The Doors - When You're Strange

Frontman - The Doors - Jim Morrison, bol spevákom, ktorý si VKUSE KOLEDOVAL O SVOJ - život, HOLDOVAL - ALKOHOLU a DROGÁM, zomrel mladý, pričom jeho život by vydal na celistvý román. Nebudem ho len odcudzovať - úvodnými - kritickými, ale pravdivými slovami, bol i geniálny spevák, ktorý si sám spôsoboval problémy svojim správaním sa, asi bolo v móde, aby vtedy zomierali mladí a brilantní speváci - Jim Hendrix, Janis Joplin, či dnes - Amy Winehouse... Skrátka, sú to všetko ľudia, ktorí zomreli vlastným pričinením sa, a to pod 30. rokom života. Dokument zachytáva všetko, pozitívna reakcia - strieda negatívna. Výborný i pre obsah - najznámejších pesničiek, ktoré som koľkokrát zachytil vo filme, napr. asi najviac v Apakalypse. Nie som znalec ich hudby, ale hneď sa mi dostaví myšlienka, že som to už niekde - niekedy počul. Trochu tiež spadá kontroverzia, aký bol Jimbo - v reálnom živote, okrem toho, písal i zaujímavé básne. Brilantná - záležitosť. (05.01.2016)

Zbytečný film, když uvážím, že Hopkins a Sugerman ve své 20 let staré knize Nikdo to tu nepřežije řekli podstatně víc než nyní DiCillův film. Navíc měla zmíněná kniha ucelenou koncepci a výrazný emotivní náboj. DiCillův dokument se skládá z archívních záběrů komentovaných Deppem a několika nadbytečných dotočených scének s mužem projíždějícím jižanskou krajinou (zřejmě narážka na Morrisonovo alter ego Mojo Risina). Filmu chybí jakákoli nosná myšlenka nebo nové informace z poslední doby, které poněkud změnily nadlidskou podobu Sugermanova Morrisonovského mýtu (např. utajené Morrisonovy styky s mladými prostituty atd.). Vypadá to, jako by si DiCillo chtěl natočit vlastní idealizovanou vzpomínku na svého oblíbence. (22.06.2010)

Pokud skupinu milujete, asi budete vrnět blahem, ale v konečném důsledku je tohle jen všechno, co se dá najít na internetu a nic moc navíc, jen je to dáno do jedné koláže, kde je odvyprávěn ani ne tak příběh The Doors jako příběh Jima Morrisona. Skvělý zpěvák, skvělá skupina, zajímavé osudy, ale tohle je prostě jen takový nijaký tribut. (26.06.2017)

Trochu sklamanie. Pre nezasvätených dokument prináša určite zaujímavé informácie, no fanúšik skupiny sa zrejme nič nové nedozvie. Oceňujem autentické zábery a ukážky nielen hudobných nahrávok, ale aj Jimovej poézie. Uvedené fakty sa mi však občas zdali trochu nepresné, resp. nepresne podané a samotný "rozprávač" miestami príliš domýšľavý. Po formálnej stránke určite dobré spracovanie témy plné dobových záberov, po obsahovej stránke mi ostáva nejasné, komu je dokument vlastne určený. (05.01.2016)

Doors - to je historie spojená s mým mládím (když Doors vydávali svá alba) i stářím (většinu písní znám nazpaměť, a většinou když jedu vlakem čí autobusem, a dívám se na krajinu, tak si je v rachotu kol zpívám. Ale co z toho, že se Jim Morrison už v deset dopledne válel v některé pařížské hospodě pod stolem.... Všechno mě to ale přivádí zpět k jeho/jejich písničkám. A tak se na ně podívejme (především ty, které znám nazpaměť): 1. The Doors: „Soul Kitchen“ a „The Crystal Ship“, prostá nádhera; „Back Door Man“ silný cit pro blues, zde i na ostatních albech. 2. Strange Days: „Strange Days“, jak i depresivní může být krásné, skvěláá báseň i sama o sobě, a to se týká i „Love Me Two Times“ a „People Are Strange“, „When the Music's Over“ kromě verše "Cancel my subscription to the Resurrection / Send my credentials to the House of Detention" už trochu vyčpělé. 3. Waiting for the Sun: celé album nádherné, „Love Street“, „Summer's Almost Gone“, „Wintertime Love“, „Yes, the River Knows“, nádherné náladovky, které se dají sloučit do básnické sbírky "Když léto skončí (co si počneme)" „Five to One“ samozřejmě nepodceňovat. 4. The Soft Parade: album stojící trochu bokem, avšak „Shaman's Blues“ je druhou nejlepší bluesovou skladbou Doors a u „Wild Child“ se podařil pěkný filmový klip. 5. Morrison Hotel je jedním z nejlepších epických alb vůbec. Celý hudební stroj je namazán a vyladěn, že to lépe snad nejde. Ani jedna slabší píseň, i „Indian Summer“ sem krásně zapadá. A „Roadhouse Blues“ je spolu s "Someting Inside of Me" od Dannyho Kirwanan nejlepší písní od bílého bluesmana. Impozantní jsou vždy první dvě písě na každé straně. 6. L.A. Woman: morbidní „Cars Hiss By My Window“, drsné „The Changeling“, „Been Down So Long“ „L'America“, stroj funguje pořád dokonale, i když už ne tak hladce. (10.10.2019)