O bílé paní

Je noc a venku zuří taková bouřka, že bílá paní Slavěna místo strašení na hradbách hraje se svým milovaným Tomášem hezky v teple pexeso. Jejich poklidný večer přeruší bouchání na hradní bránu a volání o pomoc. Je to kuchařka Fanynka, kterou pronásledují loupežníci. A protože Fanynka je sirotek a nikoho nemá, bílé paní se jí zželí a společně s Tomášem se rozhodnou, že ji poskytnou přístřeší, stravu a také patřičné vychování. Fanynka jim zase na oplátku slíbí, že bude vařit. Ovšem každému se toto uspořádání nelíbí, například Slavoj, bývalý pán hradu a nyní rytíř zakletý ve své brnění, je zásadně proti všem vetřelcům na svém hradě. Mnoho ovšem nezmůže. Za to, že kdysi odmítl hnout prstem pro Slavěnu a Tomáše, kteří u něj hledali pomoc, se nesmí pohnou ani o milimetr, jinak by se rozpadl na tisíc kousků. Ze Slavěny se stala bílá paní a z chudého malíře Tomáše duch, ale na rozdíl od Slavoje jsou šťastní, protože konečně mohou být spolu. Fanynka se na hradě zabydluje a zdá se, že jejich pohodu nemůže nic narušit. Jenže jsou tu ještě loupežníci a hlavně jejich velitel Borek, který se v ukradeném převleku vloudí na hrad. Nejprve považuje Fanynku za hradní slečnu a má s ní dalekosáhlé plány. Když ale zjistí, jak to vlastně je a co jsou zač Slavěna s Tomášem, rozhodne se vypořádat se strašidly jednou provždy a získat hrad pro sebe a své kumpány. Naštěstí Fanynka má odvážné srdce a pro záchranu bílé paní a Tomáše by udělala cokoli. A navíc získá nečekaného spojence - Slavoje. (oficiálny text distribútora)