Plavec

Teda - videl som už kadečo, mal som pocit, že ma už naozaj nič nemôže nejak extra vykoľajiť a vyviesť z miery, prekvapiť a zmiasť... no tento film mi ukázal, ako veľmi som sa mýlil. Čudne surealisticky poňatý Plavec, na ktorom sa bez pochyby čas už značne podpísal, je v niečom magicky smiešny a v niečom nepredvídateľne čarovný, zároveň veľmi divný a miestami skutočne nechcene humorný - a potom zasa nepatrične poetický.. potom zasa morálne veľmi sporný... a napokon prekvapivo hlboký, pričom si stále udržuje akúsi naivitu až insitnosť... Skrátka, pre mňa osobne ešte žiaden film tak strašne nezapadal do žiadnej "škatuľky", vymyká sa akýmkoľvek "racionálnym" hodnoteniam a pokusom o priradenie počtu hviezdičiek; (03.05.2014)

Projasněný imaginistický snímek potvrzuje, že se skutečnost zvýznamňuje a ospravedlňuje ve své slasti i krutosti jen jedinečným lidským vhledem. V tom rytmickém sauntering, které podstupuje ten vnímavý (polo)nahý člověk, se záhy odhalí, že ona plavba, kterou se vydává k domovu, se neobejde bez nebezpečné chůze, při níž je nejzranitelnější a která míjí jeho vysněný cíl již prvním tempem, jak to signalizuje i vzrůstající chlad, který se postupně přenáší i na diváka... Přes očekávatelné ztroskotání se každý bazén zvýznamní odlišně založeným dialogem a otevře tu odbytě vytištěnou knihu jménem Život pokaždé na jiné stránce. Číst se dá odkudkoliv a tedy nevím, zda Plavec pojednává spíše o síle snu, anebo o moci ponížení, která prohloubí lítost nad nesmazatelnými minulými stopami: hrdina utvrzuje svá dávná přátelství, křísí své licoměrné milenecké svazky, své zrady, i vzdouvá nové vlny milostných erupcí, čerstvých lží – a souběžně prochládající ustupuje ze svých snových pozic, smršťuje se mezi ubožáky, po jejichž zbytných šíjích kdysi kráčel ke své budoucnosti. Vedle toho všeho ovšem Plavec pojednává i o vodě a její obrodné síle. Plavání, společné plavání, odkazuje k tomu nejprvotnějšímu lidskému pohybu – k hlubokému splývání v sladké temnotě matčina lůna, jehož jsou maloměstské bazény ironickou parafrází. Ned se proplavává falešnými ztracenými ráji až k tomu svému. Každá voda ho pojímá jako ztraceného, jen ta poslední, nezachytitelná, vtělená deštěm, již jen odplavuje jeho naděje... (25.03.2018)

Plavec je úžasnou sondou do života muža, ktorý chce navštíviť manželku s dcérami a zvolí si netradičnú metódu. Všetko konanie sa zbiera do záverečnej pointy, čo je možno pre niekoho málo, ale mňa zaujala predovšetkým tá cesta a postupné odhaľovanie vlastnej minulosti, ktorú síce hlavný hrdina pozná, ale zrejme si ju nedokáže uvedomovať. Burt Lancaster podáva poctivý civilný výkon, svoj film odohrá v plavkách alebo holým zadkom, čo je tiež istým spôsobom výnimočné. Vynimočná je aj kamera, ktorá sa púšťa do nádherných obrazov a s pomocou hudby znásobuje cestu hlavného hrdinu. (31.01.2022)

When you talk about "The Swimmer", will you talk about yourself? Ne, ale budu mluvit o tom, jak Plavec pět dekád od svého vzniku zažívá malou renesanci jakožto předobraz Dona Drapera; synonymu výrazu "komplexní živoucí rozháraný charakter s démony". Zcela oprávněně, jelikož i po všech těch dekádách není Plavec o nic méně aktuální než v době vzniku. A to i když nejste okouzlující hřešící tatík za zenitem od americké idylické rodinky z předměstí, užívající si s paninkami z okolí, než se večer pokorně vrací domů. Škoda, že ona vyprázdněná fasáda "amerických úsměvů a zahradních víkendových party" přešlapuje poněkud na místě a (vy)drží celou polovinu stopáže. Měla se začít rozpadat mnohem dříve, protože ve druhé polovině, s každým přibývajícím bazénem, smočením a větším ponořením do hlubin surrealična, je to lepší a lepší. Až je to během finálních bazénů zdaleka nejlepší z obdobného ranku snímků. (13.05.2020)

Je legrační číst na csfd komentáře některých uživatelů o tom, jak je Logan - Wolverine depresivní film. WTF, pravím! Vždyť je to nesmysl. Proč o tom mluvím právě zde? Ihned vysvětlím. Plavce jsem viděl (díky panu Jindrosovi) až teď, i když je ten film stejně starý jako já. A Burt Lancaster je v něm jen o několik málo let starší. Možná právě proto jsem mu docela dobře rozuměl. Je to metaforický příběh nostalgického muže uvězněného ve vlastní minulosti. Muže, odmítajícího přijmout fakt, že věci a lidé kolem něj se nenávratně mění. Muže, který plave domů. Pětihvězdičkový snímek, který je tak smutný a depresivní, že jsem mu dal ty hvězdičky málem jenom tři. Srovnávat to s posledním Wolverinem, tím vesele vražedným akčním kouskem, je samozřejmě holý nesmysl. Ale jestli je nějaký film, který si kvůli jeho depresivnosti jen tak znovu nedám, není to Logan (viz komentář KevSpy a několika dalších v profilu toho filmu), ale právě The Swimmer. I když... Nikdy neříkej nikdy. Jenomže... Nevstoupíš dvakrát do Lucinda River. (12.04.2017)