Agnus dei

Hoď kamenem kdo jsi bez viny......asi tak k těm, kdo jednoduše zatracují matku představenou. Těžká doba, těžká rozhodnutí, těžký vnitřní boj všech zúčastněných, pocity viny, beznaděje, odpuštění.......a krásný film, co to dokázal přinést sice ponurou, ale hodně citlivou a vnímavou formou. (02.02.2017)

Místy zdlouhavé, ale ve výsledku kvalitka (14.01.2017)

scénář dobrý i kamera.Vadila mi silně postava lékařky v podání herečky Laage.Hodně ubrala na síle příběhu (23.03.2020)

Agnus dei pro mě bylo opravdu velké překvapení. Malý velký příběh v prostoru starého kláštera, který obývá pár vystrašených jeptišek. Tyhle jeptišky, ale ukrývají tajemství, které by mohlo ještě více narušit nestabilní postavení poválečné polské církve. Z tohoto základu se pomalu začne odvíjet uhrančivé drama o milostné či mateřské lásce, lásce k bližnímu i k Bohu. Drama, které překvapí svou ve své jednoduchosti a zároveň hloubce. (07.06.2018)

Velmi silný příběh, o osvobozování, válce, utrpení, víře a lidskosti. (28.11.2016)

Polský film inspirován skutečností paar excelence, který skrz historické filmy dává na frak Rusákům jaký to byli prasata. (09.03.2017)

Ďalší smutný príbeh po II. svetovej vojne, kde po kapitulácii Nemecka sa páchali hrôzy na ľuďoch aj naďalej. Tentokrát svoj príbeh rozprávajú ženy a rozprávajú ho inak ako ste zvyknutí od mužškých hrdinov z filmov a kníh. Film a tému, ktorú len tak často na plátne neuvidíte. Natočené s citom, so skvelým ženským triom na čele s Agatou Buzek. Určite odporúčam. 8/10 (28.03.2017)

Velké překvapení. Už se bojím tklivých filmů opájejících se filmovou bolestí jako rozkoší svého druhu – ta je pak ve svém falsu vším, jen ne skutečně prožitou erupcí hluboce vitální emoce. Každý se neumí vypořádat s těžkým příběhem tak, aby ho neproměnil v klišé. V tomto díle ale žádný řemeslný kalkul nečekejte. Jeho poutavě natočené ryzí umění otevírá překvapivě širokou diverzitu vertikální i horizontální – snad maximální vůbec, jakou film může obsáhnout: ve chvilce střídá jemný, lidský humor s těmi nejděsivějšími stránkami ztracené humanity, představuje spektrum lidskosti ve formě obrovské variety charakterů. Výjimečně zdařilými komickými diaglogy s doktorem Samuelem (Vincent Macaigne) nás na křídlech humoru přenáší otřesnými zážitky. Film zdaleka není jen o „těžkém osudu znásilněných žen.“ Je také o způsobu, s jakým je možné k životním potížím přistupovat, a tedy jak je překlenout. Na pozadí bohatosti charakterů je rozdílný přístup k problémům zobrazen s velkou silou, každý individuální příběh je tu tak lekcí sám o sobě. To činí výpověď neobyčejně bohatou. Překvapilo mě, že režisérka má na kontě zatím spíše průměrné snímky – asi ji tato zásadní rovina lidství sedne lépe, anebo si pro realizaci pozvala dobrý tým. Maximálně doporučuji. PS: Po přečtení komentářů zde cítím povinnost dodat, že scénář filmu je fikce. Ve skutečnosti bylo 15 znásilněných řádových sester varšavského kláštera po znásilnění vojáky hned zabito, zbylých 10 bylo znásilňováno opakovaně, pět z nich otěhotnělo. Neexistovala žádná matka představená, která likvidovala takto počaté děti po narození, aby smyla hanbu sester, tento příběh je ve filmu zcela smyšlený. Sestry však žádaly sestru Madeleine o umělé přerušení těhotenství. (18.07.2018)

