Réžia:
Martin DolenskýScenár:
Michal ČunderleHudba:
Karel HeřmanHrajú:
Jitka Molavcová, Martha Issová, Václav Vydra nejml., Jan Zadražil, Pavel Liška, Michal Novotný, Jakub PrachařObsahy(1)
Je noc a venku zuří taková bouřka, že bílá paní Slavěna místo strašení na hradbách hraje se svým milovaným Tomášem hezky v teple pexeso. Jejich poklidný večer přeruší bouchání na hradní bránu a volání o pomoc. Je to kuchařka Fanynka, kterou pronásledují loupežníci. A protože Fanynka je sirotek a nikoho nemá, bílé paní se jí zželí a společně s Tomášem se rozhodnou, že ji poskytnou přístřeší, stravu a také patřičné vychování. Fanynka jim zase na oplátku slíbí, že bude vařit. Ovšem každému se toto uspořádání nelíbí, například Slavoj, bývalý pán hradu a nyní rytíř zakletý ve své brnění, je zásadně proti všem vetřelcům na svém hradě. Mnoho ovšem nezmůže. Za to, že kdysi odmítl hnout prstem pro Slavěnu a Tomáše, kteří u něj hledali pomoc, se nesmí pohnou ani o milimetr, jinak by se rozpadl na tisíc kousků. Ze Slavěny se stala bílá paní a z chudého malíře Tomáše duch, ale na rozdíl od Slavoje jsou šťastní, protože konečně mohou být spolu. Fanynka se na hradě zabydluje a zdá se, že jejich pohodu nemůže nic narušit. Jenže jsou tu ještě loupežníci a hlavně jejich velitel Borek, který se v ukradeném převleku vloudí na hrad. Nejprve považuje Fanynku za hradní slečnu a má s ní dalekosáhlé plány. Když ale zjistí, jak to vlastně je a co jsou zač Slavěna s Tomášem, rozhodne se vypořádat se strašidly jednou provždy a získat hrad pro sebe a své kumpány. Naštěstí Fanynka má odvážné srdce a pro záchranu bílé paní a Tomáše by udělala cokoli. A navíc získá nečekaného spojence - Slavoje. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (76)
"A tak jsem zrála a zrála, a když už jsem byla skoro zralá, tak přišel Tomáš. Byla to láska na první obraz." Ono to není špatné, jen spousta těch vtipů je takový spíš žert v křeči než jen mimochodem řečený vtípek. Místy jsem úplně slyšela dodanou stopu diváckého smíchu a potlesku - víte, ta mezera po tom, co je něco řečeno. Na druhou stranu musím spravedlivě přiznat, že některé vtipy byly i dobré. Pozvání na partičku pexesa a zejména závěrečný dialog - "A naše láska bude strašná, strašně krásná jsem chtěla říct, viď, Tomáši?" "To víš, že jo, ty můj bubáku." Navzdory svým výhradám jsem tuhle pohádku viděla už asi čtyřikrát, takže jsem živým důkazem na svém vlastním preparátu, že se dá vidět opakovaně. ()
I přes celkem zajímavé herecké obsazení není tak pohádka moc zdařilá. Molavcová se na tuto roli nehodí a ani Vydra ani Issová herecky nic moc a to teprve zklamáním je Táborský s Liškou. Nevím, co touto pohádkou chtěl autor říci a pro koho byla určena, pro dospělého je moc nudná a trapná a pro děti je zase málo pohádková, spíše je to bláznovina. Hodnocení: 30 % ()
Brrr. Ani tu hodinu jsem celou nezvládl. Issová je otravná hned od prvního záběru, hraje jako dítě na školní besídce a ani ostatní nejsou nijak závratně lepší. Připadá mi, jako kdyby si ty dialogy vycucávali na místě z prstu. Jako kdyby nevěděli co má přijít jako další, a tak prostě něco plácli. Hudba se vůbec nehodí k obrazu a jediná věc, na které jsem se v této "komediální pohádce" zasmál, byl ten pokus o animaci. ()
Až jsem překvapený, jak příjemná pohádka to byla. Kromě vyloženě pohádkové Jitky Molavcové a Marthy Issové, která se prostě pro svůj sympatický až leckdy naivní vzhled do pohádek vyloženě hodí, jsou zde docela vtipní loupežníci. Jen mi trochu nejde do hlavy, proč se při záběrech na hrad díváme na papundeklový model, což je do očí bijící, když se přitom jinak v exteriérech natočilo. Asi se filmařům žádné pěkné záběry svítání nebo zářné noci nepodařilo získat. To je hlavní kaňka na kráse. Naopak se mi líbily retrospektivní záběry, které byly kombinací digitální technologie a hraní. A stejně tak jako malované záběry z obrazu při vyprávění příběhu duchy. Rozhodně to bylo originální a působilo to zajímavě. V neposlední řadě pak docela kvalitní hudba. Není to sice klasická hitová muzika, ale do relativně romantické pohádky se hodila. Docela překvapivé překvapení se vyklubalo z obrazovky, tím spíše, že jsem ho dosud neznal. ()
Na levé straně vah byl můj odpor jak k M. Issové, tak i k Molavcové. Na pravé straně vah byl vtip této pohádky, originalita a zajímavě experimentální grafické vychyávky. A jelikož jsem se párkrát upřímně zasmál a Martička zahrála kupodivu docela hezky, váhy se přiklonily k pozitivnímu názoru a výsledný dojem je velice příjemný. ()
Galéria (10)
Fotka © Česká televize
Zaujímavosti (2)
- Martha Issová má v pohádce stejné zelené šaty s růžovými rukávy jako postava Jitky Ježkové v pohádce O třech rytířích, krásné paní a lněné kytli (1996). (ajlonka)
- Natáčení probíhalo na zřícenině hradu Hrádek u Úštěku, známém také jako Helfenburk u Úštěku. (otík)
Reklama