Sucker Punch

Sucker Punch je akoby kombináciou dekadentného muzikálu a tupej videohernej adaptácie. Stojí na príbehovej kostre odohrávajúcej sa v „realite“, z ktorej si odbieha do muzikálových čísiel (videoherných levelov). Príbehová kostra však nefunguje a je tu iba preto, aby držala pokope odskoky do fantazijných akčných úletov. A tieto úlety, v ktorých hrdinky likvidujú nacistov, ninjov, drakov a orkov z Pána prsteňov či robotov z Ja, robot, nefungujú dlhšie než prvých desať minút, pretože sú iba vizuálnou exhibíciou bez akejkoľvek inovácie. Dokonca aj s Tarantinovym Kill Bill sa tu nájde podoba v stavbe scenáru – ale Tarantino je holt „trochu“ lepší scenárista než Snyder – jeho príbehová kostra bola jednak pevnejšia, a hlavne ju jednotlivé epizódkové odskoky ešte rozvíjali. To, z čoho je zlepený Sucker Punch, je samoúčelné, nezmyselné a o ničom. Popkultúrna zlátanina, ktorá musela zaváňať jasným prúserom už na papieri. (24.03.2011)

No pro Snydera pravdepodobne splnenej sen, ostatne napsal to, reziroval to a jeste to produkoval. No a pro divaka, zalezi, jak ste naladeny, bud si budete rikat, co to je za nesmyslnou fantasmagorii a nebo si budete uzivat sceny, kteryste vzdycky chteli videt, jen nikdo nemel koule je natocit. Filmu trochu ubira pristupnost, takze necekejte zadny potoky krve, ale i tak o zabijeni neni nouze. V jadru de vlastne o utekarskej film, parta holek chce zdrhnout z blazince a potrebuje ziskat nekolik veci typu mapa nebo klice. Bohuzel krome tohohle zakladu to moc nedava smysl, Snyder film vypravi ve trech rovinach, mame tu posmournej blazinec, kde musi holky loupat brambory a drhnout podlahu, zaroven ale vymyslenej svet, kde jsou vsechny tanecnice v necem na zpusob bordelu. A vetsina deje se odehrava tady, holky planujou jak utect a pri kazdy akci se dej prepne do jeste vic vymyslenyho sveta. A to je prave ta cast, kde Snyder nejvic boduje. Naprosty audiovizualni orgie, hudba ohulena na maximum, dokonaly triky, super cool zabery a spomalovacky. Tady je vsechno, co ste kdy chteli videt, zensky, spis vypadajici jak skolacky, v kratkejch sukynkach a upnutejch trickach s mecema, samopalama a granatama bojujici s obrovskejma samurajema, robotama, nackama, zombikama, drakama. Bojuje se v druhy svetovy, ve stredoveku, v budoucnosti a mrtvoly jdou do stovek. Bohuzel kdyz se clovek zmlsa temahle orgiema a pak se dej presune zas do blazince, vypada to pak trochu jako nudna konverzacka. Zensky jsou sice sexy, ale ne zas tak moc, aby obstali jen kdyz stoji v spinavejch hadrech, herecky jsou spis podprumerny a hlavni hrdinka se tvari tak desne utrapene, ze sem mel chut ji profackovat. Navic tyhle ultimatni bitky jsou ve filmu vysvetleny jako jakysi tancovani hlavni hrdinky pro odvedeni pozornosti. Proste logiku v tom moc nehledejte. Co se tyce zaveru, ten je znacne stupidni a docela me nasral. Celkove ale idealni film na relaxaci, vypnout mozek, vzdy preckat tech par nudnejch scen a uzivat si tu desnou naloz. Za me slusny 4* a Snyder opet boduje. (19.04.2011)

