Pražské jaro 1968

Dokument, který díky tomu, že jsou události nahlíženy "rakouskou optikou", i informovanému diváku přinese poměrně dost neznámých informací. Hrané pasáže ovšem opravdu nejsou nic moc a mj. opět dokládají, že Jan Hrušínský není zrovna dvakrát dobrý herec... Celkový dojem: 65% PS: Mimochodem existuje TV film (tuším britský či americký), natočený někdy v osmdesátých letech podle knihy Zdenka Mlynáře "Mráz přichází z Kremlu". Bohužel se mi ho zde nepodařilo jakkoli dohledat, ale rozhodně zpracovává téma podstatně lépe, než hrané pasáže tohoto dokumentu... (24.08.2010)

Hodně moderně vyhlížející rakouský dokument složený z autentických dobových materiálů a hraných pasáží. Hrané rekonstrukce jsou silnou devizou tohoto dokumentárního snímku - Jan Hrušínský v roli Alexandra Dubčeka je přesvědčivý (i když jeho ruština je divná...ale kdo ví, třeba taková skutečně byla...) a zvláště ke konci filmu mají i potřebný dramatický náboj (silné scény např. z jednání v Čierné nad Tisou či při zajímání ústředního výboru jednotkou sovětských výsadkářů a jeho následné internaci...). ORF tak jde cestou, jakou už před lety prošlapalo třeba HBO ve svých vynikajících hraných dokumentech (nebo stačí připomenout výborné hrané francouzské Mýty a fakta historie). Autentické materiály zase přinášejí řadu cenných svědectví - záznam posledního vysílání ČST z brněnského studia podpořený apelem, aby po jejich odmlčení zařazovala rakouská veřejnoprávní televize zprávy v češtině, interní příkaz Vídně neudělovat československým státním občanům žádná rakouská víza a s tím spojený hrdinný postoj rakouského velvyslance Rudolfa Kirschlägra oznamující Vídni, že jeho svědomí mu asi neumožní se nařízením řídit...). Trochu alibisticky vyzněly jen doušky o nezastupitelné úloze rakouské veřejnoprávní televize a o její výjimečnosti, bylo pikantní slyšet to z úst zaměstnanců ORF:-) Každopádně obava Rakušanů, že budou sami obsazeni, a s tím spojené přesuny vojsk, to je pro mne nóvum. Stejně jako Orwellovský newspeak při uzavřených rozhovorech v Moskvě, kdy vojenská invaze do ČSSR byla i v politickém soukromí stále posílením svobody československého lidu... Podobné filmy: Spřízněni volbou, Československé jaro 1968, Zmatek (07.10.2008)

Vynikající rakouský pořad má právě to, co postrádá v jubilejním roce většina domácí produkce: šťávu a přesvědčivost. Precizně nastudované, dnes dostupné historické prameny ukazují Dubčeka jako státníka, který se až pronikavě odlišil od svých zbabělých předchůdců ve funkci prvního nomenklaturního komunisty. Fakt, že Dubček perfektně ovládal ruštinu, je znám; prožil v sovětské říši prvních téměř šestnáct let života. Ještě zajímavější jsou ohlasy rakouských osmašedesátníků a pozoruhodné, lidsky strhující stanovisko budoucího rakouského spolkového prezidenta Rudolfa Kirschlägra. Jan Hrušínský přesvědčil o svém hereckém talentu a vytvořil přesvědčivý portrét vynikajícího slovenského politika-Evropana. Mimořádně zajímavý je i vnitrorakouský pohled; zejména to platí o anšlusové reminiscenci na na březen 1938, kdy Rakušané kapitulovali před Hitlerem bez jediného výstřelua deklarované odhodlání bránit se případnému útoku okupačních vojsk Varšavské smlouvy na rakouské území (jinou věcí je, co by Rakušané dělali, pokud by k útoku opravdu došlo). Ještě pozoruhodnější je postoj vůdčích osobností ÖRT Zilka a ostatních; jejich dojetí událostmi Pražského jara (Ledna) naznačuje, že nejsme s to docenit pozitivní přínos těchto dnů asi tak jako tomu kdysi bylo s prvorepublikovou tradicí. Vcelku jsme viděli - o tom není pochyb - mimořádně zdařilý publicistický dokumentární pořad, přibližující události Ledna a Pražského jara z pohledu, v němž vyniká velikost a světovost těchto těchto vrcholných okamžiků našich novodobých dějin. Slova brněnského televizního redaktora "Jsem komunista, ale teď nejde o to, kdo je a kdo není komunista, teď jde o všechno" určená jako prosba o pomoc našim jižním sousedům a v té době blízkým přátelům, vystihují asi nejlépe mravní étos nejen průběhu, ale i dějinného odkazu velkého a ojedinělého pokusu o demokratické překonání komunistického režimu. Přesvědčivá symbolická sonda, vyslaná rakouskými tvůrci v ústrety českému divákovi, víc než splnila své určené poslání. (07.10.2008)

