Vreskot 4

Když jsem se dozvěděl, že se natáčí Scream 4, moc jsem se upřímně netěšil, ale (!) poté co jsem viděl první ohlasy a hodnocení, můj zájem o čtvrtý díl rapidně vzrostl. A verdikt? Jsem dost zklamán. Film na mě z velké části působí dost stupidně, herci moc přehrávají, vrah mě nebavil a finále je taky jedno z těch slabších. První a druhý díl mě bavil rozhodně více. Co mě naopak potěšilo, byly narážky na nové horory a taky vzpomínky na staré klasiky. -5/10. (03.06.2011)

Možný spoiler! Závěr mě příjemně překvapil, bohužel ani tentokrát si Wes Craven neodpustil své zlo na konci, myslím to, když vrah znovu obživne už po tak jasné smrti, ale u jeho filmů s tím musíte počítat. S takovým odtajněním vraha jsem vůbec nepočítal. Ze začátku jsem fandil Emmě (Jill), ale ani když máte někoho oblíbeného, tak ten nemusí přežít. Přesvědčte se sami, jak to nakonec dopadlo. Z mého pohledu jde o nejpovedenější díl ze všech. Hlavně tím, že jde s dnešní dobou. (11.01.2012)

Vreskot 4 je obdivuhodný. Bohužiaľ nie scenárom (za ktorým prekvapivo stojí dvorný autor prvých dvoch dielov Williamson, pričom scenárista tretieho Ehren Kruger sa presunul do pozície šéfa výroby), ale vďaka tomu, že sa doňho vrátili v podstate všetci z prvých troch dielov. To u slasherových štvoriek rozhodne žiadna samozrejmosť nebýva (skôr naopak). A tak sa do hry okrem režiséra Cravena a scenáristu Williamsona (ktorý svojím kultovým kusom v r. 1996 odpálili Novú vlnu slasheru) vracia i kameraman Deming, skladateľ Beltrami a herci Campbell, Cox (hoci tá sa v druhej polovici vyskytuje podobne málo, ako Neve v prvej polovici Vreskotu 3) a Arquette (šokujúco sa nevracia Jamie Kennedy). Scenár sa snaží kráčať v stopách prvých troch častí... a asi i práve v tom je jeho hlavný problém. Je proste už iná doba. To, čo bolo cool a nesmierne vtipné a vynaliezavé v druhej polovici 90. rokov (komentovanie žánrových pravidiel, hra s hororovými klišé atď.) je v roku 2011 zastarané, neadekvátne a obávam sa, že miestami až detské a trápne. Tvorcovia sa síce snažia čo-to ťažiť z pravidiel remaku, ale tak nejak zabúdajú na to, že Vreskot 4 nie je remake, ale plnohodnotný sequel, takže to nemá logiku. Vrážd je veľa a sú vcelku brutálne, ale po slušnom „trojitom“ úvode sa snímka ponorí do mora nudy, rozpakov a nevýraznosti. Najväčší podiel (okrem priemerného scenára) na tom má mohutne mdlý kasting novej generácie. Pozitívne zaujme snáď len Hayden Panettiere; ostatní sú striedavo príšerní, striedavo absolútne o ničom. Hoci som bol fakt rád, že sa vrátila aj Neve Campbell, zosmutnel som na duši, keď som videl, aká „teta“ sa medzičasom stala z mojej stredoškolskej lásky. Nuž čo, všetci starneme. Návrat do Woodsboro (v ktorom sme naposledy boli v jednotke) poteší, ale tiež to nie je niečo, z čoho by som si sadol na dýku. Rozšírenie univerza o širšiu rodinu Prescottovcov nie je od veci, ale ku koncu (nechcem spoilerovať) sa to vydáva smerom, ktorý mi pripadal až mierne úchylný. A naťahované „dvojité“ finále (s divným rozuzlením) to už len dokope definitívne do hrobu (legenda hovorí, že pôvodne sa mal film končiť pred nemocnicou, jej dopísanie do scenára si údajne vynútili producenti). Nevraviac o miznúcom vrahovi a o tom, že hlavné postavy iba zraní, ale vedľajšie suverénne zabíja. Napriek tomu Vreskot 4 nie je zlý horor. Len je proste absolútne priemerný a miestami značným spôsobom nezáživný. (02.05.2011)

Ve městečku Woodsboro se za hysterického vřískotu kuchá krásná mládež. Zase.. Marný pokus o vdechnutí života do žánru teenage slasherů za pomoci moderních komunikačních technologií a Williamsonova derivátu předchozích dílů přecpáného hrátky s hororovými klišé. Občas jsem koukl na loudající se čas na DVD a spřádal plán, že jestli se Wesley C-havran rozhodne pro další odvar, připíchnu mu na čelo dranžírákem jemu dobře známý vzkaz: „Don´t fuck with the original!“ a to nejen proto, že Ghostface v mých očích už dávno patří do svérázného univerzu Wayans Brüder. Ve smyslu toho, co říkal šerif Dewey - dříve vážná věc, nyní už jen vtip a já podotýkám, že hodně ohraný.. (02.12.2011)

Nevyhledávám horory, neboť mne v lepším případě nudí a v tom horším případě nutí k cynickému smíchu. Vřískoty si však ujít nenechávám, protože se neberou příliš vážně a výjimkou není ani tato čtvrtá lekce hororové teorie. Co na tom, že totožnost bubáka tentokrát není až tak těžké uhádnout, hlavně když je to poměrně zábavné a bubákova vychytralá sebedestrukce je vyloženě povedená. (28.02.2013)