Raňajky u Tiffanyho

Scénář: George Axelrod .. Roztomile slabý odvárek, jak v linii romantické tak komediální. Nepocítil jsem téměř žádné emoce a něco více než jen občasný drobný úsměv také film nevykouzlí. Obě tyto stěžejní roviny jsou totiž podané příliš vágně. Povedená je tak jen krátká návštěva Tiffanyho obchodu a vlastně celý ten jejich společný den. A samozřejmě deštivá scéna na konci s kouzelně promáčenou Audrey. Od snadno zapomenutelného průměru snímek zachraňuje Manciniho hudba a zejména kdo jiný než neodolatelně přitažlivá Audrey Hepburn, ale JEN za ní nemám důvod jít výše. Pokud by měla být řeč o "nejlepším romantickém filmu" budu vždy sázet na jinou klasiku - Casablancu. (25.10.2007)

"Snídaně u Tiffanyho" zosobňuje Hollywood v jeho nejklasičtějším i nejhorším světle. Na jednu stranu zde máme skvostně hvězdnou Audrey Hepburn, vyprávění s hořkosladkými tóny a precizní řemeslné uchopení. Ale proti tomu stojí také naprosto strašlivě kýčovitý konec, který zcela popírá vše předchozí. Veškerou potenciální hloubku a mnohoznačnost nejen ústřední postavy, ale i celého obrazu vyprázdněnosti a umělosti amerického popelkovského příběhu sveřepě zadupává do země. V jádru, respektive v předloze je "Snídaně u Tiffanyho" vlastně předchůdcem Soderberghovy "Dívka na přání", přičemž až do onoho falešného finále by jím mohla být i filmová verze. Jen namísto odtažitosti a cyničnosti moderního filmu zde v prasklinách povrchní bezstarostnosti a rozjuchaného života nekonečné party prosvítá trpkost a sebelítost konzumních pohádek. S trochou tolerance a velkým množstvím sympatií hlavně vůči ikonické Audrey Hepburn, lze nad filmem přimhouřit oči a omlouvat jeho zradu na divákovi stejným způsobem jako po zásluze tolik kritizovaný part Mickeyho Rooneyho - to tehdy bohužel takhle bylo normální, respektive dominantní. Hollywood byl  tehdy otevřeně rasistický, obrušoval hrany všemu vyčnívajícímu, osobité a svéhlavé ženské postavy významně zpráskané vracel do náručí mužného hrdiny a místo podnětné katarze přinášel falešné iluzie. (06.06.2021)

Audrey Hepburn je asi nejhezčí herečka, kterou jsem měl zatím možnost vidět. Ve slavném snímku Blakea Edwardse jí to moc slušelo a snad se mi ještě nestalo, že bych měl chuť zvednout hodnocení čistě za krásné herectví tohoto stvoření a za neskutečné charisma, které z ní ve filmu vyzařovalo. Snídaně u Tiffanyho je pěkný, dojemný romantický film s prvky komedie (japončíka ne-e), u kterého se dá navíc dobře popřemýšlet nad chováním, argumenty a filosofií jednotlivých charakterů. Moc jsem si toto filmové dílo zamiloval, a po dlouhé době je to jeden z mála filmů, u kterých se velmi těším, až jej shlédnu příště. Vivat! (30.06.2009)

Obstojně natočený, ale neúnosně konformní dílo, jehož jediným cílem bylo vystavět kolem „belgického úkazu“ zvaného Audrey Hepburn nějaké kulisy. Na ostatní se nebere ohled. Nelze přehlédnout, jak nechutně jsou znásilněný a ponížený všechny vedlejší postavy a jak sebestředně si „screwball“ dvojice Andrey a George přisvojuje okolí a samotný film, který obírá jak o příběh, tak o vypravěče (troufl bych si tvrdit, že „vypravěče“ před filmem stloukli a nechali svázaného ve sklepě). (08.10.2008)

George Axelrod knihu ne zploštil (jelikož ta byla tenká až dost), nýbrž roztáhl do podoby celovečerního filmu. Kdyby měla Snídaně třicet minut a tvořila by jednu povídku z mnoha, jednalo by se o opravdový klenot, takhle budí dojem rychlé splácaného produktu vzniknuvšího na základě mimořádného úspěchu úžasné novely Trumana Capoteho. Arogance George Pepparda bije do očí, přitom ne on, ale Andrey měla mít v jejich vztahu hlavní slovo, nemluvě o roli Mickeyho Rooneyho, výborného komika, ne však tak výborného, aby dokázal zamaskovat, že není Japonec. Ale pořád je tu oscarová hudba Henryho Manciniho, který věděl co dělá, stejně jako Audrey, když se postavila zásadně proti vystřihnutí svého krátkého pěveckého vystoupení. Je to jeden ze střípků, které zachraňují tuto „nevěrnou“ adaptaci před úplným zapomněním. Musím podotýkat, že všem těm střípkům dominuje svůdná, rozkošná, neodolatelná, šarmantní, okouzlující, rozpustile naivní Audrey Hepburnová? Prázdiny Římě zasloužily pochvalu především díky ní, Snídaně u Tiffanyho ji zaslouží jenom díky ní. 60% Zajímavé komentáře: Marius, Eddard, dzej dzej, Lavi, Vampireman (08.08.2006)