Píseň pro Martina
En sang for Martin
En sång för Martin
A Song for Martin
Réžia:
Bille AugustScenár:
Bille AugustKamera:
Jörgen PerssonHudba:
Stefan NilssonHrajú:
Sven Wollter, Viveka Seldahl, Reine Brynolfsson, Lisa Werlinder, Dag Malmberg, Cecilia Ljung, Helén Söderqvist Henriksson, Alba August, Kjell Wilhelmsen (viac)Obsahy(1)
Houslistka symfonického orchestru Barbara Hartmanová je léta vdaná a má dvě dospělé děti, stejně jako dirigent a skladatel Martin Fischer, který s orchestrem zkouší své nové dílo. Oba jsou ve věku, kdy už o citech příliš nepřemýšlejí, a přece se stane zázrak. Dva zralí lidé se do sebe hluboce zamilují a rozhodnou se, že spolu chtějí žít. Ne tajně nebo na zapřenou, ale jako manželé. Rozvod není ani pro jednoho z nich snadný, zvlášť Barbara musí za lásku platit ztrátou syna, který odmítá připustit, že i ona má právo na štěstí. Líbánky v Maroku jsou nezapomenutelné a dvojice prožívá nádherné chvíle souznění a tvůrčí spolupráce i po návratu domů, do Švédska. Martin je plný energie a začne komponovat novou operu, Barbara mu pomáhá a hudba provází jejich nový život na každém kroku. Také problémy s dětmi se postupně vyřeší a moudrého a laskavého Martina všichni respektují jako hlavu velké rodiny. Jenže pak se, nejprve nenápadně, objevují příznaky, že něco není v pořádku. Martin začne trpět nečekanými výpadky paměti a diagnóza zní: Alzheimerova choroba. Nemoc, kterou lze zpomalit, nikoliv však vyléčit, a která postupně zničí lidskou osobnost. Souboj lásky s děsivou chorobou je nerovný, zoufalý a plný bolesti i nového prozření... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (24)
Film, kde hlavnú úlohu hrá Alzheimer. Desivá to choroba, proti ktorej niet pomoci. Poznal to postihnutý Martin, napokon na konci aj jeho Barbara. Zase deň končí, do večnosti sa vlieva. Milostivý Bože, daj nech si v noci odpočinie. Ty nás poznáš pane Bože, noc nasleduje po dni. Postaraj sa o nás Pane, keď deň končí, keď sa stmieva. Tebe Pane ďakujem keď sa rozodnieva. ()
Jsem velmi na vážkách, hlavně co se týká hodnocení, Není to zdaleka tak bezchybné, jak to možná na první, procentuální pohled vypadá. Na druhou stranu nemůžu neocenit hlavně výkon hlavní herecké dvojice, která se s tím popsasovala opravdu se ctí a hlavně za ně pálím nakonec za čtyři. Jinak další, hloupý, spoleroidní text, který doporučuju vůbec nečíst. ()
Depresivní příběh o nemoci, které by se každý vyhnul velkým obloukem, ale někdy si ona sama najde někoho a pak už žel, nejde nikam uniknout. Je strašně smutné, když je člověk naprosto bezmocný a není žádná šance pomoct člověku s takovým postižením, jak jsme viděli u Martina. Nejtěžší je to asi pro ty nejbližší a já litovala Barbaru, protože na ní leželo břímě, kdy se s tím musela postupně vyrovnávat a od neopodstatněných výčitek svědomí nakonec dojít ke smíření nejen se záludnou nemocí, ale nakonec sama se sebou. Nejvíc na mě asi zapůsobila po emotivní stránce poslední třetina filmu a rozhodně i vynikající výkon pro mě úplně neznámého švédského herce Svena Wolltera. 75% ()
Film, který jsem chtěl po deseti minutách vypnout s tím, že nejsem zvědavý na avantýry zasněných umělců. Příběh se však náhle rozehrává do hlubokého a dojemného vyprávění. Přesto, že mi postava Barbary připomínala člověka, který přesvědčen o své výjmečnosti a síle, vstupuje do kolejiště s napřaženýma rukama, aby zastavil rychlík, hodnotím na závěr v plném počtu. ()
„Přestaň se mě bát. Nic po tobě nechci. Zabalila jsem všechny naše věci a dala je do podkroví nad pracovnu. Jsou na dobrém místě, i naše smutné vzpomínky. Všechna bolest, nedorozumění a dohady. Jsi teď volný. Nemusíš se mnou už nic řešit.“ Režisér mě emocionálně zasáhl už filmem Tiché srdce. Píseň pro Martina má také smutné téma, i když přístup je jiný. Divák tuší, že úvodní příjemná pasáž nebude trvat věčně. A jak muž postupně ztrácí pevnou půdu pod nohama, chová se stále dětinštěji, útočněji a sobečtěji (symbolické stažení pod vodu). Přestane na něj být spoleh, jeho veřejná reputace respektovaného dirigenta se tříští, ale v soukromí je to teprve peklo…Vzhledem ke stopáži (a už trochu natahovanému konci) je místy až trýznivé sledovat Martinův duševní rozklad, Barbařino stále větší utrpení a propadání se do beznaděje (i když divák chápe její odmítání skutečnosti). Nakonec ale musí přijít bod zlomu. Vše zlé nakonec může vést ke smíření se s realitou a přijmutí nevyhnutelného…Dávám téhle emočně náročné podívané solidní 4*. ()
Galéria (7)
Fotka © Obel Film
Reklama