Citlivě natočené drama s výborným obsazením. Přes pomalé vyprávěcí tempo si udržuje slušné vnitřní napětí a rovněž rozumně vyvažuje mezi dialogy a obrazem, tedy není zbytečně ukecaný, atmosféru velmi zdařile dotvářejí obrazové záběry. Sestrám měly vážně smůlu. Poté, co jim vojáci znásilnili tělo, nastupoval režim, který znásilňoval duše. Jen ostrý kontrast mezi francouzskou lékařkou a matkou představenou je až příliš schematický (11.01.2017)

Agnus dei je zvláštním filmem. Zobrazované téma je velmi závažné a vypovídá o nelehkých osudech mnoha válkou zkoušených. Film je podle mne i dobře zahraný, ale jako celek nepůsobí tak, jak bych očekával. Jednoduše mám z filmu poměrně rozporuplné pocity a nic inteligentnějšího k němu asi ani s odstupem času nebudu schopen napsat. Nezasáhl mne tolik, jak si myslím, že měl a proto pro mě končí jen někde v lehkém nadprůměru. (31.03.2017)

Dokonale sugestivní podání středověku poloviny 20. století. Události v polském klášteře na konci války jakoby vypadly z hloubi dávnověku, odehrávaly se naprosto mimo náš čas. A přesto se jedná o mrazivou obžalobu nelidskosti na všech frontách, ale i naopak porozumění a lásky v té nejtěžší životní chvíli. Mnohavrstevnatý příběh, který musí zasáhnout každému hluboko do duše. Spletité vztahy a řetězec tragédií dokonale podkreslují i pohledy do melancholické zimní krajiny a magie nábožných zpěvů ve studených sálech kláštera. Ponurý, ale mrazivě dokonalý zážitek. P.S. Málokdy chválím český název filmu, který nereflektuje ten originální, ale tady se jedná o světlou výjimku. (04.04.2017)

ODPAD jak svina, dalsi z kibla hnoja kydaneho diabolskym vysmecho radoby-filozofizujuceho psychopata, ktory ma o fungovani klastora, cirkvi, knazov, veriacich a veciach Bozich, ten svoj, choromyselny nazor. Ziadna predstavena ziadneho klastora v dejinach cirkvi nelikvidovala deticky: keby sa takato polutovaniahodna psychopatka dostala do klastora a keby sa diablovi podarilo spravit z nej predstavenu, tak NIE, NEEXISTUJE, ze ostatne sestry budu s nou vrazdit deticky a vytvoria nadherny namet na tanto zversky shit. K filmu som sa dostal podla hercov 'Corpus christi', ktori hrali dobre, ale taktiez v pseudo-nabozenskej 'polemike', ci skor pokusu elegantne sprznit veci Bozie. Ako sa zda, Corpus Christi nebola nahoda, ale len dielik zo shitneho puzzle, co dnesni Poliaci dokazu tocit. Sv. Jan Pavol II. przewraca się w grobie, bracia. ODPAD (22.01.2023)

Anne Fontaine se nám rozhodla odvyprávět velmi silný příběh a udělala dobře. Tyhle věci je rozhodně třeba si připomínat. Režisérsky to uchopila velmi pevně, každá scéna tu má svůj vlastní smysl a význam. Krom toho scénář je napsaný opravdu špičkově, po celý film jsem si užíval podnětné dialogy a sledoval kolikrát dost překvapivý, ač skromný rozvoj děje. V kombinaci s dobře udělanou audiovizuální stránkou mi režisérka přinesla opravdu silný emocionální zážitek. Agnus dei má sice pomalejší tempo, ale k prostředí kláštera to atmosfericky ladí velmi dobře. On už samotný klášter skýtá velký potenciál, ať už v narativním směru, tak i v psychicky deptavém prostředí této církevní instituce. Také velice oceňuji, že Fontaine se rozhodla nás konfrontovat až s důsledky spáchaného zvěrstva, protože pokud by nám ukázala samotné znásilnění, sice by to bylo daleko těžší sledovat, ale nemyslím si, že by to mělo takový dopad. Nebo by to bylo až nezáživně dlouhé. Jedinou drobnou výtku bych měl k tom, že u asi tří scén mi jejich ilustrace přišla mírně zmatená a do děje jsem si je zařazoval až zpětně. Což může být ale čistě a jenom moje chyba, kterou napravím při další projekci někdy v budoucnu. Veliké překvapení pro mě bylo také herecké obsazení. Ani jednu z přítomných hereček jsem neznal a zvláště pak za objev v podobě Lou de Laâge jsem velmi rád a těším se na další její filmy. |95%| (08.08.2017)

