Přežít svůj život
Surviving Life (Theory and Practice)
Réžia:
Jan ŠvankmajerScenár:
Jan ŠvankmajerHrajú:
Václav Helšus, Klára Issová, Zuzana Kronerová, Daniela Bakerová, Emília Došeková, Marcel Nemec, Jan Počepický, Jana Oľhová, Pavel Nový, Karel Brožek (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Evžen, stárnoucí muž, žije dvojí život. Jeden v realitě a druhý ve svých snech. Chodí za psychoanalytičkou, která se mu pokouší vykládat, co jeho sny znamenají. Přijde na určitý rituál, který mu umožňuje kdykoliv navštěvovat své sny. Z nich se dozvídá o svém raném dětství, o vztahu k otci a matce. Když je pak svojí manželkou postaven před rozhodnutí mezi realitou a snem, odchází definitivně do svého snu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (158)
Jan Švankmajer a jeho tvůrčí "senilita" se ubírá správným směrem, jejíž genialní originalitu a přínos světové kinematografii si leckdo ještě neuvědomuje. Prokletý ostrov na Žižkově nabízí strhující podívanou, citlivou, chytrou a vnímavou,hořkou a zároveň sladkou, hodná mistrům svého řemesla. Chválu tak trochu pěji i na veřejnoprávní televizi, která produkuje tam kde má. Asi nejlepší český film za poslední dva, tři roky... ()
Zručně zpíchnutá šestáková báchorka. Švankmajerův typický cynismus a s tím spojený nadhled posouvá snímek do sféry herního-hravého principu(podobně jako v eXistenz, Matrix, Inception). Nabízí také řadu asociací. Některé jsou avizované tvůrcem (evžen-autorovo alterego), některé jsou ponechány na divákovi, který je na první pohled veden režisérem za ruku, Zvolená formální stránka je dalším pozitivem, které divákovi usnadní přijmout příběhem distribuované skutečnosti. Samozřejmě nejsme ochuzeni o většinu Švankmajerových trademarků. Příjemným překvapením je pro mě i znovuobjevená sexuální přitažlivost Kláry Issové, ()
Celé tahle přehlídka úžasné animace začala skvělým intrem v podání samotného Švankmajera. Film nabízí dokonalé propojení animovaných a hraných sekvencí, smršť výborných nápadů, většinou na motivy psychoanalýzy, od nafukujícího se melounu po vytrhávané zuby, strašně se mi líbily při určitých slovech záběry jen na rty aktérů, ovšem nejlepší byli Freud a Jung na zdi dávající si pěstí.Takže výtvarnému zpracování nemám co vytknout,ale bohužel snímek samotný je velmi předvídatelný a zdlouhavý,proto to nízké hodnocení. ()
Přežít svůj život může někoho pobouřit naturálnějšími výjevy. Mě však ke Švankmajerovi sedí kratší etidy, na filmech jako je třeba tento se po chvíli dostaví zevšednění předloženým (po cca 50 minutách). Přesto stále nadstandard české kinematografie, ať si říká kdo chce co. Psychoanalýza a Oidipovský komplex spolu s fackujícím se Jungem a Freudem, kdo z Vás to má, pánové? :) Hodnocení přesně odpovídá. ()
Být originální v našich končinách se asi málo komu poštěstí. Těžko objektivně posoudit, zda-li je to v případě Švankmajera dobře nebo ne. Jedná se o hodnotné dílo, které může být přijaté veřejností téměř jakkoliv. Pokud filmu odpustíte že vás někdy bude irititovat a budete vnímaví, tak zažijete poměrné zajímavý a netradiční výlet do duše jednoho zvláštního režiséra. Příjdou scénky, které vás zaručené pobaví. Abych filmu nějak nekřivdil volím zlatou střední cestu. ()
