The Doors - When You're Strange

Jak už zde mnozí napsali, tak i já se přikládním k názoru, že tenhle dokument nenabízí nic nového... Ale? Čemu to hergot vadí? :o) Tohle je náhodou skvělej hudební dokument, kterej ukaze dráhu jedné z nejprůlomovějších "rockových" kapel. Dřív mi hudba této sebranky říkala zhola nic, ale teď už si z vesela notuju s celou kapelou, no abych nepřeháněl, tak se mi od nich líbí cca 10 songů, zbytek není až tak dle mého gusta. Ale Doors beru jako průlomovou kapelu bez který by rock n´ roll nebyl rock n´rollem. Pokud se někdo zajímá o tuto partičku, která si velice ráda a velice často libovala v jemňoulince omamných látkách :o), tak se rači mrkněte na celovečerák Doors, který je mnohem víc narvaný písněmi, který tam sou celý a ne jako tady jen v krátkých úryvcích. Navíc je to natočeno s mnohem větším citem pro umění a né jako tento obyčejný dokument o neobyčejný kapele... (03.11.2011)

Dalo by se říct, že se o The Doors nedá udělat nic nového. Nic natočit, nic napsat. Máme tu celovečerní film s Valem Kilmerem (pro ty pohodlnější z nás), množství různě laděných dokumentů, spoustu tištěného materiálu, opravdu všechno bylo řečeno. DiCillo ale tímto dokumentem dokazuje, že i vyčerpanou nádrž je možné naplnit znovu až po okraj. Naplnit ji tak, že přímo nadšeně přetéká. Živě sestřihané archivní záznamy, melodicky odpovídající hlasový tón komentáře v podání Johnnyho Deppa a v neposlední řadě samotná jedinečnost titulního formátu, dávají dohromady poutavou koláž notoricky známých událostí, kterou je radost sledovat, aniž by se divák nevrle ošíval jako při sté repríze oblíbeného pořadu. II Hudba: The Doors. 100% (13.12.2010)

Ultimátní dokument o The Doors, potažmo o Morrisonovi. Velmi rychlý, věcný, obsáhlý (co se týče všeho co je třeba říci) a zároveň nezabředává zbytečně do detailů. Neskýtá sice žádná šokující odhalení, ale kdo by to čekal. Spíše skládá mozaiku tohoto hudebního fenoménu originálním, líbivým a dynamickým způsobem. Ve spojení s pomalu kultovním filmem tvoří opravdu "The Ultimate Doors Experience". A komentář Johnnym Deppem? V té záplavě obsahu pomalu ani nepostřehnete, že je to on. (05.03.2011)

"If the doors of perception were cleansed every thing would appear to man as it is, infinite." Na pódiu vládne eufória, medzi fanúšikmi koluje panika, do policajtov sa vkráda čo raz väčšia bezradnosť, čo by nie, vystupujú "The Doors" a zákony prestávajú platiť. Jim Morrison, preňho iniciátor javiskových obscéností, veliteľ nekontrolovateľných vystúpení, odporca morálnych kritérii, preňu básnik splínovej poézie, divoch pôvabnej kategórie, ikona jasná ako svitanie. Alebo všetko dohromady? Bol pod parou, bol extrém, bol v tom sám. Napriek tomu sa stal lídrom kapely, ktorá počas cca. 72 mesiacov vydala okolo 12 albumov/kompilácií a inšpirovala nielen nastávajúcich interpretov (Iggy Pop, Joy Division, Young Gods), ale aj prevažnú časť načúvajúcej populácie, od vtedy až dodnes. Toma DiCilia s jeho pojatím možno označiť rovnako ako samotný podtitul "When You're Strange", nepečuje moc o zovňajšok, nepredkladá nové informácie, nekladie si laťku príliš vysoko, ale dvere, ktoré mi (aj s výrečným Deppom) ladne otvoril privolali ku mne taký prievan ušlachtenosti, autentickosti a osobitosti, že vo mne veta this is the end vyvolala radosť a rozrušenie zároveň. (22.01.2011)

Zbytečný film, když uvážím, že Hopkins a Sugerman ve své 20 let staré knize Nikdo to tu nepřežije řekli podstatně víc než nyní DiCillův film. Navíc měla zmíněná kniha ucelenou koncepci a výrazný emotivní náboj. DiCillův dokument se skládá z archívních záběrů komentovaných Deppem a několika nadbytečných dotočených scének s mužem projíždějícím jižanskou krajinou (zřejmě narážka na Morrisonovo alter ego Mojo Risina). Filmu chybí jakákoli nosná myšlenka nebo nové informace z poslední doby, které poněkud změnily nadlidskou podobu Sugermanova Morrisonovského mýtu (např. utajené Morrisonovy styky s mladými prostituty atd.). Vypadá to, jako by si DiCillo chtěl natočit vlastní idealizovanou vzpomínku na svého oblíbence. (22.06.2010)