Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Animovaný
  • Horor
  • Thriller

Obľúbené filmy (10)

Hodiny

Hodiny (2002)

„Asi zůstávám naživu, jen abys byla spokojená.“ „No a? Tak to je. To lidi dělají. Jeden zůstane naživu pro druhého.“ Viděla jsem hodně filmů o depresi, přesto si troufám tvrdit, že tady je ta nemoc popsána úplně nejlépe se vším všudy. Je to film, který mě zasáhl tak, jako žádný jiný.. Můj nejoblíbenější film vůbec.

Thelma a Louise

Thelma a Louise (1991)

❤ záležitost. Nejlepší road-movie, kterou jsem kdy viděla s úžasnými hlavními představitelkami, které měly mé plné pochopení. Holkám jsem fandila od začátku do konce, to snad ani nešlo, i ve chvílích, kdy jsem už věděla, že tahle jejich cesta nemůže dobře dopadnout.. Konec byl pro mě velmi smutný, ale zároveň neuvěřitelně silný. Moment, kdy se rozhodly "to"udělat patří k mým nejoblíbenějším filmovým scénám vůbec. „A nemrzí mě, že je ten grázl mrtvej. Jen mě mrzí, že jsi to udělala ty a ne já.“

Magnólia

Magnólia (1999)

„Nevěřte nikomu, kdo vám radí, abyste ničeho nelitoval. Neposlouchejte ho. Ne. Můžete si litovat, čeho chcete. Poučte se z té lítosti. Uděláte to?“ Vše už bylo řečeno. Asi nejlepší mozaikový film, který jsem kdy viděla (i když mám těch srdcovek více, tenhle byl první). Silný, nádherný, smutný, opravdový...

Pre moju sestru

Pre moju sestru (2009)

Jeden z nejsmutnější filmů, které jsem kdy viděla... „Pamatuješ na to léto, když jsem odjela na tábor? Měla jsem strach, že se mi po vás bude stýskat.“ - „Jo.“ „Než jsem nasedla do autobusu, řekla jsi mi, abych si sedla na levou stranu, hned přímo k oknu, abych se mohla ohlédnout a vidět tě tam.“ - „Vzpomínám si...“ „Teď si tam sednu taky.“

Čo sme komu urobili?

Čo sme komu urobili? (2014)

Film, který si občas pouštím znovu a znovu, aby mě opět rozesmál a zlepšil mi náladu. Skvělý námět, inteligentní humor, sympatické postavy. Tuto rodinku zkrátka miluji :)))) Francouzi umí!

Les Adoptés

Les Adoptés (2011)

Krásný film o třech ženách - matce, sestře a adoptované sestře. Každá žije zvlášť, každá má svůj život, svou práci, své problémy a radosti, ale pojí je velmi silné pouto a tvoří spolu nádherný celek. Poté, co do života jedné z nich vstoupí muž, vše se náhle změní.. a to není všechno. Strašně krásný, silný a nekonečně smutný film o různých formách lásky. Bylo zde krásně vykreslené pouto jak matky a dcer, tak hlavně sourozenecké. Strašně se mi líbilo, že zde rodinné pouto převažovalo nad tím partnerským, i když mě za to někteří možná ukamenují, líbilo se mi, že jejich trojka byla pro ně to nejdůležitější. Samotný závěr snad ani nemá cenu komentovat. Samozřejmě, že mě to vzalo jako málokterý film a kvůli všem těm důvodům má u mě Les Adoptés čestné místo v mojí Top 10.. Francouzská dramata miluji a nejraději bych jich tady měla ještě minimálně 5, protože to jsou vždycky nesmírně silné příběhy, ale tenhle mě asi přece jen zasáhnul nejvíc.

Spi, děťátko, spi

Spi, děťátko, spi (2009)

Krásný film, nádherný příběh o čtyřech ženách na útěku, které nevědí co chtějí dělat se svým životem a tak jim jedna z nich, Charlotte ukáže cestu. Charlotte mi byla moc sympatická, líbilo se mi jak pomohla Barbaře a zároveň celý jejich vztah a celkově její záměr, ukázat jim aby více bojovaly za to, co je pro ně v jejich životě důležité. Konec byl jeden z nejpůsobivějších filmových konců jaké jsem kdy viděla, strašně emotivní a smutné, ale Charlotte jsem plně chápala stejně jako Barbara.

Aj dvaja sú rodina

Aj dvaja sú rodina (2016)

Viděla jsem jako první originál a líbil se mi, ale byla jsem hodně zvědavá na to, jak to pojmou francouzi, protože si myslím, že tohle téma je pro ně jako dělané. A nespletla jsem se. Hlavní postavy (jak táta, tak malá Glorie) mi byly milejší a sympatičtější a hlavně jsem jim to věřila daleko více, než těm v originále. Filmy jsou v podstatě stejné (až na pár detailů) a proto jsem byla o ty největší zvraty už ochuzená, ale s tím jsem počítala a tak jsem se nechala od začátku do konce vtáhnout do děje. Francouzi z toho udělali vážně krásné, dojemné a smutné drama s komediálními prvky (některé hlášky byly vážně výborné) o tom, jak je důležité život žít a ne ho jenom prožívat. Omar Sy a Gloria Colston byli jako dvojka vážně úžasní a věřila jsem jim každé slovo, každé gesto, každou scénu. Věděla jsem, proč si chci tento film vychutnat v kině, bohužel jsem to nestihla, ale nevadí, užila jsem si ho i tak. Některé zvraty bych asi vynechala, protože se mi nelíbily ani v originále, ale chápu, že film chtěl být asi opravdu věrnou kopii. Každopádně si podle mého názoru tento film plné hodnocení určitě zaslouží.