Pohľady zvonka, pokiaľ nepapagájujú predžuté verzie historických udalostí majú šancu ukázať niečo, čo zvnútra nevidíme. Igi B. správne pripomína, že dokument stráca hranými scénkami na autenticite, to ale nebrzdí možnosť dozvedieť sa niečo o tom, ako udalosti v 68 vnímali a vnímajú Rakúšania (toto nebolo dohrávané). Mimochodom úcta k Dubčekovmu postoju a k atmosfére prebudenej slobody, ktorá prebehla celou česko-slovenskou spoločnosťou, je vo svete oveľa väčššia ako doma. Zväčša sa tu píše len o skrachovanom komunistovi, ktorý veril falošnej idei a o neúspešnom pokuse reformovať nereformovateľné. Opýtajte sa ale svojich rodičov, ako sa v tých časoch cítili, čo prežívali. Ja mám z týchto spomienok, kombinovaných čítaním vtedajšej dobovej tlače pocit, že Euforion, aký trval nielen v 1968 ale cca od druhej polovice 60. rokov až do obsadenia ČSSR vojskami Varšavskej zmluvy (s čestnou výnimkou Rumunska) tu nebol ani v roku 1989. A už vôbec nie po. (08.10.2008)

O jednom nešťastném období naší vlasti, tak tragickém, že ještě dnes a v budoucnu mnoho generací bude jím postiženo...! (23.08.2010)

Moc dobrá spolupráce Rakušanů a Čechů. Profesionálně odvedený dokument, se spoustou zajímavých záběrů a informací, pozoruhodný hlavně tím pohledem za strany našeho jižního souseda. Povedly se i hrané pasáže s našimi herci, které přibližují okamžiky jednání československých politiků se Sověty. Jan Hrušínský předváděl dost věrohodně Dubčekovu postupující únavu a bezmocnost, s jakou se potýkal se stále tvrdšími výpady spřáteleného imperátora, tedy soudruha Brežněva. Na archivních záběrech jsem si znovu připomněla Dubčekův naivní a dobrosrdečný úsměv, který jsem od té doby u žádného politika neviděla, a který určitě hodně přispěl k tomu, že ho tehdy většina národa milovala. (14.02.2017)

