Réžia:
Alejandro González IñárrituKamera:
Rodrigo PrietoHudba:
Gustavo SantaolallaHrajú:
Javier Bardem, Maricel Álvarez, Hanaa Bouchaib, Guillermo Estrella, Eduard Fernández, Ana Wagener, Diaryatou Daff, Raul Moya Juarez, Martina García (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Příběh filmu ukazuje životní cestu Uxbala, konfliktního bývalého narkomana, který hledá smíření se svým otcovstvím, láskou, duševnem, zločinem, vinou a smrtelností, obklopený nebezpečným podsvětím moderní Barcelony. Jeho obživa stojí mimo zákon a oběti, které je ochoten položit pro své děti, neznají hranic. Uxbalovi díky rakovině zbývají pouhé dva měsíce života, během nichž se snaží zajistit budoucnost svých dvou potomků, kteří bezcílně proplouvají životem. Zároveň se konfrontuje s přítelem z dětství, který je nyní policistou, se svojí bývalou manželkou, která je maniodepresivní prostitutkou, a dalšími výraznými postavami. Uxbal ztělesňuje velmi rozporuplného muže - oddaný otec, zhrzený milovník, pouliční zločinec, duchovně založený člověk. Jako život samotný, i tento příběh končí tam, kde všechno začíná. Obklopen osudem a překračující hranice, začíná Uxbal vidět svoji dosud mlžnou cestu jasněji a uvědomuje si svůj otcovský odkaz dětem. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (332)
Především Bardemovo herecký koncert. O Biutiful se dá říct, že se jedná o skutečně sociálně tíživý snímek, který v sobě zahrnuje všemožná témata spodiny barcelonské společnosti, od problémů migrace, obchodu s bílým masem, korupce až po hlavního hrdinu, bývalého narkomana, ve kterém se všechny zmíněné problémy lámou. Přes jeho nepochybně dobré úmysly, je už možná pozdě napravovat před svou smrtí vše, za co se cítí zodpovědný. Silný a krutý portrét, který hodnotím vysoko, přesto, že režisér sám zřejmě úplně nevěděl, na které téma se koncentrovat a tomu odpovídá i stopáž. ()
S Biutifulem je to buď a nebo. Buď přistoupíte na Iňárritův rozvleklý způsob vyprávění, ve kterém víc jak hodinu vytváří Uxbalovo pozadí a motivace, zapojováním ostatních postav a příběhů nebo to na Vás bude už moc a uvidíte v něm známý dort Pejska a Kočičky, ve kterém je toho tolik, že Vás nakonec přejde chuť. Obě dvě varianty naprosto chápu a Iňárritu to možná na dvou a půl hodinách trochu přehnal. Na druhou stranu ona první hodina umožnuje divákovi naprosto skvěle pochopit svět ve kterém Bardemův Uxbal žije a o to více může ve zbytku rozjet solidně depresivní drama jedné postavy, jejíž život/smrt ovlivňuje, tak jako v životě všechny kolem. A to je to čeho si na Biutiful vážím nejvíce - Uxbal je neuvěřitelně civilní postava, hrdina který nežije ve filmovém vákuu, ale reálný charakter, jehož chování se jako v životě promítá do chování a osudu dalších (manželka, děti, číňaňi, bratr, černoška...). Ještě jedna poznámka - myslím že u tohoto filmu hodně záleží kde film vidíte. Jestli v kině, které vás "donutí" soustředit se i v prví půlce nebo doma, kde bych pozornost asi jen tak neudržel. A málem bych zapomněl - vynikající Bardem. Mateo, co tady sám děláš? ()
herecky na hranici geniality, výborná hudba a práca so zvukom (aj keď celkovo po formálnej stránke "iba" ďalší Iňarritu), scenáristicky z môjho pohľadu nenapadnuteľný (čo sa týka fungovania scenára v rámci štruktúry, logiky, motívov, motivácií...) a rámcujúca scéna v zasneženom lese je super! (aj ako pointa, rámec, aj ako scéna), ale Iňarrituovo balansovania na hrane morality, tlačenia na emočnú pílu a zvyšovania naturalizmu, kde sa účel iný, než "šokovanie" diváka hľadá ťažko (napokon sa predsa len nájde, ale kde-kto to pri tom hľadaní vzdá) je film od filmu nekontrolovateľnejšie a mám strach, že v poradí piaty film za sebou to už nezvládne... uvidíme. Každopádne film nesporných kvalít, ktorý si ale už druhýkrát v živote nepozriem. PS: veľké plus - narábanie s hororovými prvkami, miestami tak podarené, že skutočne atmosférou prekonalo mnohé zo súčasných hororov. ()
Konečně nový Iñárritu ve španělštině a kupodivu vyprávějící jediný příběh přímočaře od začátku do konce, žádné skládané střípky. A ono to funguje a funguje to dokonale i s tentokráte minimálním hudebním doprovodem. K tomu moje milovaná Barcelona z více než odvrácené strany a božsky hrající Javier Bardem. Užívala jsem si to. Příběh v sobě nese mnoho vrstev, ač necestuje po světě. Všechny postavy jsou tak barvitě napsané a tak přirozeně zahrané! Pro mne v tom bylo něco naprosto přirozeného. Jako bych se ani nedívala na film, ale byla tam fyzicky přítomná. Navíc podobně drnkavá Santaolallova muzika mne provází v různých životních okamžicích už deset let, takže i tím mi to bylo celkově dost blízké. Blízké je mi i Iñárritovo vnímání světa, což mě začíná až trochu děsit. Ve svých filmech zobrazuje Iñárritu život. Tvrdý, syrový, pravdivý, bez příkras, až je téměř hmatatelný a pokaždé člověka silně zasáhne. A člověk se jím nechá zasahovat znovu a znovu. Délku filmu jsem ani nevnímala. Jednoznačně 100% ()
Alejandro opět předkládá tu filmařinu, kterou umí dělat nejlépe. Syrové a melancholické drama zaměřující se na nelehké osudy lidí, obtížné, kruté události, které je doprovázejí a na otázky o životě, bolesti, ztrátách a schopnosti se se vším umět porvat a vyrovnat se. V Biutiful jde především o jednu postavu, která celému snímku vévodí. Javier Bardem exceluje a mučivý výraz v jeho tváři zmizí za celý film jen málokrát. Biutiful není sice tolik silný, propracovaný a atmosféricky hutný, jako Iñárritova předchozí díla, ale i tak si stále udržuje jeho osobitý rukopis. ()
Galéria (49)
Zaujímavosti (10)
- Role Javiera Bardema je úplně první v historii oscarových nominací, kdy byl herec nominován za hlavní postavu, která celou dobu mluví španělsky. (Taninaca)
- Filmovalo sa v španielskej Barcelone a severošpanielskej provincii Navarra. (MikaelSVK)
- Iñárritu během konkurzů po celém Španělsku nenašel nikoho vhodného pro ztvárnění postavy trpící maniodepresivní poruchou. Až těsně před natáčením zkusil casting v Argentině a narazil na tamní divadelní herečku Maricel Álvarez. (Olík)
Reklama