Spievanie v daždi

Přiznávám bez mučení, nejsem fanoušek Muzikálů, tím méně filmových. Kromě Singin' in the Rain se mi do podvědomí zahryzly už jen dva další muzikálové filmy, My Fair Lady (což ovšem není úplně klasický muzikál) a Finian's Rainbow. Singin' in the Rain se mi z těch tří zdá nejméně zajímavé, což evidentně souvisí s tím, že je z těch tří nejvíce muzikálem a nejméně klasickým hraným filmem. Přesto si milovník filmu ve zpívání v dešti rozhodně přijde na své a to nejen pro samotné herectví zúčastněných, či pro doslova neuvěřitelné množství barev, kterými film téměř marnotratně hýří, ale také proto, že je v podstatě "filmem ve filmu". Děj zprostředkovávající notně "apokryfní" příběh z doby vzniku zvukového filmu je vtipný a zábavný sám o sobě, ale navíc si roztomile tropí žerty z celé řady filmových klišé své doby. Přitom je ovšem uctivý. Nemíní bourat Hollywodské ikony, jen si z nich tak trochu a jen poněkud podvratně utahuje. Formát "filmu ve filmu" navíc umožňuje tvůrcům rozehrát romantické melodrama, které by samo o sobě působilo téměř nesnesitelně, ovšem díky všudypřítomné nadsázce je osvěžující a velmi roztomilé... Celkový dojem: 90% (07.11.2009)

To, že je Zpívání v dešti přelomovým muzikálem, který inspiroval (nejen) spoustu dalších filmových tvůrců, jsem věděl už dávno i bez toho, abych se na film podíval. To, že zároveň již sám v sobě s nadhledem obsáhl pozoruhodné téma z filmové historie (a sice přechod od němého filmu k zvukovému, včetně tradičního problémů řady filmových hvězd, které nástup zvuku neunesly) se mi s překvapením odtajovalo až během samotného zhlédnutí. Nutno říci, že odtajování to pro mne bylo velice zábavné, tvůrce musím pochválit za spoustu hezkých nápadů v podobě dobře promyšlených a vtipných point. A samozřejmě taky hudebních čísel, z nichž mne nejvíc uchvátil asi "videoklip" ze začátku revue v půlce filmu, který oplývá na svou dobu až neuvěřitelným střihem a rychlým střídáním jednoho úžasného vizuálního nápadu za druhým. Příliš mne nezaujala dlouhá pasáž s baletem, ale navzdory mírným obavám se jinak před mýma očima skutečně vyklubala skvělá klasika. Jelikož je film zároveň ohlédnutím k starým časům ve znamení divácky oblíbených milostných veseloher, nemůžu mu ani v nejmenším vyčítat velký (z dnešního pohledu možná klišéovitý) romantický happy end. Jenom si ho naopak v duchu příjemné atmosféry celého muzikálu plně užít. 75% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (04.03.2020)

Kdysi jsem četl článek o tom, kdy by si měl správnej chlap zapálit cigaretu. Psalo se, že po dobrém, ale i špatném sexu, jídle, maléru nebo pořádném zadostičunění apod., ale autor úplně zapomněl, že i po dobrém filmu by se měla zapálit. No, v tomhle případě by nepomohla ani krabička :-), abych vystihnul zážitek. Ona už stejnojmená písnička se stala legendou, proto jsem od filmu nečekal nic jiného, než dokonalý zážitek, který naštěstí přišel. Nejen, že je to nejpůsobivější muzikal, ale i výborná romantická komedie, na kterou dlouho nezapomenu, chemie mezi Donem a Kathy fungovala stoprocentně, ale nejlepší byl stejně šašek Cosmo a jeho občasná one man show. Musím se přiznat ke dvoum věcem, ta první není moc lichotivá, ale při přečtění jména "Kelly" jsem byl oslepen a očekával v hlavní roli mojí krásnou Grace, která se bohužel nekonala. A ta druhá, to se musím pochvástat, nenašel jsem bohužel titulky a perfektně to zvádnul i bez nich, takže jsem v podstatě výborný angličtinář :-) Tímhle filmem končí má půlroční odyssea za filmovým bohatstvím a jsem rád, že to bylo právě Zpívání v dešti. (27.06.2008)

K filmovým muzikálům jsem nikdy nepřilnul. Tohle ale není jen obyčejný muzikál. Je to pohádka o tom jak chudá hodná holka ke štěstí přišla, retro ohlédnutí k počátkům zvukového filmu, báječné varietní výstupy s komedií v takřka prvorepublikovém duchu. Když se toto vše spojí dohromady a slepí značně neoriginální kýčovitou zápletkou, člověk může čekat jen katastrofu. Opak je pravdou. Vše plyne tak nějak nenásilně a uvolněně. Člověk může jen obdivovat, jaké taneční výstupy herci předvádějí. V dnešní době Matrixů už by něco takového nikdo nedokázal. Žádný střih ani efekty. Jen čisté umění. Stará klasika má stále svoje kouzlo. Co naplat, že dnes už je v povědomí spíš díky Mechanickému pomeranči. 74% (04.01.2012)

Film o filmu ve filmu, v kterém pronikáme různými úrovněmi média v dlouhých (až moc) choreografických sekvencích, že vynořit se poté z celého toho světa zpět do reality je jak probudit se z hodně dlouhého a hlubokého snu. Technicolorové barvy, nelidská vizáž protagonistů a jejich děsivě dokonalé choreografie k tomu jen dopomáhají. Naštěstí mě během sledování občas vyhodí z kolejí prudká bolest mezi žebry po kopanci od Alexe DeLarge. (09.11.2018)