Alespoň trochu informovanému Čechovi nedají faktografické údaje o dění v Praze za tzv. pražského jara v stejnojmenném dokumentu nic extra navíc. Na druhou stranu, nedávno jsem viděl smutnou anketu mezi středo- a vysokoškoláky, která ukázala, že těch "průměrně informovaných" ani mezi studenty není moc. Nevím, jak moc se na tom podepisuje nezájem české mládeže o naše dějiny a nakolik jde o dluh nedostatečného odstupu od dob komunismu, se kterým nejsou schopni se naši učitelé vypořádat. Hodně mých vrstevníků popisuje, že na školách se v dějepise k druhé polovině dvacátého století vůbec nedostali, protože jejich vyučující nebyli schopní nebo nechtěli o době, kdy sami vyrůstali, mluvit. Pro mě byly ale cenné informace o pohledu z rakouské strany. Bylo pozoruhodné sledovat, jak se se situací v Československu vypořádávali naši sousedé. Zejména pokud šlo o dobu podzimní invaze vojsk Varšavské smlouvy. Druhou, možná ještě zajímavější výpověď dává dokument hranými rekonstrukcemi (Hrušínský byl vynikající!), které mi pomohly si uvědomit, jakému tlaku byl Dubček po celou dobu uvolnění poměrů vystaven. O to víc obdivuju jeho odvahu a jen marně přemýšlím, proč se stále mluví o tom, zda postavit Benešovi sochu, když Alexandr Dubček by takovou připomínku osobní statečnosti zasluhoval zcela nesporně. (23.08.2010)

Docela zajímavý dokument. Jenom je trochu škoda, že to bylo dělaný ze zahraničního pohledu a tolik tam byla zdůrazňovaná úloha rakouské televize ORF, ale na druhou stranu hodně věcí bylo zjednodušeno. (např. Kde by padla nějaká zmínka o Indrovi, Bilľakovi a dalších stalinistických zvatelích a kolaborantech? Ani slovo. A díky tomu potom působí věta toho estébáka, co přišel na ÚV "zatýkám vás jménem revolučního tribunálu" poměrně nelogicky. Naprosto stranou jsou tedy ponechány všechny snahy kolaborantů o ustanovení rolnicko-dělnické vlády, brutálně stručné je to jednání v Moskvě, zcela přehlédnutá je postava Ludvíka Svobody a takto bych mohl vyjmenovávat do nekonečna. Dokument se prostě zaměřuje pouze na Dubčeka a zcela opomíjí stalinisty na jedné straně a upozaďuje reformisty na straně druhé, což je škoda). ___ No ale když odhlédnu od těchto bodů, tak je dokument jako celek velice působivým svědectvím o Pražském jaru a o srpnové tragédii. __ ty hrané pasáže byly docela dobře udělaný, ale zase strašně zjednodušený, ti herci se mi většinou na role příliš nehodili (Brežněv např. vypadal jako docela hodnej a férovej chlap a rozhodně ne jako ta svině prvního formátu, jakou ve skutečnosti byl), no a o tom, že Dubček mluvil česky a ne slovensky ani nemluvě. __ Škoda, že podobný hraný dokument anebo rovnou film zabývající se srpnovými událostmi z pohledu reformních komunistů nevznikl i u nás. (08.11.2010)

Výborný "dokument" i přes několik vad. Divím se například, že nikomu zde nevadilo, že Dubček, byť sehraný poměrně dobře Janem Hrušinským, mluví česky a nikoliv slovensky! (02.12.2008)

Tak trochu nevídaný náhled na Pražské jaro z pohledu našich jižních sousedů, kteří pomohli rozšířit, vyslat, zaznamenat myšlenky, událnosti a pozdější intervenci vojsk SSSR, kterou díky ORF mohl odsoudit celý demokratický (i nedemokretický) svět. Za vidění to stojí už jen kvůli hlášce z Platóna. To je tak ke kladům, teď k těm záporům, a že je jich dost. Tak hlavně, jedná se o nesmírně povrchní záležistost, která prostě pomíjí fakt, že Dubček byl naivní blbec, díky kterému lidé podlehli krásné iluzi, "že by to třeba šlo"....jenže nešlo. Dubček zamlčoval, zamlžoval výsledky jednání Brežněvem, nebo je uplně převracel. Je strašná škoda, že se nenatočí dokument spíše o jeho idiocii, který by národ vyvedl z oné klámné představy o minulosti, která tolik utváří naší přítomnost. Tohle dílo proto nemohu hodnoti kladně, neboť k té představě přispívá lvím podílem, což je prostě špatně. Tenlhe trochu rakouský pohled je jistě zajímavý, ale mě připadá zbytečný a zktreslující, člověk pak rád uvěří v podporu ze západu, jenže faktem je, že o destabilizaci východního bloku nikdo nestál. Škoda, že se tahle reformní akce neudála v roce 1956, protože pak i já bych možná naivně uvěřila v možnou změnu, jenže faktem je, že v té době u nás byl totální totáč, ve kterém nikdo po změně netoužil, narozdíl od Polska a od Maďarska. No nic, už mlčim, jelikož tohle by vydalo na knihu. Prostě nevěřte všemu, nepodléhejte iluzi a tedy nezavírejte oči před realitou. (23.08.2010)

