Ichi, slepá samurajka

Ichi již od začátku připomíná jak příběhově, tak i postavami Zatôichiho i když trošku předělaného. Výrazně barevně natočený snímek, doprovázení hudbou z Šamisenu. Příběh nikterak nevyniká, ale postavy jsou velice příjemné, kostýmy a prostředí byly velice povedené. Ichi patří mezi dobré filmy, kterým žádný milovník Novodobých Samurajských filmů nepohrdne. Nevýrazná akce, doplněna o táhlé sekvence,nastiňování příběhu hlavních hrdinů a nakonec tragické lásce, celkově mi to celé přišlo jako mix několika filmů co jsem již viděl a snímek jako by se neuměl vykročit tou správnou nohou k nastolení rovnováhy. Dlouho jsem rozvažoval mezi 3 a 4 hvezdičkami, ovšem za kostýmy a některé scény za 4. Kostýmy 80%, Hudba a Prostředí 70%, Herci 80%, Příběh 60 %. = 75 % (09.02.2010)

Ichi (Haruka Ayase) je slepá muzikantka (goze), hrající na shamisen s mečem schovaným ve své slepecké holi, která cestuje Japonskem a hledá svého učitele Zatoichiho. Narodila se slepá a jako dítě ji Zatoichi zachránil a nechal jí v péči slepých muzikantů. Několikrát ji navštívil a naučil ji jeho techniku boje s mečem. Protože je krásná a slepá, je jedním mužem zneužita a vyhoštěna ze svého náhradního domova. Prosí muže, který ji zneužil, aby řekl, že se nic nestalo, ale on odmítne a ona ho při dalším pokusu o zneužití zabije. Vydává se na cestu a chce ještě před tím, než umře, naposledy vidět svého učitele. Při hledání se setkává se zvláštním samurajem, který se jmenuje Toma Fujihira (Takao Osawa) a kvůli incidentu z dětství nedokáže tasit meč. Ichi a Toma se dostanou do vesnice Bito, kde se schyluje k bitvě mezi místní yakuzou a skupinou banditů Banki-na v čele s bossem Banki (Shidō Nakamura). (24.07.2011)

Jako u spousty jiných japonských filmů, i tady je potřeba být připravený na velmi pozvolné tempo vyprávění, typicky asijskou poetiku, kterou nezahluší ani to občasné mečování a křehkou lovestory. Postava Ichi je ztvárněna přesně tak minimalisticky, aby pěkně kontrastovala se skoro divadelním herectvím ostatních. Pokud je na scéně, nespustíte z krásné Haruky oči. U podobně laděného filmu samozřejmě nemůže chybět smyčcový a šamisenový hudební podklad, které tomu utahanému tempu vydatně pomáhá. Dvě hodiny je hodně a pokud někdo čeká, že jde o akční film, takže to bude od rubačky k rubačce, bude zklamaný. Ichi, slepá samurajka, je především příběh o ztrátě, samotě a hledání důvodu proč žít. Jestliže pozitivní myšlení způsobí, že se vám dějí pozitivní věci,... co se děje těm, kteří jsou prodchnuti smutkem? (02.12.2018)

Pro mnohé je to příjemná "kopírka" Samuraje s ženskou postavou v hlavní roli. Pro mě to je "kopírka" která je lepší než Samuraj a to hlavně po příběhové stránce. Motivace a osudy hlavních hrdinů v tomto snímku mi byly mnohem více blízké a takové opravdovější. Velký plus i za to, že Ichi není nepřekonatelná šrotovací mašina, která každého sebelepšího soupeře sejme na jednu ránu, jako právě masér Zatoichi. Tady se, stejně jako třeba Azumi, zapotí, aby zvítězila a je tak mnohem více uvěřitelná. Skutečnost, že její společník, který má díky dávné tragédii problém vytáhnout katanu, je lepším bojovníkem než Ichi mě také mile překvapila. Finálový souboj s výrazným záporákem se mi zde rovněž líbil více, než v Samurajovi, kde jsem celý film čekal na souboj, který měl asi pět vteřin. Budu tedy, jako už celkem často, opět patřit k menšině, ale Ichi si mě získala mnohem více než Samuraj, který je sice velmi solidním filmem, ale emočně o dvě třídy níže. (07.04.2017)

V kráse a šermířských dovednostech se Haruka Ayase hravě vyrovná Aye Ueto i bez pomoci kameramana a střihače. Právě práce kamery v některých soubojích Azumi hodně připomíná, přesto by byla chyba oba filmy přímo porovnávat. Méně akční Ichi sází na až do intimna laděnou pozvolnou osudovou atmosféru (na čemž má podíl postižení hlavní hrdinky) a ačkoliv skloubení těchto elementů nedotahuje zdaleka do konce, jedná se stále o zdařilý novodobý samurajský snímek. (12.04.2009)