The Doors - When You're Strange
When You're Strange
When You're Strange
Réžia:
Tom DiCilloHrajú:
Johnny Depp, John Densmore (a.z.), Robby Krieger (a.z.), Ray Manzarek (a.z.), Jim Morrison (a.z.), Adolf Hitler (a.z.), Janis Joplin (a.z.) (viac)Obsahy(2)
Dokumentárny film o legendárnej skupine The Doors prináša dosiaľ nezverejnené zábery z rokov 1966 - 1971, zobrazujúce obdobie od vzniku kapely až po záhadnú smrť Jima Morrisona. Významná postava amerického nezávislého filmu, režisér Tom DiCillo mieri hlbšie pod povrch ich príbehu, spätý so slávou, ale aj drogami a alkoholom, a snaží sa zobraziť Doors ako skupinu, ktorej dôraz na umeleckú slobodu a odmietanie kompromisov boli zdrojom inšpirácie pre celé generácie muzikantov i milovníkov dobrej hudby. (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (165)
Opäť jeden smutný príbeh a viac ako jeden skvelý hit... Miestami sa na to ťažko pozerá, ale v kontexte konca 60tych a prelome sedemdesiatych rokov - pochopiteľné, možno nenaplánované rebelstvo. Typické rodinné pozadie - o nepochopení synových ambícií, otec - vojak. The Doors sú určite symbol. Nenávidení a milovaní. Jim nenávidí a miluje. A žiadna reklama na auto sa nekoná! ()
"If the doors of perception were cleansed every thing would appear to man as it is, infinite." Na pódiu vládne eufória, medzi fanúšikmi koluje panika, do policajtov sa vkráda čo raz väčšia bezradnosť, čo by nie, vystupujú "The Doors" a zákony prestávajú platiť. Jim Morrison, preňho iniciátor javiskových obscéností, veliteľ nekontrolovateľných vystúpení, odporca morálnych kritérii, preňu básnik splínovej poézie, divoch pôvabnej kategórie, ikona jasná ako svitanie. Alebo všetko dohromady? Bol pod parou, bol extrém, bol v tom sám. Napriek tomu sa stal lídrom kapely, ktorá počas cca. 72 mesiacov vydala okolo 12 albumov/kompilácií a inšpirovala nielen nastávajúcich interpretov (Iggy Pop, Joy Division, Young Gods), ale aj prevažnú časť načúvajúcej populácie, od vtedy až dodnes. Toma DiCilia s jeho pojatím možno označiť rovnako ako samotný podtitul "When You're Strange", nepečuje moc o zovňajšok, nepredkladá nové informácie, nekladie si laťku príliš vysoko, ale dvere, ktoré mi (aj s výrečným Deppom) ladne otvoril privolali ku mne taký prievan ušlachtenosti, autentickosti a osobitosti, že vo mne veta this is the end vyvolala radosť a rozrušenie zároveň. ()
Moje srdce patří pouze pár skupinám, ale v čele jsou pro mě The Doors. A k Doors samozřejmě patří Jim, ke kterému vzhlížím s naprostou úctou. Jsou lidi, kteří tvrdí, že to byl jen další feťák a alkoholik, který toho nedokázal zase tak moc. Když slyším podobné názory, tak mi to trhá žíly. Jima beru především jako básníka. Navíc v jeho písních jsem našla opravdový smysl, prostě jde vidět, že moc dobře věděl o čem píše. Četla jsem knihy, viděla jsem film a i tento (perfektní!) dokument mi jen potvrzuje, že to byla obrovská osobnost. The Doors jsem úplně podlehla a není dne, kdy bych si nepustila aspoň jednu z jejich písní. Když jsem slyšela poprvé The End, tak jsem si říkala, že něco na tom Morrisonovi bylo. A taky že jo. Byl to Bůh. A dala bych cokoliv za jeden z jeho zápisníků a taky za to, abych mohla žít v době, kdy byli Doors na vrcholu slávy, abych na vlastní uši slyšela jejich výbornou hudbu a Jimovu recitaci básní. ()
Upřímně řečeno nejsem fanouškem The Doors a proto pro mě byla většina informací nová. Ovšem respekt Manzarkovi, hrát současně basovou a melodickou linku na klávesy, to už vážně musíte něco málo umět. O vypravěčském umění pana Deppa radši pomlčím. EDIT: Jo a ještě jsem si vzpoměl - mladej Jim s tim sestřihem nakrátko mi strašně připoměl Charlese Thompsona IV (aka Francis Black) v mládí. ()
Skvěle natočený a výborně Johnny Deppem podaný dokument o jedné velké kapele a speciálně o jejím hlavním zpěvákovi, který dělal to, co dělal, a stal se slavným (i když já mám ten názor, že to jeho hudba stojí za jeho slávou, jsem taky jeho fanda). Dozvěděl jsem se mnoho zajímavých věcí a jsem rád, že se do zapadlých českých kin dostane i takovýto snímek, což pokládám za menší zázrak. ()
Reklama