Je zajímavější život či sen? Nebo jde v obou případech o to samé surreálno, které nelze rozdělit? Vtipný, originální a v pravdě surrealistický film, ve kterém se pomalu odkrývá životní příběh hlavní postavy za pomoci psychoanalýzy jeho stále se opakujícího snu o krásné dívce. Film je pojatý velmi zajímavě, je plný symbolů, vtipných odkazů na klasiky psychologie a rozhodně dokáže zaujmout nejen svojí formou. ()
Genialita alebo kravina, tu sa ťažko rozhodnúť v hodnotení. Zábavné je to skoro po celý čas, takže komédia áno. A tá psychoanalýza, z tej by mal Freud aj s Jungom radosť, hoci si občas dali do držky až črepiny lietali. Keďže sa menej ako orientačne (ne)vyznám v ich učení, som rád, že mal film polopatistický záver, tak mi to dalo aspoň nejaký zmysel, no význam väčšiny šialených scén mi aj tak zostáva záhadou. Pobaviť sa dalo, ale niečo hlbšie nájdu asi len milovníci svojrázneho autora. Snáď z toho nebudem mať až také divoké sny. ()
Švankmajer boduje a to na plné čáře. Možná jeho nejlepší film!!! ()
Švankmajer je jako vždy originální a vtipný. Kombinuje své tradiční metody s animací připomínající filmy Terryho Gilliama a Monty Python. Bohužel ale tentokrát, podle mě, nevychytal výběr herců, kteří přehrávají a příliš uvěřitelní nejsou. I tak je ale tento snímek hodně zajímavým a vtipným prstem, který dloubá v psychoanalytickém oku vytříbeným surreálným způsobem. ()
Přežít zvůj život není nejsilnější Švankmajerův film, ale v porovnaní s ostatnímy výplody filmového světa (nejen Česka) je to pořád krásná, hravá podívaná, která si ty 4* zaslouží. Příznávám se bez mučení. Tvorbu pana scénáristy/režisér/výtvarníka Jana Švankmajera mám zkrátka rád a pro podobné hravě-ujeté snímky mám slabost. Zajímavé komentáře: Maemi, Rosana... ()
Hipsterský kúsok, o ktorom tu už bolo neraz povedané, že nie je správny a inovatívny v akejkoľvek sfére. A preto je neironicky až taký dobrý. Zo Všetkých snímkov pána Švankmajera mi tento jeho nevšedne podaný projekt najviac ulahodil. Viete si predstaviť funkčný surrealistický realizmus? Ja až do pozretia tohoto projektu vôbec nie. No a predsa sa to podarilo. A na tuzemské pomery aj celkom kvalitne. Kto nevidel, neprežil svoj život. Toto je viac než len umelecké dielo. Je to priam výborný film sám o sebe. Naproti nudnému filmu Lekce Faust> je živší a vhodný i pre laikov. A niekedy je skratka lepšie niečo obetovať, aby ste ponúkli niečo iné. Takto sa robí umenie. ()
Jan Švankmajer je prostě jiný...a lepší. ()
Švankmajerova sonda do světa podvědomí, vědomí i svědomí. Kolážová animace je mi sympatická, dialogy vtipné a výstižné. Hlavní hrdina je takový standartní člověk, který má problém s minulostí a když nalezne řešení, tak se ho chytne a nepustí. Stopáž tak na hraně, ale klidně bych 15 minut zkrouhnul. Celkově spokojenost. Už se těším na další zajímavou podívanou. 85% ()
IFFKV 2011 ()
Zajímavý, chvílema vtipný, chvílema ještě zajímavější a zároveň lehce nevhodný a za každou cenu originální. To je prostě Jan Švankmajer. Příští projekce bude nejspíš se snářem, vzhledem k tomu, že mi malinko věcí unikalo a já nepochopil jejich význam, ale věřím, že snář by byl vhod. Prostě Švankmajer. Nic víc nic míň. A scéna se souloží ´´psa´´ a psa. Těžko říct, co se režisérovi honí v hlavě. ()
07. 10. 2011 (378.); je to jistě kvalitní snímek, ale na styl pana Švankmajera jsem zatím nedostal chuť ()
A jejda. Trochu jiný Švankmajer, než na jakého jsem zvyklý. Celé to bylo jako vystřižené z cizího světa (místy dokonce i z toho Švankmajerova). Upřímně pobavily scény s Jungem a Freudem. ()
