Blue.Shark

Nelze popsat slovy.

Znáte ten pocit, když máte po třech a půl hodinách fascinujících scenérií, nervydrásajících bojů, emotivních scén a dokonalého příběhu pocit, že jste rovněž nesli Prsten? Ne? Pak je mi nesmírně líto, že nikdy neprožijete to, co já. Slova totiž nedokážou vystihnout tohle mistrovské dílo.

Mistrovská práce stejně jako u Společenstva Prstenu. Z nějakého důvodu o maličký kousíček horší, než Společenstvo...pravděpodobně kvůli skákání mezi dějovými liniemi. Ale to bohatě vynahrazuje první megaepicky kulervoucí bitva, kterou jsem v životě viděl. Bitvu u Helmova Žlebu budu mít před očima už navždy. Další slova už jsou zbytečná.

Dokonalé Sci-Fi. Se slzou v oku musím říct, že jsem konečně viděl Director's cut a jsem absolutně u vytržení. Tenhle film je právem nazývaný legendou, protože má neotřelý a naprosto skvěle podaný příběh, skvělou hudbu (přestože se většinou skládá z variací hlavního tématu), na svou dobu nádherné efekty, které však ani dnes neurazí...a už nemůžu dál jmenovat, protože na tomhle filmu je téměř všechno přivedeno k dokonalosti. Viděl jsem ho už tolikrát, že to ani nespočítám a přece jen se mi pořád líbí. A Arnold, to je kapitola sama pro sebe - Terminátor mu prostě padl skvěle.

Inu, všechno je jednou poprvé. A tak se najednou stalo, že jsem po záplavě ničím nevyčnívajících filmů z poslední doby zašel na Dunu, která mi připomněla, jaké to je, být z něčeho absolutně nadšený, být převálcovaný audiovizuálem a hudbou, být neschopný udržet se v křesle. Poprvé v životě jdu na film do kina podruhé. Villeneuve (skoro) zvládnul nemožné. Kniha se na plátno nikdy nedá přenést v celé její kráse, ale on se přiblížil asi tak, jako Jackson před drahnými lety s Pánem Prstenů. A co, že tam není všechno, je mi to bez pardonu u prdele. Duna je přehlídka velkoleposti, která má moc absolutně pohltit diváka. Někdo se konečně odvážil zmírnit tempo, takže vám nevybuchuje do ksichtu každou vteřinu auto. Film rozvážně odhaluje zákonitosti světa a pomrkává na vás s tím, co přijde, i co nepřijde. Je tu absolutní nedostatek debilních dialogů a zbytečných scén. Všechno je propojené do pancéřově pevného celku, který vás na konci vyplivne dychtící po další dávce k dokonalosti vypulírované velkoleposti, co netlačí na pilu a přesto dokáže vyprávět příběh. Hlavní silou Duny je asi to, že na ni nekoukáte, ale doslova ji dokážete cítit. A jak mě Zimmer vždycky tak trochu sral svou okamžitou rozpoznatelností díky autistovi mlátícím hlavou do parníkového klaksonu, tady je to skutečně o něčem jiném. Jo a Chalamet je přes prvopočáteční skepsi fakt kurva dobrej Paul.

Nekompromisní nářez, který vyplnil prázdné místo mezi mými oblíbenými akčními filmy. Moc se mi zamlouvá nevinný způsob, jakým se film rozjíždí a nakonec se opravdu skvěle roztočí do plných obrátek. Humor mi byl velice blízký, R-kové scény měly správný říz a Hit-Girl pořádně nakopávala zadky. A co víc, akční scény, při kterých jsem nadšením vyskakoval ze židle, jsou velice zdařilé a mnou tolik nenáviděné provazy nejsou nijak vidět. Určitě se najdou tací, kteří budou nadávat na "dětičky hrající si na hrdiny", ale těm se my ostatní, co rádi trochu popustíme uzdu své fantazie, aniž bychom se museli bát o své duševní zdraví, můžeme s chutí vysmát. Proto si neodpustím malé: "Ha, Ha!" :)

