500 dní so Summer

...a total mis-reading of the movie 'The Graduate'. 500 Days Of Summer je film stejný jako název - plný vícesmyslů. A k tomu ještě spousty perfektně zahraných režijních nápadů a dalších věcí lahodících nejenom pěti základním smyslům diváka, ale zejména též jeho smyslu pro humor. Úvodní citát signalizuje, že se tu bude vtipkovat na účet filmového umění (a "umění"), a je tomu skutečně tak. Jednou linií jsou gagy servírované divákovi přes mysl hlavního hrdiny (famózní Joseph Gordon-Levitt), druhou potom samotný příběh tohoto "rozhodně s nikým skutečným nesouvisejícím...ty mrcho" snímku. 90 minut neotřelého zážitku, v němž je možno obdivovat mimo jiné to zvláštní předčasně duchem dospělé děvče jménem Chloe Moretz, končí závěrem podobně podivným a degradujícím jako v případě Up In The Air - jistou rukou vedený svěží film se zvrtne v cosi, co popírá a nepopírá svou hlavní myšlenku, a v mých očích to shodilo výsledné hodnocení, protože zbavilo pětistovku Letních dní pečlivě budovaného vyznění. Překlopení do Podzimu působí nepatřičně, jakkoliv si ho možná část divákovy rozněžnělé dušičky skrytě přeje, a je to prostě škoda. Mohla to být devadesátka, ba možná i plný kotel, takhle se rozejdeme s hodně spokojenými osmdesáti procenty a do budoucna velkými očekáváními od pana Webba - Joseph už dokazuje svou formu třeba v Inception. 80% (04.09.2010)

Následující děj je smyšlený. Je to příběh o seznámení chlapce a dívky. Ale nečekejte LOVE STORY!..... Možná by stačilo napsat, že ONA JE JEHO OSUD!!! Atmosféru má tento příběh úchvatnou. Říkám si, že život za to stojí. Jistě i díky skvěle padnoucímu soundtracku a obsazení. Už dlouho jsem neviděl takhle optimistický film ze života. Všichni ví, že přijde žal, zlomenost a skleslost na konci vztahu. Stejně jako ti zkušenější, že ryb je v moři habaděj! Asi bych film nedoporučoval beznadějně zamilovaným, ale snílci, kteří stále hledají a věří v osud budou nadšeni. PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (13.12.2009)

V Hollywoodu někdo přijde na to, že ne každý vztah končí svatbou, děj jde vyprávět nechronologicky, film naplnit všelikými nápady pro zahnání nudy a ejhle... máme tu svěží, nový a invativní přístup k žánru, nebývalou originalitu a realističnost. Nebudu lhát, že mě některé scény "s všelikými nápady" nebavily - nákup nábytku, scénu po prvním sexu či očekávání/realitu vnímám pozitivně. Jde však o úspěch dílčí, který film jako celek nijak zvlášť neodvrátil od standardů žánru, který je mi až na vzácné výjimky velmi cizí. To jest: milenci jsou tupě vzdychající romantičtí nudaři polepení hesly o jejich zábavnoti, z úst vypouštějí hlubokonesmyslné fráze o životě či lásce, jejich sekundanti jsou zvykle komická, ale nikoliv vtipná stvoření (pekelná, předčasně duševně vyspělá mladší sestra, tupí kolegové z práce) a každá scéna zavánějící smutkem je doplněna o nějaký roztomilý prvek, jenž určitě musí vyvolat u diváka úsměv. Často přiblblý. O tolikrát komentáři zmiňovanou hořkost jsem ani nezavadil, tu mohou zažívat leda postavy, divák ne. Silné **. (19.03.2010)

Kdybych pár dní před tím neviděl Když Harry potkal Sally, kdybych nemiloval Zooey, kdyby na to všichni kolem nepěli jen samou chválu, tak by mě případné zklamání ani nepřekvapilo. Jenže laťka byla nastavená zatraceně vysoko a její přeskočení se rovnalo výkonu koketujícímu s mojí Top 10. Nakonec se z toho vyklubala lahůdka, která musí uzemnit každého snílka. Nechybí tomu nic, co patří k neopětované lásce. Nadbíhání, rady od kámošů, zklamání z neproměněné šance, přemlouvání sebe sama pro vnitřní klid i chvilková záplava naprostého štěstí. Film mohl být poloviční, ale Zooey je kouzelná jako vždy a Joseph charismatický až na půdu. (24.03.2011)

„Tohle jsi například napsal minulý týden: Rozvíjej se poupátko, nejmilejší z květů a ty, běhno, jdi do prdele." Už začátek naznačuje, že nepůjde jen o další tuctovou romantickou komedii a pocit skvělého filmového zážitku vydržel (alespoň u mě) až do úplného konce. U 500 dní se Summer divák sice nemůže čekat přímo záchvaty smíchu (i když několik kvalitních hlášek či situací rozhodně stojí za to), naopak, místy to je pěkně hořké (ve vážných polohách však snímek rozhodně neselhává), ale takřka po celou dobu se prostě musíte usmívat, protože na tenhle kousek se jednoduše moc příjemně kouká. Ústřední dvojice snad ani nemůže být lépe zvolená a já se v tom naivním snílkovi Gordon-Levittovi alias Tomovi v lecčem poznávám (a Zooey je…prostě úžasná Zooey, ostatně kvůli tomuhle filmu jsem si ji vlastně tolik oblíbil). Vizuální a technická stránka je parádní, zvlášť hudba je naprosto super (velmi přesně se také trefuje do momentální nálady dané situace) a pár vychytávek či dobrých nápadů, jako třeba úvodní titulky s ukázkou dětství obou aktérů, ozvláštňující načítání různých dnů/fází oněch 500 dní na přeskáčku, ze scén např. optimistické ráno "po" nebo "očekávané a realita", fakt stojí zato. A přestože si nemyslím, že by se film sám pasoval do role nějakého rozdávače životních pravd či co, je bohatý na spoustu trefných situací, které mají se skutečností zatraceně hodně společného (i to otřepané „Pro jedno kvítí slunce nesvítí.“ sem prostě sedí), a to je přesah, který se mi na něm moc líbí. Stejně jako ta neobyčejná ATMOSFÉRA a výborný konec spolu se závěrečnou dokonale pasující písničkou. Zřejmě jsem se nechal poněkud unést metáním superlativů na všechny strany, avšak 500 dní se Summer si je podle mého rozhodně zaslouží. Summer: „Už měsíce jsme jako Sid a Nancy.“ – Tom: „Sid ale Nancy sedmkrát bodl dýkou. Ne vždycky se shodneme, ale já nejsem žádnej Sid Vicious.“ – Summer: „Ne. Sid jsem já.“ (11.04.2011)