Pár dobrých momentů ale jinak nic mnoho.Švankmajer halt pomalu ale jistě upadá. ()
Za dob totalismu táhl pan Švankmajer do kina davy diváků...ale doba se mění a ačkoliv z jeho kvality filmu se nic nemění,tak návštěvnost ano,bohužel. ()
Filmová i psychoanalytická lahůdka. Připojuji záznam tematicky korespondujícího snu. - - - Sen o Animě (v noci z 8. na 9. ledna 2009) - - - Sedím v zahradní restauraci, dopíjím pivo a chci zaplatit. Vznikne problém s číšníkem, který mi nepsal lístek a nyní tvrdí, že jsem měl pět piv, zatímco já jsem vypil jenom čtyři piva. Nějak vím, že to ten číšník dělá schválně. Ne proto, aby se obohatil, ale aby mě naštval. Říkám, že pět piv mu prostě nezaplatím, ať na mě třeba zavolá policii. On skutečně někam volá mobilem a pak oba čekáme na příjezd policie. Ptám se číšníka, proč dělá takové problémy, když přece ví, kolik jsem měl piv. Říká, že proto, že ho štvou lidi. Podivím se, proč si nenajde jiné zaměstnání, kdy by s lidmi nepřicházel do kontaktu, a on odpovídá, že tuhle práci dělá právě proto, aby s lidmi v kontaktu byl a mohl jim škodit, protože ho štvou. Uznávám, že to nepostrádá logiku. Čekáme dál a já myslím na to, zda se policie bude vůbec kvůli takové prkotině obtěžovat přijet. Jenže auto už přijíždí. Vůbec ale není policejní. Je to luxusní drahý vůz, který řídí vídeňský Matěj, zjevně šofér. Vzadu ve voze sedí překrásná rudovlasá žena. Auto zastaví, žena otevře dveře a vyzve mne, abych nasedl. Je mladá, a zároveň zralá a moudrá. Její tvář je mi neznámá, ale přesto vím, že tu ženu znám a při pohledu na ni cítím téměř posvátné vytržení. Přijela coby deus (nebo spíš dea) ex machina. Nastupuji do auta a sedám si vedle ní na sedadlo. V tom si uvědomím dvě věci. Za prvé to, že se mi tohle všechno jenom zdá, za druhé to, že jsem právě v kontaktu se svou Animou. Numinózní pocit však nezmizí. V duchu se ptám, odkdy je moje Anima zrzavá, ale hned si uvědomím, že archetyp na sebe může přijímat nejrůznější podoby. Pro jistotu se však ženy otáži: „Kdo jsi?“ a ona odpoví: „Ego sum Anima tua.“ Uchopím ji jemně za ramena a pozorně jí hledím do tváře, abych si ji dobře zapamatoval. Jenže se mi to nějak nedaří. „Ukaž se mi,“ pomyslím si, a v jejím obličeji se postupně mihnou tři ženské podoby: Vlasta H., Jana H. a – světe, zboř se – Klára H. Hbitě vyhodnotím, co mají tyto ženy společného: všechny jsou černovlásky a jejich příjmení začínají písmenem H. Není však čas o tom uvažovat, protože děj snu se odvíjí dál. Najednou stojí vedle další auto, rovněž luxusní, ale mnohem starší model, snad prvorepublikový. I tohle auto řídí vídeňský Matěj. V autě sedí onen číšník. Moje Anima se rozdvojí a nastoupí k němu. V tu chvíli vypadá přesně jako herečka z filmu Postřižiny. Číšník jí ustřihne vlasy. Výjevu jaksi nerozumím: je to nějaký symbolický obřad nebo snad trest? Slyším hlas, který říká: „Byla to jeho manželka.“ Auto s číšníkem i s jednou ze dvou Anim startuje a rychle odjíždí. Vypadá to jako filmový happyend. Jenže číšník, neboť i on se zřejmě rozdvojil, zůstal venku! Nasedá na koloběžku a zoufale auto pronásleduje. Myslím si, že snad chce tou zběsilou jízdou spáchat sebevraždu, ale ne, on prostě jede zpět v čase. Mění se v malého chlapce, dál jede na koloběžce a volá: „Mami, nenechávej mě tady!“ Říkám si, že jsem asi omylem vstoupil do snu nějakého číšníka, protože s tímhle nemám nic společného. Freud by se v tom vyznal! S touto myšlenkou se probudím. () (menej) (viac)