Spoilery: Neuvěřitelné! Famózní! Přestože jsem film prošvihl v kině, i u TV jsem hýkal nadšením nad akčním nářezem, brada mi padala k zemi z fantastických změn prostředí a v krku jsem cítil knedlík při závěrečných scénách. Nutno podotknout, že hudba je vybrána přímo mistrovsky a částečně také kvůli ní jsem měl kolikrát problém, abych zůstal sedět v křesle. Nejlepší na tom všem je, že Zack Snyder veškeré dění zvolil tak, aby to dávalo perfektní smysl. Baby Doll se zbláznila a šéf blázince s ní dělá kdovíco...aby nad tím nemusela přemýšlet, uteče do reality, kde se nachází v "luxusním" nevěstinci. Protože ale musí tančit, uteče si ještě dále a celé to vnímá jako souboj sebe a svých kolegyň proti různým protivníkům. Jde mi o to, že ať se v těch absolutně snových sekvencích děje cokoliv, dává to perfektní smysl - ta holka je blázen...a když se mi může zdát sen o létání, proč by se někomu nemohlo zdát něco podobného Sucker Punch? Nehledím na to, že je to interpretace tance, což ne každému dojde. Tady jde všechen můj vkus pro reálnost stranou, což se často nestává. Je tu také další stránka věci - kdo se nezkusí vcítit do Baby Doll (a touto schopností dnes moc lidí neoplývá), ten Sucker Punch krátkozrace označí za ego honící film a akční slátaninu všeho možného i nemožného. Smutné je, že takových lidí je většina, a když se něco jen trochu liší od zažitých standardů, hned je to špatné a blbost a Snyderova masturbace nad sexy školačkami. Tenhle skvost je mix ze řetězu utržené akce, fantastických prostředí a psychologického thrilleru. K tomu je nutno připočítat rovněž skvělou kameru a zpomalené sekvence, které nepůsobí samoúčelně, jako třeba v posledním Resident Evil, ale vyloženě umělecky. Navíc si po několikanásobném shlédnutí všímám různých detailů, které provazují jednotlivé úrovně filmu (a ještě se nepovedlo, abych se nudil). Sucker Punch je také klenot mezi grafickými orgiemi posledních let...a Emily Browning je kočka :)) Plný počet za zatím největší překvapení a bombu roku (ne-li posledních pěti let).

Film, o kterém si řeknete, že nemá co nabídnout, ale opak je pravdou; film je to totiž geniální. Zdánlivě poněkud ohranou zápletku Wright dokázal podat hrozně "cool". Nápad s herními prvky - nebo jak jinak to nazvat - je výtečný a tak nějak dolaďuje atmosféru filmu. Hudba je jednoznačně mým uším lahodící (nejvíce mě nadchla Black Sheep, na které jsem se okamžitě stal závislý) a skvěle se hodící do příslušných scén, a souboje, i když poněkud provazovité a odlehčené, byly prostě stylově podané. Herci mi byli také velice sympatičtí, tedy až na divnou číňanku :)). Suchých vtipů, Wrightovi tak vlastních, je zde přítomno mnoho a já si je okamžitě zamiloval, stejně jako u jeho ostatních filmů. Jako celek se film musí brát s nadhledem. Když tohle člověk zvládne, zapůsobí to na něj stejně jako na mě - úchvatně. Scott Pilgrim si zasluhuje 5*. Nic víc, nic míň.

Setsakramentská jízda, která na první shlédnutí nutně každého odzbrojí. Zvraty podáváné během filmu jsou šokující a nevídané. Od začátku divák neví, kde mu hlava stojí a nedokáže si utřídit názor na to, co se ve filmu právě děje. A to se stává málokdy. Jen škoda, že si člověk film naplno vychutná pouze poprvé. Když už víte, co přijde, není to ani zdaleka tak skvělé a odzbrojující, jako předtím. Leonardo DiCaprio podal skvělý výkon a ač ho vyloženě nemám rád od dob Titaniku, pomalu, ale jistě měním názor. Je vidět, že dokáže hrát i něco jiného, než zamilované vesničany, a v této temné roli mu to sluší o hodně víc.

Fire Walk with Me byl film o poznání drsnější, než seriál Twin Peaks. Vzhledem ke skoro stoprocentní absenci humoru také působí výrazně hororověji, než seriál...a Bob je opravdu strašidelný hnusák. Každopádně ale musím říct, že ať jsem čekal od života Laury cokoliv, byl to ve srovnání se "skutečností" jen čajíček. Sheryl Lee zahrála Lauru natolik přesvědčivě, že se musím ptát, jestli taky nebyla sjetá, nebo tak něco? Nevěřil jsem, že je něco takového možné...panika, strach, chtíč, všechno tak přesvědčivé. Neuvěřitelné. A potom je tu fakt, že jsem to zase nepochopil. Na konci seriálu jsem si byl téměř jistý, že jsem většinu věcí pochopil...a film mě dost svérázným způsobem vyvedl z omylu a pro jistotu mě ještě párkrát proplesknul. Budu muset někoho z mého okolí donutit k shlédnutí, protože dokud s někým nerozeberu Twin Peaks záhadu po záhadě, tak nejspíš neusnu. Edit: ještě jsem pro doplnění zážitku přečetl knihu "The Secret Diary of Laura Palmer", která je přepisem seriálového deníku Laury. Tím se můj emocionální zážitek ještě prohlubuje, protože ukazuje Lauřinu proměnu, její život. Tuhle kombinaci shledávám neobyčejně silnou, avšak pro mě o to více matoucí, protože cítím, že mi pořád něco uniká a hlavně nemůžu dojít k uspokojivému vysvětlení kdo je sakra BOB! Také si teď připadám jako Laura - dal bych si další dávku Twin Peaks, ale už prostě nemám! Sakra práce, že jsem na to vůbec koukal!