Silné téma velmi silně zpracováno. Velmi netradiční zápletka z druhé světové války, kde výjimečně není tím nejpoškozenějším ten jediný Žid, který v příběhu vystupuje, ale kupa polských katoliček v černém hávu. Kromě dilemat morálních, střetu jeptišek a ateistické Francouzky, post interrupci od matky představené a velmi citlivého pojetí drastické události si cením rozdílné pohledy na víru různých sester. Tento film v žádném případě není kritikou církve nebo víry, ale také ji nikomu nevnucuje. Bere ji jako skutečnost, postavy ji berou jako skutečnost a pro vnitřní konflikt čerstvých matek ve filmu je víc než skutečný. A toho si velmi cením. (08.02.2021)

jak želva (20.01.2017)

Zaujímavý námet, ktorý umocňuje fakt, že išlo o film inšpirovaný skutočnými udalosťami. Páčilo sa mi, že sa všetká tá "hrôza" udiala mimo kamery, ešte pred začiatkom deja. Taktiež sa mi páčilo posolstvo filmu a odpoveď na otázku, či je niečo viac ako viera oddanosť a láska k Bohu. 7,35/10 (24.01.2019)

25% - komentář 20ti slovy: Pardón, ale 90 minut čumět na to jak sestřička každou noc navštěvuje rodící jeptišky!??! Neskutečná nuda! Alespoň posledních 20 minut o něčem bylo. (12.04.2017)

O tom, že se každý vyrovnáváme s těžkým údělem po svém. O tom, že se dobří i špatní lidé najdou všude, bez ohledu na „uniformy“. O tom, že nic není černobílé. O tom, že se ve střední Evropě dá i v dnešní době natočit skvělý film. (21.12.2017)

Matka představená je největší pokrytec... (16.10.2020)

Je s podivem, že tak silně katolická země, jako je Polsko, se pouští do filmů s kritikou církve tak otevřeně. I ve filmu Nevinné odehrávající se v roce 1945 vidíme církev jako instituci neštítící se činů, jež bychom eufemisticky mohli nazvat hrdelními. Čím víc toho chce před veřejností utajit, tím spíše. Děj se odehrává v ženském klášteře, kde některé jeptišky po znásilnění ruskými vojáky otěhotněly. Nestane se to, co byste asi předpokládali, že by se stát mělo. Že se prostě jeptiškám dostane psychologické podpory a nějaké minimální lékařské péče. Ne. Všechna těhotenství jsou utajována. Představená kláštera (vynikající Agata Kulesza) sama nakažená sifilitidou se do poslední chvíle brání pomoci zdravotnice z francouzského Červeného kříže. K bolesti a frustraci nevinných jeptišek se staví tvrdě a dostává se tak vůči nim do stejně nepřátelské pozice jako ruští vojáci. Zvláště když se ukáže, že čerstvá novorozeňata odkládá ke kříži na kraji zasněženého pole a zřejmě, aby ulehčila svému svědomí, namočí prst do svěcené vody a udělá dítěti, co zcela jistě za chvíli zemře na podchlazení, křížek na čele… Tak, církevnímu řádu učinila zadost. Film je to chladný. Zimu cítíte všude. Venku i v oprýskaných zdech kláštera. Jestli může někdo opravdu pomoci, pak je to francouzská zdravotnice, jež to také s nasazením svého života činí a jež se také v závěru filmu snaží dát význam slovu matka. 4* (27.02.2023)