V cajku dokument. Neviděl jsem ho celý, třeba bych přihodil hvězdu. (09.05.2009)

Rozumím tomu, na co poukazuje a co kritizuje igi B.Sračka se z tohoto tématu dá vyrobit snadno.Ono to bylo takové téma.Ale takové i jiné byly i pohledy a jednání.Je-li na počátku dobrý pokud o cosi, co je z gruntu nemožné, tedy reformovat komunismus, muselo nutně dojít k tomu, k čemu došlo.Tahle skutečnost nijak nesnižuje odpornost jednání bratrských států s výjimkou Rumunska.Jak se od 68.roku vzdalujeme, tak se to pomalu rozplývá do obrysů, které dobře ukazuje tenhle film.Nejnebezpečnější pro hodnocení historie je čas.Bizarní, není-liž pravda. (24.08.2010)

Dobře udělaný dokument, jenž na Pražské jaro 68 se dívá osvěžujícím rakouským pohledem. (24.08.2010)

Výbornej dokument, ze kterýho sem se dověděl zase pár novinek. Bohužel hraný pasáže mi tady přišly trošku na škodu. (08.09.2010)

Zpočátku zajímavý pohled na to, jak nám přišel velký Ivan pomoci od kontrarevolucionářů, postupně ale spíše povídání o tom, co už dávno víme. (18.12.2012)

Podobných dokumentů je v poslední době přehršel. Ovšem mám pocit, že se na ně díváme jen my, kteří tu celou bolševickou taškařici v 68 roce známe nazpaměť. A to i s tím slavným vpádem primitivních kámošů představitelů socialismu s nelidskou tváří.Koho by to mělo zajímat ten na to kašle... (09.10.2008)

Docela fajn (hlavně rekonstrukce rozhovorů), ale mrzí mě, že tvůrci nezmínili dosti podstatné věci jako např. moskevské protokoly, či pendrekový zákon... (27.03.2009)

Velmi dobře zpracovaný dokument o událostech, které nikdy neměly nastat. Poutavě popisuje jednu z nejsmutnějších kapitol naší novodobé historie a navíc přidává přeshraniční pohled našeho jižního soudeda. Nejvíce si na tomto dokumentu cením dobových záběrů a zpovědí lidí, kteří si tímto peklem prošli. (13.06.2011)

Musím říct, že sem mile překvapen, tvůrci tohoto hraného dokumentu se dokázali plně vžít do naší tíživé situace, i když to v roce 1968 nevyšlo podle představ, byl již postaven základ na kterém se urputně pokračovalo o 20 let později. Dubček měl dobré nápady, ale bohužel pro český národ bojovník z Kavkazu Brežněv si stál za svým, a to když si najdete jeho rozhovor o tom jak je nutné dbát o svět v míru, a že si přeje aby nezažily mladší generace to co on (myslel dobu, kdy všude rachotily tanky) tak tohle rozhodnutí na vojenskou intervenci jen potvrzuje falešnou tvář. Hrušínský zahrál Dubčeka skvěle, i ta atmosféra strachu je tak realisticky vykreslena, až sem si pomalu připadal chvilkami v roce 1968. (06.04.2011)