Píseň pro Martina
En sang for Martin
En sång för Martin
A Song for Martin
Réžia:
Bille AugustScenár:
Bille AugustKamera:
Jörgen PerssonHudba:
Stefan NilssonHrajú:
Sven Wollter, Viveka Seldahl, Reine Brynolfsson, Lisa Werlinder, Dag Malmberg, Cecilia Ljung, Helén Söderqvist Henriksson, Alba August, Kjell Wilhelmsen (viac)Obsahy(1)
Houslistka symfonického orchestru Barbara Hartmanová je léta vdaná a má dvě dospělé děti, stejně jako dirigent a skladatel Martin Fischer, který s orchestrem zkouší své nové dílo. Oba jsou ve věku, kdy už o citech příliš nepřemýšlejí, a přece se stane zázrak. Dva zralí lidé se do sebe hluboce zamilují a rozhodnou se, že spolu chtějí žít. Ne tajně nebo na zapřenou, ale jako manželé. Rozvod není ani pro jednoho z nich snadný, zvlášť Barbara musí za lásku platit ztrátou syna, který odmítá připustit, že i ona má právo na štěstí. Líbánky v Maroku jsou nezapomenutelné a dvojice prožívá nádherné chvíle souznění a tvůrčí spolupráce i po návratu domů, do Švédska. Martin je plný energie a začne komponovat novou operu, Barbara mu pomáhá a hudba provází jejich nový život na každém kroku. Také problémy s dětmi se postupně vyřeší a moudrého a laskavého Martina všichni respektují jako hlavu velké rodiny. Jenže pak se, nejprve nenápadně, objevují příznaky, že něco není v pořádku. Martin začne trpět nečekanými výpadky paměti a diagnóza zní: Alzheimerova choroba. Nemoc, kterou lze zpomalit, nikoliv však vyléčit, a která postupně zničí lidskou osobnost. Souboj lásky s děsivou chorobou je nerovný, zoufalý a plný bolesti i nového prozření... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (24)
Film, který jsem chtěl po deseti minutách vypnout s tím, že nejsem zvědavý na avantýry zasněných umělců. Příběh se však náhle rozehrává do hlubokého a dojemného vyprávění. Přesto, že mi postava Barbary připomínala člověka, který přesvědčen o své výjmečnosti a síle, vstupuje do kolejiště s napřaženýma rukama, aby zastavil rychlík, hodnotím na závěr v plném počtu. ()
Depresivní příběh o nemoci, které by se každý vyhnul velkým obloukem, ale někdy si ona sama najde někoho a pak už žel, nejde nikam uniknout. Je strašně smutné, když je člověk naprosto bezmocný a není žádná šance pomoct člověku s takovým postižením, jak jsme viděli u Martina. Nejtěžší je to asi pro ty nejbližší a já litovala Barbaru, protože na ní leželo břímě, kdy se s tím musela postupně vyrovnávat a od neopodstatněných výčitek svědomí nakonec dojít ke smíření nejen se záludnou nemocí, ale nakonec sama se sebou. Nejvíc na mě asi zapůsobila po emotivní stránce poslední třetina filmu a rozhodně i vynikající výkon pro mě úplně neznámého švédského herce Svena Wolltera. 75% ()
Jsem velmi na vážkách, hlavně co se týká hodnocení, Není to zdaleka tak bezchybné, jak to možná na první, procentuální pohled vypadá. Na druhou stranu nemůžu neocenit hlavně výkon hlavní herecké dvojice, která se s tím popsasovala opravdu se ctí a hlavně za ně pálím nakonec za čtyři. Jinak další, hloupý, spoleroidní text, který doporučuju vůbec nečíst. ()
Film, který mi bude ležet dlouho v hlavě. Otřásla mnou samotná nemoc, která se plíživě vkrádá do kognitivních funkcí mozku – myšlení, paměti, úsudku a končí demencí. Alzheimer je krutý i tím, že postupuje u někoho pomaleji a u jiného velmi rychle. Oslovila mě láska, která může přijít a zde přišla v pozdním věku a nebyla vůbec směšná ani odpuzující. Naopak byla čistá a bylo mi příjemné se na toto vzplanutí dívat. V žádném případě mi to jako klišé nepřipadalo. Obdivovala jsem vnitřní sílu a neutuchající lásku Barbary i v těch nejtěžších chvílích. Oslnily mě herecké výkony obou hlavních postav, o něco více vynikající Sven Wollter. ()
Říká se, že Alzheimerova choroba má být nejvážnější civilizační chorobou jednadvacátého století. Sám jsem s ní konfrontován od chvíle, kdy tato nemoc postihla moji babičku. Ale v 88letech to už možná tolik nebolí, jako ve věku, v jakém to postihlo postavu skladatele a dirigenta Martina Fischera a jeho druhou manželku Barbaru, se kterou se čerstvě oženil. Film v tomto směru nabízí opravdu silnou výpověď o tom, co s osobností člověka dokáže Alzheimer udělat. Pro Barbaru je opravdu těžké se vypořádat s vědomím, že "už to není Váš muž, muž za kterého jste byla provdána". Pro koho by bylo... Barbara to nechce vzdát, ale nakonec si musí s lítostí přiznat, že už se ji nedostává sil…Film je tak postupem času stále depresivnější a depresivnější a člověku se ani nechce zdát, že se ze začátku tak příjemně bavil a užíval si (spolu s hlavními protagonisty) všeobecné pohody a štěstí. Pro mě jako milovníka klasické hudby a opery je kouzelná třeba scéna, když Martin poutavě s nemalou dávkou žoviálnosti vypráví před celou rodinou o Mozartově opeře Kouzelná flétna, načež o pár desítek minut později je člověk konfrontován se scénou, kdy jde Martin se svou ženou již coby velmi nemocný na tuto operu do divadla a celou dobu se jí ptá o čem ta opera vlastně je a o čem tu zpívají. Ten kontrast je fakt síla... ()
Galéria (7)
Fotka © Obel Film
Reklama