Zpátky na frontě

V den 50. výročí sovětské okupace jsem si naordinoval tuhle agitku na hrdinné sovětské vojáky. Byl to jednoduchý, nekomplikovaný návrat do minulosti- hledači pozůstatků války se nechtěně teleportují do roku 1942, do jedné z bitev, o kterou se zajímali. Znovu jsem si uvědomil, jak moc tehdy to vítězství bolelo, jako film mě to ale nenadchlo. Fakt je ten, že adorovat coby Rus nacisty je nesmysl. Přitom se to děje poměrně ve velkém měřítku. Tohle si jejich pradědové nezasloužili. To ale ještě neznamená, že nás měli vnímat jako svoji věčnou válečnou kořist. (21.08.2018)

Kdyby mnou náhle Prozřetelnost flákla do okopu plného negramotných Ivanů, na který notabene útočí banda vymaštěných nácků, určitě bych měl sto chutí obluzovat nemytou a neholenou zdravušku! Spíš by se ze mě stalo ztělesnění nějakého halogenu. Patrně bromu..... Marně se po již delší čas snažím vystihnout, kde jsou pro mě největší slabiny ruských filmů, zkrátka, co mě na nich tak nějak sere. Určitě to bude ono přehnané gerojství. Kdyby moskvič natočil Karkulku, tak by cestou za babuchou osvobodila dva – tři lágry, zapropagovala březen coby měsíc knihy a narubala pár tun černého uhla, aby se nakonec obětovala tím, že se na vlka vrhne s odjištěním granátem v dlani. I ta logika trošičku pokulhává, alespoň zdánlivě. Je totiž skutečně možné, že Serjožkové a Nástěnky mají hovnotové žebříčky pošoupnuté trošičku jinam, než já. Třeba vážně bloudí po světě s věčně nadurděním výrazem, nectí lidského života a jak vesele pijí, tak spokojeně i zmírají. Nebyl jsem v Rusku po dostatečně dlouhý čas na to, abych onu domněnku mohl vyvrátit. Ještě k tomuto dílu: vyhlašuji soutěž o to, kdo pozná nejvíce zásahů autocenzury! Báťuška Putin musel být na projekci skutečně spokojený, jeho ovčani dostali další kvalitní návod, jak nahlížet na vlastenectví, historii a smutné problémy dneška (kupříkladu na plešounky s hákenkrajcem na paži, rozmazlenou mládež, nectící velké činy dědů, ba naopak, hrající si s jejich lebkami vrchcáby...etc.). To vše za pomoci jezírka s živou vodou, babči kořenářky a jednoho vytepleného jeepu. A protože Vladimir Vladimirovič zrovna s Angelou buduje nějaký ten ropovod, nebyl Němec popsán moc fujky, spíš jen jako jakýsi abstraktní terč pro sovětské hlavně. Ale co, kálí to Šarik. Hvězdopružní, tam za mořem nadějí, patlají ve svatém lese zase svojí propagandu.....a je skutečně otázkou, která z nich je podařenější. Trojku si to, coby moderní verze Mrazíka, zaslouží. (25.02.2013)

Ruská kinematografie se nějak nechce vzdát hrdinských válečných filmů z období 2.světové války a dál s plnou vervou takovéto snímky točí jak na běžícím páse. Tentokrát se však krajně inspirovali Hollywoodem a vytvořili pop-kornový Sci-fi snímek o několika mladících ocitnuvší se skokem v čase přímo uprostřed válečné vřavy a aby toho nebylo málo, neopomnělo se přidat ani tragickou lásku. I přes typickou ryze ruskou omšelost je snímek kupodivu zdařilí. Nenudí jedinou vteřinou, je vážný a zábavný zároveň a co se týče válečných scén, tvůrci opět dokázali, že tohle umějí stejně jako kdysi. Škoda jen, že se neobtěžovali vysvětlit co vlastně stálo za tím časovým přesunem a dát větší citový důraz na milostný vztah. Každopádně se jedná o ruský válečný film, jaký tu ještě nebyl. A skutečně stojí zato. (02.07.2015)

Už jsem to tu psal, mám rád filmy o cestování časem. A mám rád filmy válečné. My z budoucnosti v sobě mísí oboje. Proto snímek nelze hodnotit jako ryze válečný film či jako čistou sci-fi. Přesto si zde milovníci válečné vřavy přijdou tučným dílem na své ! Filatov se třemi parťáky spolu-vykopávači válečné výstroje se totiž octne v místě bývalých bojů po zvláštím setkání s jednou babkou a vykoupání v jezeře. A to přímo v roce 1942. Tedy v době těsně před Stalingradem, kdy se nezdálo, že je na na zemi síla, která by valící se wermacht zastavila... Dostanou se tak nejen do ruské jednotky, ale náhodou i do německého zajetí. Jejich vysvětlování, že jsou z budoucnosti většina vojáků chápe jako šílenství či šok z boje... Rusům se sice líbilo, že vyhrají válku, ale neveřili. Němcům se pro změnu tvrzení, že prohrají zdálo jen jako nacionalistické zfanatizované kopání kolem sebe.... A tak se čtveřice hrdinů sama musí zapojit do nejtvrdších bojů. Pochopí to, co dnes řada mladých a hlavně rádobynáckové nechápou. A tím je poznání, že válka není dobrodružství. Válka je svinstvo. Válka jsou vyhřezlá střeva kamaráda, prostřelené tepny, oheň, žhavé šrapnely, škřípot pásů tanků-- zkrátka nic pěkného, když se to vše odehrává přímo kolem vás.... Filatov se během návštěvy minulosti stačí i zamilovat a já se mu skutečně nedivím. Zdravotnice Nina (Jekatěrina Klimova) je zatím jednou z nejkrásnějších ruských hereček co jsem v ruských filmech viděl... Rusové se celkově lepší film od filmu a já se budu těšit na další dílko, třeba i na trojku My z budoucnosti... Dávám 4 poctivé rudé hvězdy, ale přeci jen ta čtvrtá byla jen tak tak . * * * * (29.04.2012)

Kdybych já, Bůh chraň, byla hostem z budoucnosti ve válečné historii země a stala se součástí armády, byla bych s přehledem to nejhorší, co naši armádu kdy potkalo. Ruku do ohně (ne mojí, ruku někoho, kdo má sklony k strkání rukou do ohně) na to, že by moje odhodlání a odvahu neposílila ani znalost data konce války. Popravdě, když by na mě stříleli, asi bych zapomněla i kdy jsou Vánoce, kdy mám narozeniny a kdy je den dětí. (26.07.2012)