Pre moju sestru

Ždímačka spolehlivě odstraní přebytečnou vodu z právě vypraného prádla. Ejhle, no, zase tak mimo nejsem, protože v téhle komorní látce se budou ždímat emoce na maximum. Ale snést se to dá. Průměrný režisér Nick Cassavetes hlavně díky výtečným hercům předkládá tohle velké rodinné trápení s citem a dokonce i s překvapivě velkou mírou opravdovosti!! Takže nějakých 70% za mě vydoloval. (30.01.2014)

To je ale ořech. Jsem přesvědčen, že to Nick myslí dobře, ale kvalita jeho filmů se odvíjí od kvality scénářů. Zvolené téma odkrývá mnoho doposud nezodpovězených otázek a co zvlášť oceňuju, je vícepohledovost na problém, jemuž se snímek věnuje, přestože párkrát sklouzává k levnému citovému vydírání. Cassavetes je dobrý vypravěč, 15 minut buduje slušnou scénu, která má silný citový dopad, a vzápětí ji zabije dovětkem/záběrem/cokoliv chcete (dcera soudkyně, obhájcův zdravotní problém; to, co se stane po noci po plese), čímž celý úsek degraduje... A i když je například ta příprava na ples nesčetněkrát omletá, Nick ji dokáže ve správnou chvíli odlehčit (focení), a postavit ji tak mimo srovnání s nabízejícími se parodiemi. My sister's keeper by bylo možné rozebírat několik hodin, já jen na závěr zmíním, že v celkem dobré herecké konkurenci mě zaujala postava otce, který sice nemá tolik prostoru jako ostaní, ale v jeho výrazu nebo malých gestech, jsem našel mnohem víc. Slabší povahy budou ronit, my cynikové budem dojati jen místy. Notebook zůstal nepokořen. (23.11.2009)

Tenhle film se vám snaží atakovat city ze všech stran, ale tak nějak neúspěšně. Nějak mě to nechalo po celou dobu naprosto emočně chladným. A pokud se takhle zaměřenému filmu s tak choulostivým tématem prostě nepodaří dojmout, je asi něco špatně. Herecké výkony v rámci žánru přiměřené. Stejně tak hudba. Dávám * jen proto, že film má alespoň nějaké poselství, které se snaží předat, tím pádem není tak úplně debilní. (23.01.2011)

O lidské bolesti s úctou. Neb ona je tím hlavním hybatelem, ta která inspiruje. Kate je človíček s pletenou čepičkou, čekající na sestřin poklad. Má bublifuk a každá prasklá bublina značí bližící se konec. Myslím. Taky myslím, že je lepší se s věcmi vyrovnávat. Dlouho jsem neviděl tak rozporuplný film, jehož mnohotematičnost a především síla vyprávění, mě zadupe a nepustí. Slyším výtky a souhlasím. Konec dře a strašně chce, aby se divák vypustil z podoby a vypařil se do éteru. Pak si ale vybavím Kate a její poslední přerod v holku, kdy sestupuje ze schodů, připravená na bál. Do té doby klidná bedna má, vybafá poslední sousto emocí a vyšle do mozku zprávu: v tomhle případě srdce nekrotit a umlkne! "Vždyť je to i můj život!" (07.03.2010)

Na můj vkus tenhle film ke konci moc tlačí na pilu a emocionálně vydírá stylem "panebože, podívejte na tu umírající holčičku, jak je moudrá!". Přiznávám, na mě to zabralo. Což ale neznamená, že to filmu přičítám k dobru. O něco víc se mi líbila sofistikovaná první polovina filmu, která se věnuje postavě té mladší sestřičky (Abigail Breslin) a jejího boje za to, aby rodiče přestali zneužívat její tělo k záchraně svého dalšího dítěte. Opravdu se mi tu líbilo to netradiční pojetí už tolikrát viděného příběhu rodiny, která je traumatizovaná těžkou nemocí jednoho ze svých členů. Druhá polovina patří spíš starší sestry, která trpí leukémií. A na ní není netradičního vůbec nic. Ani u jedné se ale nebudete nudit, protože jak režie, tak herci jsou tu výborní. A chválit tentokrát překvapivě budu i Cameron Diaz, která dokázala dát roli umanuté, zatvrzelé, chvílemi i nepříjemné, ale přesto milující matky od rodiny opravdovou hloubku. (29.05.2011)