Naprosto, ale naprosto stupidní pí****, která však z asi 70% obsahuje tak neskutečně úžasný akční a vizuální orgie, že to i bez 3D bere dech... Takoví "Čárlího Andílci stokrát ještě blbější", ale s neuvěřielně dokonalýma scénama, kdy holky bez střihu (!!!!!!!!) mordují stovky nepřátel střelnými, sečnými a bodnými zbraněmi, kamera poletuje mezi nimi, zabírá jednotlivé detaily, plynule najíždí na jednotlivé souboje a zase odjíždí jinam ... Prostě v tomhle nemám slov!! Žádnej divokej střih, vizuálně a animačně úžasná podívaná. Souboj v zákopech a ve vlaku mi fakt nakopal prdel, ... Protože jsem obrovskej fanda akčních filmů a martial arts filmů, tak dávám takový hodnocení (jedna * je za hudební doprovod ...) ... Jinak je to ale srajda na desátou a to ještě v jistých momentech myšlena snad vážně!! Ale nechme to být, prostě akční orgie, nic víc ... (01.04.2011)

Where is Zack´s Mind? O čem sní Snyderovy holčičky před lobotomii? Zprvu krutě snové andělské ozvy, kdy první desetiminutovka vydá maximum za celý film, který se jí už po zbytek stopáž marně (ne)snaží dohonit. V realitě proklatě sexy panenky, ale ve fantaskní rovině figurky vyzbrojené obrovskými penisy, kterými bez ustání a do roztrhání těla máchají nemotorně kolem sebe, jenže z toho milý Snydere sladké sny rozhodně neupředeš! Sucker Punch mohla být fantasy variace na Moulin Rouge, kde za každou mříží šlo do diváka prát Because We can can can. Vykřičený kabaret rozprostírající se na tom nejnečekanějším místě – v útrobách psychiatrické léčebny. Ale ani oči hlavní hrdinky, skrz ně vede cesta do jiných světů, tentokrát nestačily na to, aby utáhly celý tenhle neskutečný (animovaný) bordel do zdárného konce. Pod tím vším vizuálním nánosem potenciál JE, i myšlenkově jde Sucker Punch poměrně chytře do hloubky, ale zápory a scénáristické výstřelky převyšují klady. Snydere never sing me to slep like that. (Febio Fest 2011) (26.03.2011)

„We are the main attraction.“ Ženské (a) zbraně aneb Jedna za všechny, všechny za jednu. Sucker Punch je nečekaně záludný film s více vrstvami, než kolik nám jich je skutečně odhaleno. Namísto klasického požitku z žánrové podívané (z dívání se, zejména mužského, jež je v dialozích přímo zmiňováno a zvýrazňováno divadelním „orámováním“) nabízí Sucker Punch podobné vyžití jako videohry, jenže nás nejen zbavuje moci nad hrou, ale v závěru navíc radikálně mění princip, na němž hry stojí. Čtvrtá mise není splněná, resp. je, ale podle jiných pravidel než mise předchozí, což by u videohry znamenalo osvojit si za běhu nový herní mechanismus. Nemluvě o změně hráče/avatara, vycházející ovšem ze struktury vyprávění a podložené indiciemi v mizanscéně (plakát s nápisem My Dream is Yours). Sucker Punch nevyužívá videoherního vyprávění jenom na třetí ze svých rovin (kde jsou kromě úvodního brífinku přítomny i finální cutscény, během nichž hráč ztrácí kontrolu nad ovládanou postavou; některé pohyby hrdinek a úhly kamery se během akčních scén stejně jako ve hrách opakují; za pozornost též stojí, že dívky mají během akce na hlavách headsety, jako kdyby byly zároveň herními charaktery i hráčkami). Silně ovlivněné videohrami je vyprávění od začátku (deadline, tutoriál a čtyři mise s cílem získat čtyři objekty) a jeho struktura s několika prostupnými levely je velmi inspirativní pro všemožné interpretace. Teprve během druhého zhlédnutí mě trklo, že Babydoll vlastně plní jenom funkci interface, prostředku k interakci s herním světem. Videohrami nasáklý film ale zároveň dochází k závěru, že nelze neustále unikat do stále méně reálných světů (v tom třetí není žádná krev a nejvíc se blyští). Radost ze sledování našlapaného bijáku s křehkými lolitkami a obřími monstry se tak pádem mísí s lehce provinilými pocity. Abych si konečně udělal jasno, nakolik drzý/odvážný, nebo naopak nedomyšlený/chaotický film to je, budu jej zřejmě muset vidět potřetí. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, imf, kiddo, JFL, Botič, selviskhed, Nautila (03.04.2011)