodila by se nějaká kritika, ale žádná mě nenapadá, myslím, že i sám Jim by to chtěl takhle. Doporučuji každému, koho uchvátila byť jedna písnička, protože zde jde opravdu o hodně zajímavý příběh. Kam se se*ou Beatles a Stouni. Nechci srovnávat, ale dokument se mi možná líbí ještě více než film. ()
Naprosto perfektně zvládnutý dokument,o skvělé kapele a jejím geniálním frontmanovi,s podmanivým komentářem Johnyho Deppa.Dal bych cokoliv,abych mohl žít v době,kdy byla tahle kapela na vrcholu.Dnešní doba je zlá,krutá,umělá,vyvoněná,zkažená.Každý žije ve lži,nevkusu a omezenosti,jen aby nevyčníval z řady,měl ty správné přátele,kariéru atd.Z týhle doby je mi nazvracení.Proto poslouchám The Doors,proto píšu básně,proto píšu texty,proto strašně chlastám,mám plno vous,i když všichni řikaj ať se oholim,ať nepiju,ať píšu jiný texty....fuck off...this is my freedom.Moje svoboda kterou vyjadřuju nesouhlas s touhle dobou a zapíjím žal,že nemůžu žít v době Jima Morrisona,Jimyho Hendrixe nebo Janis Joplin.Proto jsem rád,že existují dokumenty a filmy jako je tento,při kterých můžu vždy zavzpomínat a zapomenout.Pane Diccilo,děkuji. ()
Reklama