Môj život bezo mňa

Včera jsem koukal na Pořád jsem to já a zařekl jsem se, že už si nepustím žádnej další film o umírání. A ejhle...další. Ale krásnej! Jemnej, uvěřitelnej, citlivej, civilní... Pořád jsem to já je v porovnání s tímhle bída nastříkaná něčím, co mi zpětně moc nevoní. Možná to znáte - něco vás zaujme, chvíli se vám to snad i líbí, a zpětně se, když si to vybavíte, podvědomě zašklebíte nebo dokonce otřepete odporem. Tohle bylo jiný. Silný. A smutný. Hodně smutný... :( (07.08.2015)

Asi nejslabší film na podobné téma, co jsem zatim viděl. Občas mě to nudilo, párkrát se tam objevily zajímavé myšlenky. Přišlo mi to jako špatně sestříhané s tim, že ty nejzajímavější části se někde ztratily. Pro ten konec platí totéž, jakoby někdo někam pospíchal a narychlo to sestříhnul tak aby to rychle skončilo. Takže nebylo to hrozný, ani nijak odzbrojující, tak akorát na 3 hvězdičky. 60% (24.10.2010)

Prvni znamejsi film (Isabel Coixet) se pitva v dramatickem osudu manzelky a maminky dvou deti, ktera zjisti, ze ma nador, i pres svuj mlady vek, a umira. Nacez sepise list veci, co by mela udelat nez zemre a podle nich se film udava vpred. Film vetsinou nudi a zajimavy namet se nepodari premenit v zapamatovatelnou podivanou. Vecna skoda, ac par slibnych momentu se nastesti nepodarilo uplne zazdit . 60% (10.09.2008)

Úžasný příběh s bohužel tak nevěrohodnou ústřední hrdinkou, až je mi to líto. Celý film je intenzivní, hraje na city, ale netlačí z vás slzy lacině a za každou cenu. I drobné vedlejší postavy jsou velkolepě vykreslené a zaslouží potlesk (Speedman, Ruffalo), jak je ale možné, že zastiňují hlavní postavu, kolem které by se měl příběh motat nejvíce.? Nevím. Nesedla mi, možná je až moc nevěrohodně se vším srovnaná a racionální, v druhé polovině filmu to na mne působí jako maximální křeč. Konec to naštěstí zachrání, ale na pátou hvězdu to ani tak nevytáhne. Rozhodně ale stojí za vidění. (11.01.2012)

Sarah Polley sa do takýchto podobne ladených filmov hodí a dá sa jej uveriť celá jej rola. Ostatní herci hrali dá sa povedať čisto priemerne. Film vo svojej podstate vsádza na silný koniec, kedy vlastne rezonuje aj názov filmu ako silný atribút. Kto si tieto atribúty neuvedomí a na chvíľku vypne v podstate stratí zmysel celého filmu. Podobný film s podobnou kostrou a so Sarah Polley je La Vida secreta de las palabras (ten sa mi páčil viac). V príbehu vidíme rodinu, ktorá na tom nie je dobre finančne a napriek tomu si chce dopriať čo najlepší život. Čo sa mi páčilo tak hlavná hrdinka koná sebecky a robí to čo by inak určite nerobila. Aj keď tvorcovia mohli trocha ešte zatlačiť na pílu, radšej urobili film, v ktorom sa človek neutopí a pláva na hladine. Emócie vo filme sú, ale zámerom nie je ich vyhrocovať. (30.07.2015)