Biutiful

Obyčejný pohled do chudších čtvrtí jednoho španělského velkoměsta (možná proto to na mne tak dolehlo), kde se odehrává surový příběh polovičního ztroskotance Uxbala, který neví, zda se má horko těžko sápat po pomyslném stéblu trávy, či jej ve chvílích osvobozujícího nádechu sám nabízet ostatním, které má rád. Konvenčnost, upřímnost, a strach ze smrti. Nebo ze života? Zeptejte se Javiera. Bylo to silné, bylo to úděsně halucinogenní, a bylo to tak artově neopakovatelné a surealistické, že se mi z toho ještě teď točí hlava. (18.06.2011)

Iňárritu už zjevně neví coby. Každá scéna je vypiplaná a vlastně sama o sobě působivá. Ale celek by mohl trvat 90 minut i tři hodiny, nehrálo by to roli. Těžko určit, jestli tu jde víc o sociální portrét bídy, napínavý příběh o jednom člověku, nebo apartní snaha vnést do každodennosti trochu mystiky. Biutiful neobstoji nakonec ani v jednom. Málokdy se vidí takové mrhání talentem. (26.01.2011)

Rozporuplné pocity. V první řadě mi neni jasný, co je cílem. Asi bída světa a zápas člověka s ní i se sebou. Ovšem ta malba je nějaká moc zplácaná včetně transcendentního přesahu. Bardemova postava je na tom podobně. Rozhodně jsem od něj viděl lepší výkony, vlastně skoro všechny jeho předešlé role byly lepší... Na druhou stranu jsou tam skvělý scény. Zvlášt začátek sliboval mnohé! Kolem a kolem je to prostě průměr a AGI nastupuje sestupnou trajektorii ( už Babel se ve mně moc neotiskl a tohle je podobné ). (05.02.2011)

Javier Bardem je skvělý, ale o filmu se totéž říci nedá. Barcelona a její špína, zima, hlad, ilegální přistěhovalci, umírání a smrt. To všechno roztažené do plochy, u které je skoro umění neusnout. Tohle Iñárritu příliš nezvládl, zejména jako scenárista. Jako režisér řadu scén krásně vypiplal, ale není to zbytečné, když mě výsledek jeho snažení nechytil za srdce? (09.05.2012)

Velmi drásající podívaná. Film, po jehož dokoukání se cítím vyloženě fyzicky unavený a zbavený energie. "Biutiful" je rozhodně snímek, který to divákovi nijak neulehčuje - dlouhá stopáž (z níž si mimochodem závěrečné titulky ukousnou nekonečných 10 minut), temná kamera, neutěšená až stísňující atmosféra, a hlavně všechny ty šílené záběry na močení krve, bizarní vidiny mrtvých lidí lezoucích u stropu, malé děti otrávené plynem... ech, ještě že Iñárritu točí tak málo - z každého jeho filmu se vzpamatovávám věčnost. Jsou to bezesporu filmařsky výjimečné počiny, které tenhle chlapík přivádí na svět, ale osobně tento typ filmů nevyhledávám a nemám v nich zálibu. (23.03.2012)